20 C 156/2023-99 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi žalobkyní a žalovaným s jistinou 70 000 Kč a úrokem 9,9 % ročně. Úvěr byl předčasně věřitelkou zesplatněn ke dni [datum] pro neřádné splácení sjednaných splátek a požadovala uhradit jistinu 46 443,21 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 323,63 Kč a dále v sazbě 15 % ročně z jistiny 43 501,21 Kč od [datum] do zaplacení a s obchodním úrokem v kapitalizované výši 4 001,35 Kč a dále v sazbě 9,9 % ročně z jistiny 43 501,21 Kč od [datum] do zaplacení. Déle se domáhala zůstatku z kontokorentního úvěru ze dne [datum] k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet], který byl zesplatněn dnem [datum]. Z tohoto závazku se domáhala jistiny 2 603,98 Kč s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 228,19 Kč a dále v sazbě 15 % ročně z jistiny 2 603,98 Kč od [datum] do zaplacení a s obchodním úrokem v kapitalizované výši 231,1 Kč a dále v sazbě 15 % ročně z jistiny 2 603,98 Kč od [datum] do zaplacení. 2. Návrh banky, uplatněný u soudu v roce 2023 a současně podaný advokátem, překvapivě zcela postrádal tvrzení k povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost. Soud tedy musel žalobkyni vyzvat k doplnění (č. l. 61), ta podáním č. l. 73 na jedenácti stranách realizovala obsáhlé poučování soudu o obsahu této povinnosti, vyzdvihla rozsah svého koncernového podnikání, postěžovala si na stručnost právní úpravy této povinnosti a konstatovala, že lustrovala (zejména) bankovní i nebankovní registry, zkoumala příjmy i výdaje žalovaného. V BRKI zjistila úvěr z kreditní karty z [datum] s měsíční splátkou 1 750 Kč a nepodstatné ojedinělé prodlení. Příjem zjistila z čestného prohlášení ve výši 18 000 Kč měsíčně a provedla behaviorální analýzu z běžného účtu žalovaného za poslední 3 měsíce. Na výdajích se spokojila s údaji od žalovaného (bydlení 2 500 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč) a sama pracovala s výdaji ve výši 14 883 Kč, když na bydlení započetla statisticky pravděpodobnější částku 4 902 Kč, dále jako výdaj životní minimum 3 860 Kč a na závazcích u žalobkyně 3 371 Kč. Vyzdvihla, že žalovaný úvěr dvaceti splátkami nejprve řádně splácel, což je v souladu s jejím přesvědčením, že jeho schopnost úvěr splácet vyhodnotila správně. Ke svým tvrzením předložila důkazy (č. l. 79 až 94). 3. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil, na trvalém bydlišti mu bylo doručeno náhradním způsobem (poté byla obálka vhozena do označené domovní schránky) a žalovaný se nevyjádřil ani k věci samé. Soud jej informativně obeslal i na zjištěnou emailovou adresu [email] (č. l. 60), bez odezvy. Žalovaný sice má datovou schránku coby podnikající fyzická osoba, soud však není oprávněn (bez výslovné žádosti žalovaného) tuto adresu používat pro procesní doručování písemností v řízení, kde je žalován jako fyzická osoba nepodnikající. Jakkoliv se takový postup může zdát z laického pohledu nelogický, odpovídá judikatuře Nejvyššího soudu (srov. stanovisko Ústavního soudu ve sp. zn. Plsn 1/ 2015, nebo usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 20 Cdo 3887/2017). Pokud tedy žalovaný chce, aby mu vždy bylo doručováno do datové schránky, musí buď požádat zdejší soud (či jiné v úvahu připadající instituce veřejné moci, od kterých očekává písemnost) o doručování vždy jen do datové schránky podnikatele, či si založit i druhou datovou schránku – osoby fyzické nepodnikající. V aktuální situaci sice soud rozsudek zašle do zjištěné datové schránky, ale s pouze informativním významem pro žalovaného a procesní doručení bude odvozeno od doručování do vlastních rukou na adresu trvalého pobytu. 4. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalovaného dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v tomto řízení nedošlo). Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). V této věci však není vyloučeno, že žalovaný jednoduše na své závazky rezignoval, o čemž svědčí počet nalézacích řízení za poslední rok – 6. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Dle registru obyvatel má žalovaný stávající trvalé bydliště evidováno již od května 2015 (č. l. 10). Dle sdělení OSSZ Teplice ze dne [datum] (č. l. 59) není žalovaný veden jako zaměstnanec, živnostník ani příjemce důchodu. Soud nicméně zjistil, že žalovaný ve skutečnosti podniká pod [IČO], k němuž má zřízenu datovou schránku. 6. Dle úvěrové smlouvy č. l. 13 ze dne [datum] účastníci usilovali o závazek úvěru s jistinou 70 000 Kč bez účelového určení, splatnou 48 měsíčními splátkami po 1 803 Kč měsíčně při úrokové sazbě 9,9 % ročně, poplatky jsou upraveny za podpisem stran na straně 6. Součástí je přistoupení k pojištění za pojistné 70 Kč měsíčně. Interním účetním dokladem č. l. 17 bylo prokázáno poskytnutí jistiny 70 000 Kč na účet žalovaného dne [datum] Smlouvou o bankovních službách č. l. 18 ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta debetní karta a spořicí účet, smlouvou č. l. 19 z téhož dne mu byl k běžnému účtu poskytnut kontokorentní úvěr ve výši 2 000 Kč s úročením 19,99 % ročně, poplatky jsou upraveny za podpisem stran na straně 4. Úvěrové podmínky č. l. 22, sazebník č. l. 25, obchodní podmínky č. l. 28, oznámení o sazbách č. l. 34, prohlášení o zdravotním stavu č. l. 79 ani obchodní podmínky pro kolektivní pojištění č. l. 92 neměly na výsledek řízení vliv. Dle úvěrové historie č. l. 36 až 50 žalovaný celkem na starší úvěr uhradil (položky TC11) 36 175,50 Kč. Dopisem č. l. 52 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že od tohoto úvěru odstoupila, obálkou č. l. 53 prokázala jeho zaslání na adresu žalovaného dle smlouvy. Dopisem č. l. 51 ze dne [datum] a p. v. ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že od druhého úvěru rovněž odstoupila. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 54) vypracová