20 C 240/2023-82 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum], sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], s jistinou 55 000 Kč. Domáhala se jistiny 30 015,06 Kč, úroku 1 877,20 Kč a 3 883,94 Kč a dále běžícího v sazbě 15 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení, poplatků 18 000,03 Kč, 2 988,40 Kč, 5 714,30 Kč, smluvní pokuty 21 618,46 Kč, úroku z prodlení 2 665,48 Kč a dále běžícího v sazbě 11,75 % ročně z 31 892,26 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně/právní zástupce (jehož soud považuje za skutečného vlastníka žalobkyně) dlouhodobě nehledí na existenci omezení § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (zřejmě ve snaze vylákat takové plnění v rozkazním řízení) a proto je třeba ji vždy opětovně vyzývat, zda se takového nároku opravdu míní domáhat. Podáním ze dne [datum] (č. l. 44) vzala v rozsahu I. výroku jak shora žalobu část zpět. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 44 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovanou předložené doklady (pracovní smlouva, výplatní pásky), a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalované uvádět pravdivé skutečnosti, úvěr poskytl. K tomu předložila žádost o úvěr č. l. 46. 2. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 3. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby I. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Výslovné absence vážného důvodu nesouhlasu žalované s tímto postupem nebylo třeba, neboť se o takové právo připravila neúčastí na prvním jednání, kam ji soud předvolal, než o částečném zpětvzetí vůbec rozhodl. 4. Jednání proběhlo v nepřítomnosti žalované, která zůstala pasivní v celém řízení. Při prvním jednání soud žalobkyni vyzval k doplnění dokazování ohledně ověřování způsobu a nákladů bydlení žalované a jejích předchozích úvěrových závazků, srážek a výživného. Podáním ze dne [datum] (č. l. 77) doplnila shodné údaje. Připomenula soudu, že uvedením nepravdivých údajů by se spotřebitel mohl dopustit trestného činu (soud na tomto místě nemůže nepřipomenout, že to obdobně platí pro věřitele i jeho právního zástupce, pokud se týká trestného činu lichvy, případně pro původního věřitele, pokud se týká správního deliktu dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. či § 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku, pokud se týká systematického nedodržování schváleného postupu zkoumání úvěruschopnosti). Soud zde však není od toho, aby se„ zalekl“ případných důsledků jednání stran pro strany samotné, ale aby posoudil skutečnosti, prokazované účastníky řízení, případně skutečnosti, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti. Z databáze rozhodnutí [obec] národní banky ([webová adresa] [datum]) vyplývá, že to jsou velmi často v prvé řadě věřitelé, kdo na trh se spotřebitelskými úmysly vstupují s protizákonnými úmysly. Pokud má tedy věřitel v úmyslu podávat trestní oznámení, nechť tak učiní – na průběh a obsah tohoto řízení to samo o sobě nemá vliv. Stejně tak nemá na průběh posouzení splnění povinnosti věřitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. aktivita spotřebitele, neboť se jedná o veřejnoprávní povinnost a soud je povinen k jejímu splnění přihlížet z moci úřední, bez ohledu na ojedinělá rozhodnutí soudů. Práva na ochranu spotřebitele jsou všeobecně platnou výjimkou z obecné úpravy právních jednání (která zahrnují především dřívější„ obchodní“ závazky), nikoliv„ benefitem“ pro procesně aktivní spotřebitele. Tím není dotčeno poučení, které soud v předvolání poskytl žalované, tj. že její přítomnost při jednání je vysoce žádoucí, neboť může do řízení vnést i další tvrzení. Žalobkyně však ani k druhému jednání žádný důkaz k prověření vstupních podkladů žalované nepředložila. 5. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 27 (žalobkyně však předložila i další důkazy – smlouvu č. l. 15, seznam č. l. 18). Žádostí o úvěr (č. l. 46), kterou si soud musel vyžádat, bylo prokázáno, že žalovaná uvedla odlišnou adresu výběru, než své trvalé bydliště, v souladu s tím deklarovala nájemní bydlení, ovšem pouze s náklady 5 000 Kč, včetně energií. Deklarovala dvě vyživovací povinnosti a žádný další příjem v domácnosti. Měla předložit pracovní smlouvu dělnice u [anonymizována dvě slova] [obec] (republika), s. r. o., a výplatní pásky, z nichž by měla vyplynout mzda 24 639 Kč měsíčně a srážky/výživné 1 505 Kč. Na jiných splátkách již měla hradit 4 382 Kč. Na dopravě, jídle a osobních nákladech pak 9 090 Kč. Žádost měla podepsat [datum], smlouvu č. l. 21 dne [datum] a první splátku měla dle přehledu splátek uhradit dne [datum]. Bez přítomnosti žalované se přirozeně soud nemohl dozvědět okolnosti tohoto časově velmi neobvyklého uspořádání. Dle přehledu splácení č. l. 26 žalovaná uhradila celkem 54 200 Kč. Dle úvěrové smlouvy č. l. 21 měla ze zapůjčených 55 000 Kč uhradit v 17 měsíčních splátkách celkem 112 795 Kč, což odpovídá úrokové sazbě 66,03 % ročně. Žalobkyně však za úrok považuje z navýšení pouze 6 392 Kč, přičemž 34 650 Kč považuje za úhradu za poskytnutí úvěru, 5 753 Kč za poplatek za náklady na vyhodnocení úvěrového případu (které je věřitel povinen učinit ze zákona!) a 11 000 Kč považuje za poplatek za hotovostní inkaso (od osoby, která deklaruje vlastnictví bankovního účtu). Byl doložen informační leták č. l. 23 ze dne [datum]. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 28) vypracování i zaslání (č. l. 30) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 6. K osobě žalované soud dále zjistil, že v červenci 2019 došlo ke splnění oddlužení žalované (usnesení zdejšího insolvenčního soudu číslo jednací [insolvenční spisová značka] na č. l. 62), která uhradila 61 % svých pohledávek a byla ve smyslu § 414 insolvenčního zákona osvobozena od placení zbytku specifikovaných pohledávek. Dle přehledu řízení žalované u zdejšího soudu (č. l. 48, 54) od roku 2021 čelila nebo čelí nárokům dalších věřitelů, zejména pak od [právnická osoba] s jistinou 102 257 Kč, [právnická osoba], s jistinou 13 203 Kč, [právnická osoba], s jistinou 9 660 Kč a [právnická osoba], s jistinou 57 980 Kč. Dle zprávy Úřadu práce č. l. 52 byla žalovaná nezaměstnaná od listopadu 2021 do ledna 2022 a pobírala příspěvek v nezaměstnanosti, předtím si nalezla práci u jiné společnosti v průmyslové zóně ([právnická osoba]) s rozhodným výdělkem 14 800 Kč. 7. Soud si vyžádal aktuální výpisy CNCB (NRKI) a CBCB (BRKI), když tehdejší žalobkyně navzdory požadování poplatku 5 753 Kč nepřekládá. Z výpisu CNCB (NRKI) na č. l. 40 soud nezjistil jiný záznam o úvěru, stejně jako v CBCB (BRKI) na č. l. 42. Soudu známé úvěrové smlouvy č. l. 64 až 66 v databázi NRKI dle aktuálního výpisu nebyly, když provozovatel soudu potvrdil (č. l. 73), že žádný z příslušných věřitelů do databáze v roce 2021 nepřispíval. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jedná