20 C 155/2023-88 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], plnění z úvěrové smlouvy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum], sjednané mezi žalovanou a původní věřitelkou, společností [právnická osoba], s jistinou 61 000 Kč, kterou měla žalovaná splácet 72 měsíčními anuitními splátkami. Úvěr byl předčasně věřitelem zesplatněn dnem [datum] pro nehrazení sjednaných splátek. Domáhala se 51 967,87 Kč na jistině, 2 080 Kč na poplatcích a smluvních pokutách, 2 492,91 Kč na kapitalizovaném obchodním úroku a dále v sazbě 11,2 % ročně z částky 51 967,87 Kč od [datum] do zaplacení a na úroku z prodlení 2 575,32 Kč a dále v sazbě 11,75 % ročně z částky 54 047,87 Kč od [datum] do zaplacení. Podáním ze dne [datum] (č. l. 40) vzala žalobu částečně zpět pro úhradu 2x 2 300 Kč ve dnech [datum] a [datum], které započetla na kapitalizované příslušenství, a dále ze dne [datum] (č. l. 50) pro úhradu 2 300 Kč ze dne [datum], kterou započetla na příslušenství. Podáním ze dne [datum] (č. l. 54) pak k výzvě soudu doplnila žalobu o tvrzení ke zkoumání úvěruschopnosti s tím, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal údaje o osobních a majetkových poměrech, prověřil interní a externí zdroje dat, a po zohlednění předchozích tří závazků shodné věřitelky vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, úvěr poskytla. K tomu předložila kartu vyhodnocení poměrů. 2. K projednání věci soud nařídil jednání na [datum], žalovaná se k němu nedostavila a soud jednal v její nepřítomnosti. 3. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v důsledku zpětvzetí žaloby v celém rozsahu, včetně výslovné žádosti o zastavení řízení, I. výrokem tohoto usnesení vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu 6 900 Kč zastavil. Souhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť se neúčastí na nařízeném jednání připravila o možnost uplatnit případný vážný důvod nesouhlasu. Soud pouze nezapočetl plnění na příslušenství, ale na jistinu, a to v důsledku odlišného právního posouzení nároku (viz dále). 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle registru obyvatel žalovaná má nové trvalé bydliště od února 2023, avšak navzdory tomu zde poštovní doručovatel nenalezl označenou schránku a písemnost se tak soudu vrátila. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 31 s dokladem o odeslání na adresu dle úvěrové smlouvy. 5. Vyjádřením č. l. 74 bylo prokázáno, že původní věřitelka lustruje databáze BRKI i NRKI, byla si vědoma pouze úvěrů, které žalované již dříve sama poskytla, jejichž částky ke splacení činily v době poskytnutí předmětného úvěru 222 270 Kč (kontokorentní úvěr soud nezapočítává, ten nebyl dle č. l. 48 v rozhodné době čerpán) a měsíční splátky 3 861 Kč. Žalovaná deklarovala příjem ze zaměstnání na dobu neurčitou (bez jakéhokoliv upřesnění) 12 373 Kč, což mělo být ověřeno z běžného účtu. Žalobkyně však běžný účet k důkazu neoznačila, ač byla k doplnění důkazů vyzvána (a soud současně předpokládá, že původní věřitel žalované účet vedl, neboť je to z desítek předchozích obdobných řízení pravidlem). Bylo deklarováno, že celkem má domácnost příjem 30 000 Kč, současně je však vyznačeno, že domácnost má jen jeden zdroj příjmu. Takový údaj je vnitřně logicky rozporný. Bylo deklarováno, že žalovaná je rozvedená, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájemním bytě či domě a na nákladech se podílí v rozsahu 41,24 %. Byl předložen seznam dosavadních úvěrů (č. l. 75), všechny jsou u téže věřitelky a odpovídají stavu BRKI (CBCB), který si soud sám vyžádal a získal jej (č. l. 46 a násl.). 6. Současně si soud opatřil i výpis NRKI (CNCB), zde (č. l. 44) žalovaná žádný závazek nemá (soud pro úplnost konstatuje, že skončené úvěry se evidují jen po dobu 4 let a poté jsou skartovány). Žalovaná již má historii předchozích dluhů, dle přehledu řízení u zdejšího soudu (č. l. 83 a 84) například v roce 2004 až 2011 čelila několika exekucím, další čelila v roce 2017 (z dokumentů v ISAS však u této vyplývá, že taková exekuce skončila v roce 2018). Současně soud zjistil, že původní věřitel uplatňuje své ostatní pohledávky za žalovanou v řízeních sp. zn. 25 C 178/2023 (jistina 96 123,93 Kč), 21 C 53/2023 (jistina 42 447,60 Kč) a 10 C 50/2023 (jistina 126 046,23 Kč). Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32) vypracování i zaslání (č. l. 35) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 7. Dle smlouvy č. l. 21 spolu žalovaná a původní věřitelka usilovaly o sjednání závazku úvěru s jistinou a 72 měsíčními splátkami jak výše, použití jistiny nebylo nijak účelově omezeno, smlouva byla podepsaná mobilním klíčem, jistina měla být odeslána na účet č. [bankovní účet]. Součástí je ujednání o přistoupení k pojištění s pojistným 116 Kč měsíčně. Všeobecné podmínky č. l. 25 a násl., vysvětlivky č. l. 76 a formulář č. l. 77 byly pro výsledek řízení bez významu. Dopisem č. l. 30 prokázala žalobkyně zesplatnění úvěru dnem [datum]. Výpisem z úvěrového účtu č. l. 56 až 73 bylo zjištěno, že žalovaná kromě tří plateb jak výše na úvěr dále celkem uhradila 20 395,44 Kč, včetně smluvních pokut, totéž vyplývá z výpisu č. l. 79 až 80. 8. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 32) vypracování i zaslání (č. l. 35) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 9. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebyl uhrazen) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Celkem tam mělo být žalovanou uhrazeno 27 295,44 Kč (včetně plateb po zahájení řízení). 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C [číslo]), že splnění této povinnosti bylo třeba i před [datum] zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni [datum] a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od [datum] je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru. 11. Z ustálené judikatury vyšších soudů se přitom podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem), jak ve svém podání tvrdí žalobkyně. Ustanovení § 9 předcho