20 C 326/2022-66 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z konsolidační úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], dle které bylo poskytnuto 143 000 Kč, žalovaný měl splácet měsíční splátky, což nečinil a úvěr byl učiněn dnem [datum] splatným. Domáhala se 135 533,85 Kč na jistině s úrokem z prodlení do zaplacení, 10 865,29 Kč na splatném obchodním úroku do zesplatnění a s úrokem z prodlení do zaplacení, 9 674,88 Kč na úroku z prodlení do [datum], 921,43 Kč na úroku z prodlení z obchodního úroku do [datum], 1 389,77 Kč a 1 500 Kč na poplatcích. Obsáhle se vyjádřila k povinnosti zkoumat úvěruschopnost klienta s tím, že byly zkoumány databáze BRKI i NRKI. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na formální adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl, soud jej však vypátral skrze zaměstnavatele [IČO]), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Na faktické adrese jak v záhlaví shora však převzal do vlastních rukou dne [datum], nijak se však nevyjádřil. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (v tomto případě k tomu došlo, je však otázkou, jak bude probíhat doručení rozsudku). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Úvěrovou smlouvou č. l. 22 a formulářem č. l. 27žalobkyně prokázala, že žalovanému dne [datum] poskytla 143 000 Kč a to tak, že 107 704,12 Kč bylo určeno na doplacení předchozího úvěru žalovaného a zbytek byl poskytnut žalovanému k čerpání bez uvedení účelu. Žalovaný měl za to splácet 96 měsíčních splátek po 3 147,92 Kč (včetně pojištění 284 Kč měsíčně). Dle úvěrové historie č. l. 29 a 32 byl úvěr skutečně téhož dne vyčerpán, celkem bylo na úvěr uhrazeno 30 767,43 Kč (včetně poplatku 1 795 Kč, který na č. l. 29 není započten). Dopisem č. l. 36 s podacím archem č. l. 37 bylo prokázáno, že žalobkyně učinila úvěr dnem [datum] předčasně splatným. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 39 a 40) vypracování i zaslání (č. l. 41 - 44) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. 5. Dle tvrzení žalobkyně byl úvěr s původní splátkou 2 284 Kč konsolidován úvěrem se splátkou 2 864 Kč (srov. č. l. 38). Dle tabulky č. l. 38 p. v. si byla věřitelka vědoma, že příjem žalovaného činí 20 tis. Kč měsíčně s tím, že nese 96 % (?) nákladů bydlení. Jako interní splátky zanesla údaj„ 50 Kč“, což zjevně neodpovídá skutečnosti v době poskytnutí předmětného úvěru, jako externí splátky zanesla„ 8 000 Kč“. Dle přehledu závazků je však dosavadní splátkou u téže věřitelky 2 284 Kč, dle byl žalobkyní poskytnut kontokorentní úvěr, čerpaný tehdy v rozsahu 4 816 Kč, a jako třetí je uveden závazek u jiného věřitele, který však vykazuje nulový dluh, ale splátku 8 000 Kč (?). Z žádosti o úvěr č. l. 25 ze dne [datum] vyplynulo, že žalovaný měl základní vzdělání, bydlel v družstevním bytě (již od svého narození), byl svobodný, v domácnosti neměl jiný příjem než 21 000 Kč, pracoval jako dělník ve [právnická osoba] Předchozí závazek u téže věřitelky činí 107 704 Kč z původní jistiny 110 000 Kč, s měsíční splátkou 2 284 Kč. Soud však k těmto údajům nepřistupoval nekriticky. Z přehledu řízení žalovaného u zdejšího soudu (č. l. 51) nevyplynulo, že by žalovaný v době čerpání úvěr měl exekuci, když ke sp. zn. 45 EXE 2796/2016 bylo zjištěno, že byla skončena v září 2018 a sp. zn. 69 EXE 1623/2018 v lednu 2019. Stav řízení sp. zn. 45 EXE 3350/2016, 69 EXE 282/2015, 46 EXE 2909/2013, 45 EXE 1823/2016, 45 EXE 2958/2015 a 48 EXE 1527/2011 již soud nezkoumal, když ze soudem vyžádaného výpisu z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) vyplynulo (č. l. 56), že žalovaný aktuálně čelí jen oněm třem exekucím z let 2021 a 2022. Ke třem exekucím z roku 2021 a 2022 soud při hodnocení splnění povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. samozřejmě nepřihlíží. 6. Soud však přihlíží k výpisu BRKI, který si vyžádal (č. l. 58). Z něj vyplynulo, že žalobkyně žalovanému poskytla první úvěr dne [datum] s jistinou 70 000 Kč a měsíční splátkou 1 553 Kč. Téhož dne současně žalovaný získal kontokorentní úvěr s rámcem 5 000 Kč, který průběžně čerpal a doplatil pouze v souvislosti s oběma následnými úvěry žalobkyně a rovněž v měsíci říjen 2020. Následný úvěr ze dne [datum] již zahrnoval jistinu 110 000 Kč a měsíční splátku 2 284 Kč (ve skutečnosti však žalovaný hradil 2 511 Kč, jak vyplynulo z historie jeho bankovního účtu, viz dále – zřejmě včetně shodného pojištění, jaké bylo nasmlouváno v předmětné smlouvě) a tedy již předchozí úvěr byl„ konsolidační“. 7. Žalobkyně dále žalovanému vedla běžný účet č. [bankovní účet], jehož historii přirozeně nemohla pominout a soudu jej také předložila za období září 2019 až ledna 2020 (do spisu netištěno). Vedle skutečné výše splátky„ konsolidovaného“ úvěru (2 511 Kč) z ní vyplynulo následující. Žalovaný průběžně netvořil úspory. Žalovaný čerpal prostřednictvím služby [webová adresa], kam dne [datum] zaslal 0,01 Kč (což zjevně představuje ověřovací platbu) dne [datum] jistinu zápůjčky 4 000 Kč, dne [datum] jistinu zápůjčky 2 000 Kč, dne [datum] jistinu zápůjčky 2 000 Kč a dne [datum] jistinu zápůjčky 2 000 Kč. Dne [datum] čerpal„ dodatečnou půjčku“ od [webová adresa]. Na účet č. [bankovní účet] hradil žalovaný dne [datum] částku 4 500 Kč, dne [datum] částku 1 500 Kč, přičemž v tomto měsíci již vyčerpal celý povolený debet účtu, [datum] částku 4 500 Kč a [datum] rovněž částku 4 500 Kč. I bez vyžádání výpisu NRKI je tak zřejmé, že žalovaný měl i další závazky, které nebyly zkoumány. 8. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb