21 C 161/2022-57 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 10. 2021, doplněnou podáním ze dne 15. 8. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 12 800 Kč s příslušenstvím s následujícím odůvodněním. Žalovaná uzavřela dne 2. 3. 2016 s právní předchůdkyní žalobkyně společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě tato společnost poskytla téhož dne žalované úvěr ve výši 10 000 Kč, který měl být splacen do 1. 4. 2016. Nadto si strany ve smlouvě dohodly, že žalovaná uhradí poplatek 2 800 Kč splatný rovněž do 1. 4. 2016. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků webové stránky společnosti [právnická osoba] Žalovaná úvěr čerpala bezhotovostně, o čemž svědčí výpis z bankovního účtu, avšak své povinnosti úvěr splatit nejpozději nedostála. Společnost [anonymizována dvě slova] postoupila pohledávku za žalovanou z uvedené smlouvy žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 3. 3. 2021. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud ve věci nařídil jednání na den 13. 10. 2022, k němuž se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti, žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. tedy soud jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastnic. 4. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav: Z listiny označené„ Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]“ a formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že stranami smlouvy měla být společnost [právnická osoba] a žalovaná, a na základě této smlouvy měl být žalované poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč se závazkem žalované tento úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč dne 1. 4. 2016 Smlouva je podepsána společností [právnická osoba], podpis žalované na smlouvě chybí, kdy na listině je uvedeno, že žalovaná měla smlouvu podepsat elektronicky (formou blíže nespecifikovanou) v systému společnosti na webových stránkách. Rovněž není žalovanou podepsán formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. V listině je pak u identifikačních údajů zákazníka (žalované) uvedeno číslo účtu [bankovní účet]. Z potvrzení společnosti [právnická osoba] vyplývá, že dne 2. 3. 2016 měla být touto společností žalované vyplacena částka 10 000 Kč. V potvrzení jsou dále uvedeny banky spolu s čísly účtů, u kterých měla společnost účty vedené, mimo jiné u [právnická osoba], účet č. [bankovní účet]. Dopisem ze dne 13. 4. 2021 společnost [právnická osoba], odeslaným žalované téhož dne, oznámila žalované postoupení pohledávky žalobkyni, současně byla právním zástupcem žalobkyně vyzvána k úhradě dlužné částky včetně dalších poplatků ve lhůtě tří dnů. Dle bodu 10. 7. všeobecných obchodních podmínek společnosti [právnická osoba] (žalovanou nepodepsaných) se podpisem smlouvy rozumí různé formy souhlasu, a to zejména v tomto případě souhlas projevený v podání žádosti/akceptaci smlouvy prostřednictvím uživatelského profilu klienta, přičemž podle bodu 20. 3. předložením žádosti žádá klient o poskytnutí úvěru. Ze zprávy od [právnická osoba], vyplývá, že majitelem a jediným disponentem účtu č. [bankovní účet] je žalovaná, přičemž dne 2. 3. 2016 byla na tento účet připsána z účtu č. [bankovní účet] platba ve výši 10 000 Kč pod [variabilní symbol]. 5. Ze shora uvedeného má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poukázala na účet žalované dne 2. 3. 2016 částku 10 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně eviduje smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byla žalované tato částka poskytnuta, v řízení však nebylo prokázáno, že by žalovaná smlouvu podepsala a vyjádřila svůj souhlas s ujednáním ve smlouvě obsaženým. Žalovaná byla vyrozuměna o postoupení pohledávky a současně byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky. 6. Po právní stránce posuzoval soud žalobou uplatněný nárok s ohledem na žalobní tvrzení zejména podle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) a dále dle ust. § 1725 občanského zákoníku a ust. § 2991 občanského zákoníku. Podle ust. § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 1725 občanského zákoníku je smlouva uzavřena, jakmile si strany ujednaly její obsah. V mezích právního řádu je stranám ponecháno na vůli svobodně si smlouvu ujednat a určit její obsah. Podle ust. § 2991 občanského zákoníku musí ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 7. Po provedeném dokazování a právním posouzení věci dospěl soud k závěru, že v řízení bylo toliko prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně zaslala na účet, jehož majitelem a disponentem byla v předmětném období žalovaná, částku 10 000 Kč. Soud tedy po provedeném dokazování dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč, kterou je žalovaná povinna vrátit žalobkyni s odkazem na ust. § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, z titulu bezdůvodného obohacení, když nebyl prokázán žádný právní důvod pro takový převod, a žalovaná se tak bez spravedlivého důvodu obohatila o částku 10 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně v řízení je dána ujednáním smlouvy o postoupení pohledávek. Ze shora uvedených důvodů tedy soud částečně vyhověl podané žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč. 8. Žalobkyni se pak dle závěru soudu v řízení nepodařilo prokázat, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena tvrzená smlouva o úvěru. Jakkoliv žalovaná projevila vůli směřující k uzavření smlouvy, nepovažuje soud žalobkyní tvrzenou úvěrovou smlouvu za uzavřenou podle ust. § 1725 občanského zákoníku, když žalobkyně za projev vůle uzavření považuje zaslání žádosti o poskytnutí úvěru, s čímž se však soud neztotožňuje. Vzhledem k tomu, že nebylo prokázáno, že smlouva byla uzavřena, nemohl soud vyhovět žalobě na zaplacení poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 800 Kč, když právo na něj by žalobkyni vyplývalo pouze právě z tvrzené smlouvy. Soud byl připraven poskytnout žalobkyni při jednání, které bylo soudem nařízeno, poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o povinnosti označit důkazy k prokázání sporných tvrzení s poučením o následcích nesplnění této výzvy, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a sama se tak o možnost poučení připravila. Z uvedených důvodů soud žalobu v části, kterou se žalobkyně domáhala úhrady poplatku za poskytnutí úvěru, výrokem II. zamítl. 9. Žalobkyni dále v souladu s ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vzniklo právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení z částky 10 000 Kč, a to ode dne následujícího po uplynutí lhůty k vrácení této částky. Žalovaná byla poprvé prokazatelně vyzvána k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, kterou ji zaslal právní zástupce žalobkyně dne 13. 4. 2021 a dnem 16. 4. 2021 tak nastala domněnka doby dojití ve smyslu ust. § 573 občanského zákoníku Lhůta ke splnění povinnosti byla žalobkyní stanovena třídenní, pokud tedy žalovaná nejpozději dne 19. 4. 2021 neplnila, dostala se následujícím dnem do prodlení, a soud jí tak uložil povinnost zaplatit žalobkyni spolu s dlužnou částkou 10 000 Kč i úrok z prodlení z této částky dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 19. 4. 2021 do zaplacení. Ve zbývající části uplatněného příslušenství pak soud výrokem II. tohoto rozsudku žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že v období od 2. 4. 2016 do 18. 4. 2021 nebyla žalovaná vůbec v prodlení s vrácením peněžitého plnění a od 19. 4. 2021 není z důvodů v předchozím bodě uvedených v prodlení s úhradou částky 2 800 Kč. 10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení pouze z části úspěšná, a to v rozsahu 78,12 %, když v rozsah