20 C 241/2023-138 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], soudní tajemnicí postoupeným pro místní nepříslušnost (usnesení č. l. 30 ze dne [datum]) Okresnímu soudu v Kladně a pro důvodnost nesouhlasu takového soudu usnesením Krajského soudu v Praze č. l. 50 ze dne [datum] vráceným zdejšímu soudu (skutečnost, že tamní soud mezitím vydal platební rozkaz, překvapivě na takové rozhodnutí neměla vliv), zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. [bankovní účet] ze dne [datum], sjednané mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] Úvěr byl pro nehrazení splátek zesplatněn dnem [datum]. Domáhala se 379 222,40 Kč na jistině, 2 648,98 Kč na poplatcích, 12 840,89 Kč na kapitalizovaném úroku z úvěru a dále v sazbě 10,6 % ročně z jistiny od 11. 9. [číslo] do zaplacení a 26 330,27 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále v sazbě 10 % ročně z jistiny 381 871,38 Kč od [datum] do zaplacení. Soud již má prakticky jistotu, že úvěr, který tato banka postoupí společnosti tohoto advokáta (který je částečně přímým a částečně skrze„ rodinný“ svěřenský fond nepřímým vlastníkem žalobkyně), byl poskytnut na základě zcela nedbalého či ryze formálního posouzení úvěruschopnosti, proto vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 93 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalovaného tak, že od něj získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovaným předložené doklady (daňové přiznání k příjmům 30 515 Kč) a rovněž interní a externí databáze, zejména NRKI a BRKI, zohlednila sociodemografický model a s vědomím, že již splácí 20 700 Kč měsíčně, úvěr poskytl (sic!). K tomu předložil žádost o úvěr a vyhodnocení. 2. K projednání věci soud musel nařídit jednání, žalobkyně s jiným postupem ani dodatečně nesouhlasila (č. l. 37). K nařízenému jednání na den [datum] se žalovaný nedostavil, soud věc projednal v jeho nepřítomnosti. Soud po žalovaném pátral, rovněž jej vyzýval k vyjádření ohledně skutečného bydliště (č. l. 71), žalovaný však nereagoval a soud jeho tehdejší pobyt spolehlivě nevypátral, proto věc již rozhodl bez opětovného vyslovování místní nepříslušnosti. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele na č. l. 8, byť byly doloženy i další listiny (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek). 4. Žalovaný dle živnostenského rejstříku č. l. 62 podniká pod [IČO] (koncesovaná živnost v motorové dopravě od roku 2017), žalovaná však byl jako fyzická osoba nepodnikající a stejně tak mu byl i poskytnut úvěr (ačkoliv věřitel si byl podnikání vědom, pokud příjem zjišťoval z daňového přiznání). Dle návrhu na oddlužení č. l. 66 a insolvenčního rejstříku č. l. 64 žalovaný v roce 2019 usiloval o oddlužení, oproti jeho návrhu (4 přiznaní věřitelé s dovětkem„ například“) je skutečný seznam věřitelů (č. l. 64) je„ impozantní“ a obsahuje mnoho nebankovních úvěrových společností, které poskytují úvěry s navýšením, které násobně převyšuje sazbu lichvy (zejména [právnická osoba]). Soud si vyžádal výpis z Centrální evidence exekucí (dále jen„ [příjmení]“) a zjistil (č. l. 73), že žalovaný čelí 16 exekučním řízením, všemi však soud příslušné exekutory pověřil až po sjednání předmětného úvěru. Soud si vyžádal věci žalovaného od Okresního soudu v Kladně (u zdejšího soudu měl jen toto jediné řízení – viz č. l. 61) a dle č. l. 78 zjistil, že žalovaný od shodné věřitelky čelil řízením tamního soudu pod sp. zn. 214 C 22/2023 (jistina 10 6673,07 Kč), 210 C 228/2020 (jistina 12 595,74 Kč), 215 C 82/2022 (jistina 150 000 Kč) a 208 C 20/2022 (jistina 365 218,50 Kč). Soud si návrhy z těchto řízení opatřil (č. l. 106, 113, 122 a 128). Totéž však současně zjistil z registru BRKI (CBCB), který si rovněž vyžádal, když žalobkyně (tak jako nikdy předtím) tehdejší výpisy nepředkládá. 5. Z registru CBCB (č. l. 86) vyplynulo, že kromě pozdějších úvěrů měl žalovaný v době kontraktace sjednán úvěr u [právnická osoba], ze dne [datum] s jistinou 50 000 Kč a měsíční splátkou 1 827 Kč a ze dne [datum] u téže banky s jistinou 343 100 Kč a měsíční splátkou 7 000 Kč. Oba tyto úvěry byly projednávány návrhem č. l. 113 a jednalo se v případě druhého úvěru již o konsolidační úvěr. Od žalobkyně měl dva úvěry s jistinou 10 000 Kč ze dne [datum] Tyto byly projednáván návrhem jak na č. l. 106 a 122 (kontokorentní úvěr a úvěr z kreditní karty se stejným rámcem, ze shodného dne). Důvod, proč žalobkyně návrh podala ke zdejšímu soudu, není patrný, nabízí se však vysvětlení, že se snažila zakrýt skutečnosti, patrné před Okresním soudem v Kladně a ačkoliv by soud od advokáta očekával jiné jednání, je na obdobné způsoby, jak vymoci vyšší plnění, od této advokátní kanceláře navyklý. Žalovaného se zdejším soudem spojuje zřejmě jen historický údaj o trvalém pobytu z let 2011 až 2016, který může být původní věřitelce či žalobkyni znám, neboť se žalovaným obě„ obchodují“ v mnohem širším měřítku, než by se mohlo zdát ze zde uplatněného návrhu, který se tváří jako běžný případ bankovního úvěru. 6. Z registru CNCB (NRKI) na č. l. 81 vyplynulo, že kromě pozdějších úvěrů měl žalovaný v době kontraktace sjednán úvěr u [právnická osoba], ze dne [datum] s jistinou 70 000 Kč a měsíční splátkou 1 811 Kč. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný v době kontraktace splácel u jiných věřitelů 20 000 Kč, se sice nepodařilo zcela prokázat, nejeví se však nepravděpodobně. V případě kontokorentních úvěrů a úvěrů z kreditní karty je ostatně třeba výši měsíční splátky určovat toliko náhradním způsobem, neboť je proměnlivá. 7. Žádostí o úvěr č. l. 94a bylo prokázáno, že žalovaný deklaroval středoškolské vzdělání, bydlení v pronájmu, podnikání, roční zisk před zdaněním 282 000 Kč a měsíční příjem domácnosti z jediného příjmu 50 000 Kč (což je vzájemně rozporné tvrzení). Připustil měsíční splátky 20 000 Kč a předložil daňové přiznání. Věřitelka vyhodnotila dle č. l. 95 příjem žalovaného jako 30 515 Kč měsíčně a konstatovala dále interní splátku 700 Kč měsíčně. Není zřejmé, proč nepočítala i splátku jiného úvěru (zřejmě kontokorentního s rámcem 10 000 Kč), který je na č. l. 96 zřetelně uveden se splátkou 462 Kč. Dále zde uvádí 6 úvěrů se souhrnnou měsíční splátkou 19 448 Kč. 8. Úvěrovou smlouvou č. l. 11 a informačním formulářem č. l. 97a bylo prokázáno, že banka se žalovaným usilovala o sjednání úvěru s jistinou 400 000 Kč bez zajištění a účelového určení, které měl žalovaný splácet 120 měsíčními splátkami po 5 902,82 Kč, včetně pojištění schopnosti splácet (483 Kč). Dopisem č. l. 16 žalobkyně prokázala zesplatnění úvěru dnem [datum], bylo odesláno na soudu neznámou adresu [adresa]) v dubnu 2019. Byly doloženy všeobecné obchodní podmínky a všeobecné produktové podmínky, které na výsledek řízení neměly vliv. Bilancí úvěru č. l. 99 bylo prokázáno, že žalovaný již na úvěr uhradil 59 027,54 Kč. 9. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 6) vypracování i zaslání (č. l. 10) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného. Byl doložen zjednodušený výpis z obchodního rejstříku. Zdejší soud již považuje za notorietu, že právní zástupce žalobkyně předstírá, že žalobkyni vlastní pouze v rozsahu 23 %, ve skutečnosti však vlastní 100 % skrze svěřenský fond [IČO] (viz dopisy č. l. 68 a 69). Jakým způsobem se právnímu zástupci podařilo dosáhnout stavu, kdy není v Evidenci skutečných majitelů uváděn vedle [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], které jsou pouhými statutárními orgány svěřenského fondu, není zdejšímu soudu známo. Pokud se soud právního zástupce na tyto skutečnosti dotazoval v dalších řízení, právní zástupce uváděl, že není jednatelem ani jiným statutárním orgánem žalobkyně, aniž by se vyjadřoval k otázce vlastnictví. 10. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovali o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o samotné výši nesplněného závazku ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tedy zda již nebylo uhrazeno více, než vyplynulo z důkazu žalobkyně) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. 11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spot