27 C 264/2021-88 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 22. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci 21 853 Kč s příslušenstvím s tím, že uvedená částka představuje součet dluhu žalovaného na nezaplaceném nájemném a zálohách na služby spojené s užíváním družstevního bytu [číslo] (od srpna 2020 do února 2021) ve 4. podlaží domu [adresa] v [obec], ul. [ulice a číslo], který v rozhodném období užíval žalovaný jako člen žalobce na základě Smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 29. 10. 2019 (20 304 Kč), kapitalizovaných zákonných a smluvních úroků z prodlení za prodlení se zaplacením nájemného a záloh na služby za měsíce leden, únor a duben až červen 2020 (943 Kč) a úhrad za žalovanému zaslané výstrahy před vyloučením z žalobce (2 x 303 Kč). 2. Usnesením ze dne 19. 11. 2021, č. j. 27 C 264/2021-36, soud řízení výrokem I. zastavil ohledně části původně požadovaných úroků z prodlení, když v uvedené části vzal žalobce žalobu zpět v důsledku vyúčtování záloh na služby za rok 2020, k němuž došlo po podání žaloby, a výrokem II. připustil změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o požadavek na zaplacení 2 939,64 Kč odpovídající rozdílu rozšíření žalobního požadavku o 17 419,64 Kč a zpětvzetí žaloby o 14 480 Kč (5 x 2 896 Kč) v důsledku uvedeného vyúčtování, které skončilo nedoplatkem ve výši 11 595,64 Kč, a nezaplacení nájemného a záloh na služby za měsíce březen a duben 2021 (2 x 2 912 Kč). 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Před zahájením jednání odročeného na den 15. 6. 2022 vzal žalobce bez uvedení důvodu žalobu zpět v části týkající se zaplacení smluvních i zákonných úroků z prodlení z částky 11 648 Kč od 1. 1. 2022 do zaplacení. 5. Výrokem I. rozsudku soud v souladu s ustanoveními § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. zastavil řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí žaloby, které žalobce učinil dříve, než začalo jednání. 6. Po provedeném dokazování učinil tento závěr o skutkovém stavu ve vztahu ke zbývající části předmětu řízení. Žalobce –„ bytové družstvo“ – přenechal žalovanému – členovi družstva – do užívání družstevní byt [číslo] ve 4. podlaží domu na adrese [adresa], a žalovaný se zavázal byt řádně užívat a plnit povinnosti vyplývající mu ze Smlouvy o nájmu družstevního bytu ze dne 29. 10. 2019 a stanov družstva. Žalovaný se zavázal platit nájemné a zálohy na úhrady spojené s užíváním bytu. Jak podle smlouvy, tak stanov družstva je žalovaný povinen zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 1 promile dlužné částky za každý den prodlení, nezaplatí-li nájemné a zálohy na plnění spojená s užíváním družstevního bytu do pěti dnů po jejich splatnosti, která nastává posledním dnem příslušného měsíce. Výše měsíčního předpisu nájemného a úhrad spojených s užíváním bytu činila od 1. 7. 2020 2 896 Kč a od 1. 1. 2021 pak 2 912 Kč. Úhrada za zpracování výstrahy před vyloučením z družstva činila podle příslušného sazebníku družstva 250 Kč bez daně z přidané hodnoty. Žalobce zpracoval a odeslal žalovanému dvě Výstrahy před vyloučením z družstva (dne 23. 1. 2020 a dne 25. 6. 2020). Z Výpisů salda k předmětnému bytu, Přehledu dlužných předpisů se započtením úhrad a Vyúčtování úhrad spojených s užíváním předmětného bytu za roky 2021 a 2022 je zřejmé, že žalovaný nezaplatil žalobci také nedoplatky na vyúčtovatelných zálohách a nevyúčtovatelných příspěvcích za roky 2020 a 2021 (5 794 Kč + 5 801,65 Kč a 7 630,68 Kč + 4 017,32 Kč) a kapitalizované úroky z prodlení v celkové výši 943 Kč. 7. Po posouzení zjištěného skutkového stavu po právní stránce dle ustanovení § 2235 a následujících (zejména podle § 2246 a § 2247) občanského zákoníku a dle ustanovení § 3 a § 4 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, dospěl soud k závěru, že nároky žalobce jsou po právu. Žalobce (družstvo) jako pronajímatel přenechal předmětný byt žalovanému (členovi družstva) jako nájemci do užívání. Žalovaný však neplnil své povinnosti nájemce zejména platit řádně nájemné a zálohy na služby. Soud tedy uložil žalovanému výrokem I. rozsudku povinnost zaplatit žalobci částku 24 792,64 Kč odpovídající součtu nedoplatků na vyúčtovatelných zálohách a nevyúčtovatelných příspěvcích za roky 2020 a 2021 (5 794 Kč + 5 801,65 Kč a 7 630,68 Kč + 4 017,32 Kč), kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 943 Kč a poplatků za výstrahy ve výši 606 Kč (2 x 303 Kč). 