20 C 273/2023-88 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], sjednaným s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], pro jistinu 16 000 Kč. Splatnost měla nastat [datum], bez navýšení, nebylo uhrazeno ničeho a domáhá se jistiny s úrokem z prodlení jak v I. a II. výroku shora. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek neuvedla ničeho a soud se již ani nedotazoval, např. ve sp. zn. 20 C 171/2023 k takové výzvě žádná tvrzení neobdržel. Soud je již obezřetný, pokud se setká s tvrzeními o toliko mírném navýšení jistiny, neboť současné prostředí nebankovních úvěrů se doslova vymklo ze zákonných limitů a ačkoliv většina věřitelů se již ani nesnaží maskovat RPSN v řádu vyšších stovek, tisíců a někdy i desítek tisíc procent, někteří věřitelé (jako i zde) se skutečný zisk snaží maskovat mimo RPSN, například poplatky za odklad splatnosti, refinancováním svých předchozích úvěrů či doprovodnými závazky, simulujícími nejrůznější služby (pojištění, inkasování apod.). K přímé výzvě, zda nedošlo k inkasování poplatků za odklad splatnosti žalobkyně dne [datum] připustila, že žalovaná již uhradila 2x 3 680 Kč na dvou odkladech splatnosti o 2x 30 dní. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalované soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad jejího souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní (v důsledku jejího nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud po ní v omezeném rozsahu (a nikoliv z povinnosti) pátral, jiné bydliště však nezjistil a na adrese trvalého pobytu jí bylo doručeno náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky. Dále žalovanou obeslal na emailovou adresu, rovněž bez odezvy. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). I nadále je tedy oficiální doručovací adresou žalované adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou (k čemuž v řízení nedošlo). Žalovaná by tedy měla zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelnou pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaná (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sama připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). Obzvláště patrné to bude v této věci, pokud promešká platební povinnost v řádu stokorun a pohledávku tak více než znásobí. 4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Žalobkyně důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti sama nepředložila, soud si však zásadně opatřuje výpisy sám, neboť uživatelsky zpracované výstupy věřitelů nemají objektivní informační hodnotu. Z přehledu řízení u zdejšího soudu (v kombinaci s údaji z registru obyvatel č. l. 8, když zdejší soud byl vždy obecným soudem žalované) soud nezjistil exekuci, vedenou před letošním rokem. Z registru CNCB (NRKI) na č. l. 81 pak vyplynulo, že žalovaná měla sjednána několik dalších úvěrů u [právnická osoba], avšak až v pozdější době, případně se může jednat o zmatečné zápisy téhož úvěru s prodlužovanou splatností. Pro výsledek řízení je však podstatnější, že žalovaná měla od [datum] načerpaný úvěr od [právnická osoba], s jistinou 12 000 Kč, když k dubnu 2022 již byla v prodlení. 5. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno smlouvou č. l. 56 a seznamem č. l. 67, samostatně též potvrzením č. l. 36 Smlouvou č. l. 2329 bylo prokázáno, že žalovaná a právní předchůdkyně žalobkyně usilovali o sjednání úvěru s jistinou 4 000 Kč bez navýšení a splatností 61 dnů, přičemž za každé prodloužení splatnosti o 30 dnů byl sjednán poplatek 920 Kč. Následnou smlouvou stejného čísla [číslo] ze dne [datum] (tedy o 3 dny později) došlo k navýšení jistiny na 5 000 Kč a poplatku na 1 150 Kč. Následnou smlouvou stejného čísla [číslo] ze dne [datum] došlo k navýšení jistiny na 7 000 Kč a poplatku na 1 610 Kč. Následnou smlouvou stejného čísla [číslo] ze dne [datum] došlo k navýšení jistiny na 16 000 Kč a poplatku na 3 680 Kč. Splatnost se však neměnila, nadále byla stanovena dnem [datum]. K prodloužení splatnosti dle smlouvy dochází úhradou příslušného poplatku. Soud se s opakovaným sjednáním úvěru u některých věřitelů již setkal a zjistil, že i takovým způsobem někteří věřitelé obcházejí povinnost ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Jakou motivaci sleduje žalobkyně, pokud tímto způsobem mění původní smlouvou, soudu nicméně známo není. Poskytování těchto jistin prokazuje výpis č. l. 31 až 34, že se jedná o účet žalované, bylo prokázáno již v řízení sp. zn. 19 C 176/2023, kde figurovali shodní účastníci a soud banku dotazoval a obdržel odpověď dne [datum] s potvrzením identity žalované. Smlouvy č. l. 52 a 54 dokládají prodloužení splatnosti. Teprve z těchto smluv je patrné nenulové RPSN (120,4, resp. 209,9 %). Byly doloženy obchodní podmínky č. l. 69, které již na výsledek řízení nemají vliv. Byla doložena upomínka č. l. 35. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 37) vypracování i zaslání (č. l. 38) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalované. 6. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaná a právní předchůdce žalobkyně spolu usilovaly o sjednání závazku úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 2x 3 680 Kč) ze skutkových tvrzení žalobkyně, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda již neuhradila více) v řízení tížilo procesně pasivní žalovanou. Tvrzeny tak byly jen úhrady dle návrhu, resp. jeho doplnění k výzvě soudu. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti sp