17 C 177/2023-68 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se podaným návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 15 371,53 Kč s příslušenstvím, představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru ze dne 20. 11. 2020 [číslo] uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným. Na základě této smlouvy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční obnos ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný spolu s příslušenstvím za poskytnutí úvěru celkem ve výši 12 888 Kč zavázal splatit ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč, splatnost poslední splátky a zároveň celková splatnost závazku připadla na den 31. 3 2022. Žalovaný na svůj dluh uhradil toliko částku 5 700 Kč Dílčí smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na společnost žalobce s účinností ke dni 27. 10. 2022 Vedle jistiny dluhu 12 141,81 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: zákonného úroku z prodlení z jistiny od 28. 10. 2022 do zaplacení ve výši 11,75 % p. a., kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 039,70 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 373,47 Kč a částky 3 229,72 Kč představující smluvní pokutu za prodlení se splacením závazku. 2. Žalovaný se k žalobě meritorně nevyjádřil. 3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. 4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil skutečnosti uvedené žalobcem a rekapitulované v bodě 1. rozsudku (důkazy: žádost o úvěr ze dne 20. 11. 2020, smlouva o úvěru ze dne 20. 11. 2020 [číslo] formulář pro standardní informace s spotřebitelském úvěru společnosti žalobce ze dne 20. 11. 2020, dílčí smlouva o postoupení pohledávky ze dne 25. 10. 2022 uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a společností žalobce, oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému ze dne 10. 11. 2022 a výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 1. 3. 2023 s dokladem o odeslání). 5. Z pohledu práva platí u smluv o úvěru následující: dle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. V ustanovení § 2397 obč. zákoníku je stanoveno, že úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá a dle ustanovení § 2399 odst. 1 obč. zákoníku platí, že úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle ustanovení § 1970 obč. zákoníku platí, že po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Ustanovení § 588 obč. zákoníku určuje, že soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Dle § 2991 odst. 1 a 2 obč. zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám, přičemž v § 2999 odst. 1 cit. zák. ustanovení je uvedeno, že není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. Bylo-li plněno na základě neplatného nebo zrušeného právního jednání, právo na peněžitou náhradu však nevznikne v rozsahu, v jakém se to příčí účelu pravidla vylučujícího platnost právního jednání. 6. Ustanovení § 86 odst. 1 a 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění změn a doplňků (dále jen„ zákon“), stanoví, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 cit. zák. ustanovení poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.“ Ustanovení § 2 odst. 1 zákona potom definuje spotřebitelský úvěr takto: spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 7. Dle čl. 8 odst. 1 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS (dále jen„ směrnice“) platí, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat. V čl. 23 této směrnice je uvedeno, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. 8. Na základě skutečností uvedených v bodě 4. rozsudku vzal soud za prokázané, že věřitel žalovanému poskytl peněžní prostředky v celkové výši 15 000 Kč, z nichž žalovaný na svůj dluh uhradil částku 5 700 Kč. Dále se však soud musel zabývat těmito otázkami: může-li bez aktivity žalovaného hodnotit, zda byly při uzavření smlouvy o úvěru splněny podmínky zákona o spotřebitelskému úvěru, zda podmínky splněny byly a na jakou částku má žalobce vůči žalovanému nárok. 9. Soud má za to, že neplatnost při nedostatečném posuzování úvěruschopnosti je neplatností absolutní dle ustanovení § 588 obč. zákoníku. 10. Proto zkoumal, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Z pohledu soudu žalobce úvěruschopnost žalovaného dostatečně nezkoumal nebo alespoň nic takového neprokázal. Vycházel toliko z údajů žalovaného z jeho žádosti o úvěr, kde sám uvedl příjmy 22 841 Kč měsíčně, z toho použitelný měsíční příjem 8 814. Soud má za to, že věřitel může dostát své povinnosti pouze tehdy, pokud objektivně zjistí příjmy a výdaje dlužníka, např. prostřednictvím výplatních pásek, výpisů z bankovních účtů apod., a následně takto zjištěné informace vyhodnotí, kdy na jedné straně posoudí příjmy, na straně druhé výdaje, přičemž z rozdílu těchto hodnot zjistí, zda dlužník má dostatek finančních prostředků na splácení úvěru. Jen tímto způsobem věřitel dostojí své povinnosti dle zákona po