20 C 308/2022-90 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. HU01032400 ze dne [datum] s jistinou 400 000 Kč, která byla předčasně zesplatněna dnem [datum] věřitelem pro nehrazení sjednaných splátek a domáhala se tak zaplacení 388 833 Kč na jistině, 5 809,01 Kč na dlužném úroku do zesplatnění, obchodního úroku 5,9 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení v sazbě 8,5 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Současně se domáhala dlužného obchodního úroku 5,18 % ročně z kontokorentní úvěrové smlouvy s poskytnutým úvěrovým rámcem 5 000 Kč, sjednané dne [datum], zesplatněné spolu s předchozím úvěrem. Ke zkoumání úvěruschopnosti v obou případech uvedla, že zkoumala údaje od spotřebitele a provedla i lustrace, zejména v BRKI a interních registrech. K výzvě soudu tato tvrzení doplnila podáním ze dne [datum] (č. l. 68), že kromě údajů od spotřebitele dotazuje databáze BRKI i NRKI (s tvrzením, že databáze BRKI obsahuje i informace z databáze NRKI, což je v rozporu se zkušeností soudu, který pravidelně dotazuje obě databáze), dále insolvenční rejstřík a využívá i své interní zdroje dat. Žalovaný doložil tři výplatní pásky z předchozích měsíců a byl zjištěn jeho čistý průměrný měsíční příjem (29 631 Kč) s tím, že prokázal, že jeho pracovní poměr je na dobu určitou (nebylo však sděleno, do kterého data). Dále žalovaný uvedl, že je ženatý, má jednu vyživovací povinnost, bydlí v družstevním bytě, nemá jiné úvěry dle svého tvrzení, avšak dle zjištění žalobkyně splácí 4 077 Kč měsíčně a má revolvingové úvěry s úvěrovým rámcem 115 000 Kč. Obecně uvedla, že zkoumání úvěruschopnosti bylo uzákoněno především pro excesy nebankovních poskytovatelů úvěrů a žalobkyně si je jako banka vědoma, že úvěruschopnost zkoumá i ve svém nejlepším ekonomickém a reputačním zájmu. 2. Soud k projednání věci nařídil jednání, s jiným postupem ani žalobkyně v návrhu nesouhlasila. Soud po žalovaném pátral, nezjistil však jeho skutečný pobyt, ani jeho současné zaměstnání., když poslední známé ([IČO]) ukončil dnem [datum]. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud mu doručil na trvalém bydlišti náhradním způsobem, obálku poté bylo možno vhodit do tam označené domovní schránky. Na téže adrese má trvalý pobyt i manželka žalovaného, avšak z informací o dalších řízení žalovaného vyplývá, že spolu nejspíše společnou domácnost nesdílejí, na zjištěné emailové adrese [email] (což rovněž napovídá ukončení soužití manželů) soud rovněž žalovaného informoval – bez odezvy. Soud tak věc projednal a rozhodnul v jeho nepřítomnosti. 3. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům: 4. Žalobkyně prokázala, že evidovala i předchozí žádosti žalovaného o úvěru, když dle přehledu č. l. 70 žalovaný žádal dne [datum] o poskytnutí kontokorentního úvěru s rámcem 5 000 Kč, deklaroval příjem 30 000 Kč, a úvěr mu byl bez dalšího schválen. Téhož dne požádal o úvěr 322 000 Kč za účelem„ převedení půjček“, ke svým poměrům uvedl, že bydlí v družstevním bytě, je vyučen, ženatý, vyživuje jednu osobu, má příjem 30 000 Kč na dobu určitou do konce roku 2021 u [právnická osoba], a ničeho nesplácí, zatímco za bydlení vynakládá 6 000 Kč, za„ léky-jídlo-doprava“ 7 000 Kč a za splátky ostatních členů 5 877 Kč. Tento úvěr nebyl poskytnut, byl„ stornován“. Následně dne [datum] požádal o předmětný (hlavní) úvěr s jistinou 400 000 Kč, deklaroval identické údaje, rozšířené pouze o počátek pracovního poměru ([datum]). Výše příjmu byla doložena potvrzením o příjmu s razítkem zaměstnavatele (č. l. 73), dle níž pracovní