8. Vedle práva na zaplacení jistin pohledávek, má žalobkyně podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroků z prodlení. Požadavek žalobkyně na souběžné zaplacení sjednaných (ve Stanovách určených) úroků z prodlení a zákonných úroků z prodlení však rozhodně není důvodný. Podle již zmíněného ustanovení § 1970 občanského zákoníku může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud je přesvědčen, že z citovaného ustanovení jednoznačně vyplývá, že oprávnění žalobce (za splnění jeho povinností) požadovat po žalovaném (který je v prodlení se splněním jeho povinností) zaplacení úroku z prodlení v ujednané výši nebo ve výši stanovené nařízením vlády, která se považuje ujednanou tehdy, pokud si účastníci výši úroku z prodlení neujednali. Uvedená formulace vylučuje oprávněnost požadavku žalobce na zaplacení oběma způsoby stanovených úroků z prodlení z týchž částek zároveň. Žalobce nijak nevysvětlil, z čeho dovozuje oprávněnost tohoto požadavku, a soud je přesvědčen, že žádnou akceptovatelnou metodou výkladu citovaného ustanovení není možné dospět k takovému závěru. Proto soud výrokem II. rozsudku přiznal žalobci jednak úroky z prodlení ve sjednané výši – za dobu po uplynutí pěti dnů po splatnosti nájemného či záloh na služby – a jednak úroky z prodlení ve výši dle příslušného nařízení vlády – za dobu prvních pěti dnů prodlení s jejich zaplacením. 9. Ze shora rozebraných důvodů soud výrokem III. rozsudku zamítl žalobu v části týkající zaplacení požadovaných zákonných úroků z prodlení z dlužných částek za dobu, za kterou soud přiznal žalobci sjednané úroky z prodlení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř. za použití § 146 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl ve sporu neúspěšný pouze v poměrně nepatrné části (za jeho neúspěch je třeba považovat kromě částečného zamítnutí žaloby rovněž dvě částečná zastavení řízení, k nimž došlo v důsledku částečných zpětvzetí žaloby učiněných nikoli pro chování žalovaného), a proto mu soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 240 Kč a nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši 9 150 Kč (2,5 x 1 980 Kč + 2 x 2 100 Kč) určenou dle § 7 bodu 5. vyhlášky č. 177/1996 Sb., pět režijních paušálů po 300 Kč (za převzetí a přípravu zastoupení, jednoduchou výzvu k plnění, podání žaloby a dvě účasti u jednání soudu konaných ve dnech 18. 5. 2022 a 15. 6. 2022) přiznané dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., náhradu za promeškaný čas ve výši 800 Kč přiznanou dle § 14 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za čas strávený cestami ke dvěma jednáním soudu a zpět), jízdné ve výši 336 Kč za dvě cesty k jednáním soudu z Prahy do Teplic a zpět autobusem přiznané dle § 13 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % daň z přidané hodnoty ve výši 2 475,06 Kč přiznanou dle § 137 odst. 3 o. s. ř. 11. Protože žalobce byl v řízení zastupován advokátem, uložil soud žalovanému zaplatit přiznanou náhradu nákladů řízení k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). 12. K výši odměny advokáta za první tři úkony právní služby soud dodává, že předmětem řízení bylo v době jejich provedení zaplacení 21 853 Kč s příslušenstvím, nikoli zaplacení 24 792,64 Kč s příslušenstvím. K odměně za„ předžalobní upomínku“ je třeba uvést, že v této absentuje alespoň stručný právní rozbor nároků (nikoli jejich příslušenství), a proto soud přiznal odměnu ve výši jedné poloviny (§ 11 odst. 2 písm. h/ vyhlášky č. 177/1996 Sb.). 13. Lhůtu k plnění uložených povinností soud stanovil podle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř.