20 C 332/2022-74 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne [datum], zaplacení plnění z úvěrové smlouvy (kontokorentní úvěr k účtu č. [bankovní účet]) s úvěrovým limitem 20 000 Kč, který byl předčasně zesplatněn dne [datum] (převeden na úvěrový účet č. [bankovní účet]), který měl být dále splácen, avšak i ten byl dne [datum] zesplatněn. Domáhá se 24 759,70 Kč na jistině, 1 800 Kč na poplatcích, 1 153,62 Kč na kapitalizovaném úroku z prodlení a dále běžícím v sazbě 8,5 % ročně z jistiny od [datum] do zaplacení. Ke zkoumání úvěruschopnosti uvedla, že byly zkoumány údaje z interních i externích databází a byl použit model s užitím historických dat ČSÚ. Doplňujícím podáním ze dne [datum] vzala žalobu co do částky 2 000 Kč zpět, neboť ji měl žalovaný dne [datum] uhradit. 2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní (v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděl), adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásil. Soud však po něm pátral, zjistil od zaměstnavatele možný pobyt v téže ulici na [adresa] (což odpovídá i předžalobní výzvě č. l. 29) a žalovaného tam obeslal, přičemž tam žalovaný skutečně měl označenou domovní schránku. Žalovaný psal soudu z emailové adresy [email] a žádal o shovívavost s tím, že bydlí u své matky na [adresa] (ke zjevnému zapojení matky do úvěrového případu viz dále) a žádal o přiznání práva splátek. 3. Od novely občanského soudního řádu, provedené zákonem č. 7/2009 Sb., je adresát odpovědný za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů a je též povinen zajistit přijímání písemností na této adrese bez ohledu na to, zda se zde zdržuje. Je věcí adresáta, zda se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu doručování, kde je pro něho bezpečné, že mu bude zásilka doručena. Soud na zákonem stanovenou adresu doručuje povinně, i kdyby mu bylo známo, že na ní k předání a převzetí listiny nemůže dojít, a byť by se dozvěděl ze sdělení některého z účastníků či jiných osob nebo ze své úřední činnosti, kde se adresát fakticky zdržuje. Adresátu lze doručit i na jinou adresu, to však nemá vliv na povinnost soudu doručovat na povinnou adresu pro doručování. Omluvitelným důvodem, pro nějž by bylo možno vyslovit neúčinnost náhradního doručení, nemůže být skutečnost, že se fyzická osoba na adrese pro doručování trvale nezdržuje (usnesení Nejvyššího soudu ve sp. zn. 32 Cdo 80/2012). V tomto řízení tedy žalovaný (alespoň tak soud doufá, neboť není vyloučeno, že za žalovaného opět skrytě jedná jeho matka) adresu pro doručování označil. V jakémkoliv jiném řízení však i nadále je oficiální doručovací adresou žalovaného adresa dle registru obyvatel a z doručení na adresu faktického pobytu tam lze procesně vycházet pouze a jen tehdy, pokud dojde k převzetí do vlastních rukou. Žalovaný by tedy měl zvážit, zda se chce i nadále před písemnostmi„ skrývat“ za formální adresou, či zda se stane dosažitelným pro úřední korespondenci. Pro účely doručování přitom každý může vedle své adresy trvalého pobytu vůči ohlašovně (typicky obecní/městský úřad v místě trvalého pobytu) nahlásit i tzv. doručovací adresu (§ 10b zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel), pokud je odlišná. Taková adresa je pak zobrazena v každém výpisu z centrálního registru obyvatel pro všechny státní instituce. Její uvedení není na rozdíl od trvalého pobytu podmíněno doložením právního vztahu k nemovitosti. Nejspolehlivějším řešením je však bezplatná datová schránka. Obecně lze konstatovat, že nedosažitelnost žalovaných ze strany státních orgánů je – při existenci celé řady i bezplatných poraden, poskytujících alespoň hrubé, avšak užitečné informace o možnostech právní ochrany před žalobou - jednou z významných příčin, proč posléze žalovaní čelí "neočekávanému" vymáhání již pravomocných exekučních titulů (nález Ústavního soudu ve sp. zn. I. ÚS 3923/2011 ze dne [datum]). Ignorováním svých práv žalovaný (s největší pravděpodobností) nezískává žádnou reálnou výhodu a pouze se sám připravuje o možnost účastnit se řízení, vznášet nejrůznější procesní námitky, kterými lze podstatnou část soudy projednávaných nároků ze spotřebitelských závazků odrazit (neb jsou poměrně často relativně neplatnými), či přinejmenším ve svůj prospěch ovlivnit lhůtu ke splnění povinnosti (zejm. splátkový kalendář, který si tak nemusí„ zaplatit“ v nákladech následné exekuce). 4. Soud konstatuje, že k vydání rozsudku pro uznání nepřistoupil, neboť již z přehledu řízení a závazků žalovaného bylo zjevné, že tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti nebylo možno bez ověření důvěřovat a bylo třeba dokazováním přezkoumat, zda úvěr ve skutečnosti netrpí absolutní neplatnosti pro absenci řádného zkoumání úvěruschopnosti. 5. Pokud se týká I. výroku shora, platí, že podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Soud v důsledku zpětvzetí žaloby v požadovaném rozsahu, včetně výslovné žádosti o zastavení řízení, I. výrokem tohoto usnesení vyhověl a řízení v příslušném rozsahu 2 000 Kč zastavil. Souhlasu žalovaného s tímto postupem nebylo třeba, neboť dosud nedošlo k zahájení jednání čtením žaloby u (dosud ne-) nařízeného jednání (§ 96 odst. 4 tamtéž). Ostatně žalovaný sám žádal o splátky, nebylo tak důvodu nedůvěřovat tvrzení žalobkyně, že žalovaný něčeho uhradil, a ani že se tak stalo právě na tento závazek. 6. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Smlouvou č. l. 16 ze dne [datum] žalobkyně prokázala, že [jméno] [příjmení] jako zákonný zástupce žalovaného (kterému tehdy bylo 15 let) sjednala se žalobkyni smlouvu u poskytování bankovních služeb. Žádostí ze dne [datum] (tedy již za zletilosti žalovaného) na č. l. 17 pak prokázala, že žalovaný zažádal elektronickou cestou o poskytnutí úvěru [anonymizováno] s úvěrovým rámcem 30 000 Kč s tím, že uvedl emailovou adresu [email] a tel. [tel. číslo] (oba tyto údaje lze dohledat prostřednictvím [webová adresa] ve spojení s osobou [jméno] [příjmení] - [příjmení] [příjmení] na [webová adresa]) s tím, že pracuje v [právnická osoba], s příjmem dělníka/řemeslníka 17 724 Kč měsíčně, má výdaje pouhých 1 100 Kč a domácnost má celkem příjem 27 500 Kč (současně jsou však níže uvedeny měsíční příjmy 49 722 Kč, 46 424 Kč a 40 985 Kč a zřejmě tak došlo k nepochopení významu kolonky a nebyl tak uveden celkový příjem, ale další příjem domácnosti). Dle registru obyvatel č. l. 42 je matkou žalovaného [jméno] [příjmení], narozená 1970, která je soudu známa, neboť v minulosti čelila několika exekucím a aktuálně čelí dvěma sp. zn. 69 EXE 1497/2022 a 69 EXE 4202/2022. Otec žalovaného, [jméno] [celé jméno žalovaného], podstupoval dle veřejně dostupného insolvenčního rejstříku v letech 2015 až 2020 oddlužení (sp. zn. [insolvenční spisová značka]) a teprve v roce 2022 došlo k rozvodu rodičů žalovaného (sp. zn. 21 C 65/2022). Byl přiložen výpis úvěrových produktů žalovaného na č. l. 18, dle něhož již splácel tři úvěry u shodné žalobkyně s měsíční splátkou 5 985 Kč, když celková jistina ke splacení měla činit 332 tis. Kč. Údaji o zaměstnání v [právnická osoba], neměl soud důvod zpochybňovat, neboť tam žalovaný pracoval i k [datum] (č. l. 34) a [datum] (č. l. 37) s tím, že tam je zaměstnán na hlavní pracovní poměr již od [datum]. Ke zkoumání úvěruschopnosti byl přiložen i dopis č. l. 28, shrnující proces posouzení, dle něhož byly činěny dotazy do„ zejména bankovního a nebankovního registru klientských informací“. Jelikož takové výstupy žalobkyně nepředkládá, soud si je vyžádal sám. Dále je na p. v. rekapitulována suma zjištění k poměrům žalovaného, dle níž žalovaný bydlel u rodičů, byl svobodný, příjem byl ověřen z běžného účtu, hradil 64 % nákladů bydlení, splácel 6 tis. Kč měsíčně a z požadovaných 30 000 Kč mu mohlo být přiznáno právě jen 20 000 Kč s měsíční splátkou 366,50 Kč. 7. Dále byl přiložen výpis z běžného účtu č. [bankovní účet] za období března až srpna 2018 (č. l. 55 až 69. Z výpisu účtu je již za březen 2018 zřejmé, že byl využíván nejméně jednou další osobou, neboť je zde i příjem z [datum] od [právnická osoba], ve výši 11 178 Kč. Z počáteční bilance 65 434 Kč je výsledná bilance 16 283 K, což zjevně odráží čerpání jistiny 200 000 Kč v únoru 2018. V dubnu 2018 měl žalovaný od