poměr na dobu určitou trvá až do [datum] a průměrný čistý měsíční příjem (zámečníka) činí téměř 30 tis. Kč, tomu byly přiloženy i mzdové výpisy č. l. 77 a 78. K zamítnuté žádosti o úvěru 100 000 Kč o pouhý měsíc později již soud (v rámci posuzování řádného zkoumání úvěruschopnosti) nepřihlíží. Dle úvěrové zprávy žalobkyně již ze dne [datum] (č. l. 74) však žalovaný (jako spoludlužník) předchozí úvěr měl, od července 2019 (na dobu 8 let) měsíčně splácel 4 077 Kč a zbývalo mu doplatit 293 430 Kč. Dále měl sjednané celkem tři kontokorentní úvěry, čerpal však jediný s rámcem 50 000 Kč a v době poskytování úvěru mu zbývalo uhradit 22 tis. Kč. 5. Rámcovou smlouvou č. l. 17 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že žalovanému začala poskytovat bankovní služby, včetně běžného účtu. Dle dodatku 1 z téhož dne žalovanému poskytla k běžnému účtu [bankovní účet] kontokorentní úvěr s rámcem 5 000 Kč a úrokovou sazbou 18,90 % ročně, splatný nejpozději do roka. Dle dodatku 4 ze dne [datum] pak žalovanému dále poskytla úvěr s jistinou 400 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet 96 měsíčními splátkami po 5 238 Kč, včetně pojistného 456 Kč (dle přistoupení k rámcovému pojištění u pojistitele [právnická osoba]), vždy do 20. příslušného měsíce. Obchodní podmínky, podmínky užívání úvěru a podmínky pro používání kontokorentu byly pro věc bez významu. Výpisem z běžného účtu č. l. 52 prokázala, že jistinu 400 000 Kč poskytla dne [datum], výpisem č. l. 53 prokázala záporný zůstatek běžného účtu 5,18 Kč ke dni [datum]. Výpisem č. l. 54 a 56 žalobkyně prokázala, že žalovaný na závazek úvěru uhradil celkem 19 476,53 Kč, včetně šesti splátek pojistného. Řádně a včas uhradil pouze splátku první, další již přinejmenším s prodlením. Žalobkyně prokázala předžalobní výzvu ze dne [datum] (č. l. 57), adresovanou na jedinou známou adresu žalovaného dle smlouvy (č. l. 58). 6. Dle registru obyvatel (č. l. 9) žalovaný na adrese stávajícího trvalého pobytu bydlí od května 2019, kdy se současně oženil. Dle zjištění soudu, je žalovaný nezaměstnán (zpráva OSSZ Teplice ze dne [datum] na č. l. 61), u dosavadního zaměstnavatele byl propuštěn ke dni [datum] pro„ neustálé absence“. Manželka žalovaného má shodnou adresu trvalého pobytu, rovněž od května 2019 (č. l. 65) a má nezl. dceru ([číslo]). Dle sp. zn. 24 C 147/2021 však byl v květnu 2021 podán ke zdejšímu soudu návrh na rozvod manželství, v řízení sp. zn. 22 PaNc 124/2021 byl projednáván návrh na úpravu výchovy a výživy k nezletilé dceři. Skutečný pobyt žalovaného nevyplynul ani z takového řízení (viz výše). 7. Po právní stránce soud uplatněný nárok posoudil následujícím způsobem. Žalovaný a žalobkyně spolu usilovali o sjednání dvou závazků úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s charakterem spotřebitelského závazku. Soud vychází ohledně údajů o výši nesplněného závazku (tj. nad rámec úhrad 19 476,53 Kč k hlavnímu úvěru) ze skutkových tvrzení žalobního návrhu, neboť břemeno tvrzení a dokazování k případnému opaku (tj. zda neuhradil více) v řízení tížilo procesně pasivního žalovaného. V případě kontokorentního úvěru s rámcem 5 000 Kč soud shledal, že úvěr byl sjednán platně, požadavky na zkoumání úvěruschopnosti jsou zde přirozeně minimální a žalobkyně prokázala adekvátní snahu. V rozsahu 5,18 Kč na kapitalizovaném úroku tak soud neměl důvod návrhu nevyhovět a žalovaného zavázal platební povinností. Pokud se však týká úvěru v rozsahu 400 000 Kč, dospěl soud k odlišnému závěru. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. s