18 C 344/2024-42 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnosti zdržet se rušení držby a umožnění žalobci neomezený a ničím nepodmíněný přístup na pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , obec , adresa, , zapsaný u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, , přes pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, žalované v k.ú. , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , obec , adresa, , zapsaný u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , na LV č. , hodnota, . Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná od , datum, kategoricky odmítá jakýkoliv dialog a zakazuje žalobci přístup na jeho pozemek tím, že soustavně činí kroky znemožňující řádné užívání pozemku žalobce, kdy si je vědoma skutečnosti, že přes její pozemek vede jediná cesta k pozemku žalobce, kterou žalobce potřebuje k transportu pracovníků, , právnická osoba, a zařízení při provádění stavebních prací na svém pozemku. Doplnil, že k narušení pokojného stavu ze strany žalované dochází nejen vůči žalobci, ale i vůči dalšímu vlastníkovi pozemku, k němuž je možný přístup pouze cestou přes pozemek žalované. Uvedl, že se konečnému vyřešení práva cesty na svůj pozemek bude muset domáhat cestou rozhodnutí soudu.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila s tím, že její pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, se v minulosti nikdy nevyužíval jako přístupová cesta k nemovitosti žalobce ani k jakékoliv jiné nemovitosti, když předchozí vlastníci pozemku žalobce p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jakož i všichni vlastníci přilehlých nemovitostí v minulosti vždy používali a jako přístupovou cestu ke svým nemovitostem dodnes výlučně používají schody na pozemcích žalované na p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, . Žalovaná se dále brání tím, že neodmítá dialog se žalobcem, když poté, kdy žalobce v minulosti několikrát neoprávněně užil pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ve vlastnictví žalované pro jízdu terénní tříkolkou, projevila vstřícnost a nechala žalobce ve dnech , Anonymizováno, . , Anonymizováno, . a , datum, užívat její pozemek, po arogantním výstupu žalobce a jeho výhrůžky soudem mu však dne , datum, sdělila, že si nadále nepřeje, aby žalobce její pozemek jakkoliv užíval, čemuž byli přítomni dva svědci, i přesto však žalobce dne , datum, opět jezdil přes pozemek žalované, čemuž byla přítomna také paní , tituly před jménem, , jméno FO, , Anonymizováno, , která sama měla snahu vyřešit předmětnou záležitost dohodou, avšak neúspěšně.3. Oba účastníci doložili svá tvrzení čestnými prohlášeními současných i bývalých majitelů sousedních pozemků, kdy , jméno FO, jako bývalý vlastník pozemku p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a , jméno FO, , Anonymizováno, jako vlastník sousedního pozemku s rekreačním objektem č.e. , Anonymizováno, prohlašují, že na pozemek žalobce vede jediná přístupová a příjezdová cesta přes pozemek žalované p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , naopak , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, a následně i , jméno FO, (která opravila své předchozí tvrzení), jako vlastníci sousedních pozemků s rekreačními objekty č.e. , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, a , Anonymizováno, prohlašují, že předmětný pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, nikdy nebyl využíván jako přístupová cesta k p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, v , Anonymizováno, , Anonymizováno, , který ani není cestou, ale trvalým travním porostem, když v minulosti vždy používali cestu přes pozemek p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , kudy i transportovali veškerý materiál.4. S ohledem na značná specifika řízení o žalobě z rušené držby považuje soud za vhodné, ještě před tím, než se bude věnovat zjištěním učiněným z tvrzení účastníků a předložených listinných důkazů, připomenout poměrně nezvyklou procesněprávní a hmotněprávní úpravu v občanském zákoníku a občanském soudním řádu (dále jen „o.s.ř.“).5. Podle § 1003 občanského zákoníku není nikdo oprávněn svémocně rušit držbu. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.6. Podle § 1008 odst. 1 občanského zákoníku soud zamítne žalobu na ochranu nebo na uchování držby, pokud bude žaloba podána po uplynutí šesti týdnů ode dne, kdy se žalobce dozvěděl o svém právu i o osobě, která držbu ohrožuje nebo ruší.7. Podle § 176 o. s. ř. se ustanovení § 177 až 180 použijí, je-li z žaloby zřejmé, že se žalobce domáhá ochrany rušené držby.8. Podle § 177 odst. 1 o. s. ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do 15 dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby. Jednání není třeba nařizovat.9. Podle § 178 o. s. ř. se soud v řízení omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.10. Podle § 180 odst. 1 o. s. ř. rozhoduje soud ve věci samé usnesením.11. Z posledně citovaného ustanovení vyplývá předně záměr zákonodárce, aby řízení o ochraně držby nebylo řízením o jednom typu předběžného opatření, nýbrž řízením sui generis, které končí rozhodnutím ve věci samé. Specifičnost tohoto řízení však podtrhuje pro rozhodnutí ve věci samé ve sporném občanskoprávním řízení netypická forma - usnesení.12. Z žaloby i z vyjádření žalované k ní vyplývá, že mezi účastníky je nesporné, že účastníci začali kroky, které však každá ze stran sporu hodnotí jinak, podnikat dne , datum, . Protože žaloba došla soudu dne , datum, , je zřejmé, že byla podána v otevřené šestitýdenní lhůtě ve smyslu ustanovení § 1008 odst. 1 občanského zákoníku, tedy včas. Z žaloby je rovněž zřejmé, že žalobce se domáhá ochrany rušené držby (§ 176 o. s. ř.), a proto se soud bez nařízení jednání (§ 177 o. s. ř.) omezil při posuzování předložených listinných důkazů na zjišťování poslední držby a existence jejího svémocného rušení (§ 178 o. s. ř.).13. Posledně uvedené soud zdůrazňuje, protože obě strany sporu ve svých podáních tvrdí také skutečnosti a kladou argumenty, které soud nesmí v projednávaném sporu zohlednit. S ohledem na podstatu tohoto řízení a výslovný příkaz zakotvený v ustanovení § 178 o. s. ř. se soud nezabýval irelevantními tvrzeními účastníků týkajícími se jiných skutečností než poslední držby a jejího svémocného rušení, a nečinil proto žádná skutková zjištění z listin, které účastníci označili k prokázání takových, pro posouzení věci irelevantních, tvrzení. Důvodem pro tento postup je možnost poskytnutí rychlé posesorní ochrany svémocně rušené držbě, kdy rozhodnutí o takové (posesorní) žalobě nevytváří překážku věci zahájené či rozhodnuté pro podání petitorní či negatorní žaloby.14. Pokud jde tedy o poslední držbu, vyšel soud z v podstatě nesporného tvrzení účastníků vyplývajícího z jejich písemných podání a vzal za své skutkové zjištění, že žalobce je držitelem faktického užívacího práva k pozemku specifikovanému ve výroku I., tj. pozemku p.č. 335/2.15. Tvrdil-li žalobce, že žalovaná ruší svévolně jeho držbu, pak žalovaná toto tvrzení žalobce zpochybňuje tím, že pouze odmítla přijmout jednostranný diktát žalobce sdělovaný navíc způsobem, který je na míle vzdálený zásadám slušného chování, když žalobce prostřednictvím soudu žádá ochranu za účelem pouze pohodlnějšího přístupu k rekreačnímu objektu, ke kterému má přístup jako majitelé ostatních sousedních pozemků přes pozemky p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, a p.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, nebo prostřednictvím přilehlých pozemků ve vlastnictví obce , adresa, , jak je vymezeno stávajícím územním plánem. Žalovaná doplnila, že žalobce si byl při zakoupení své nemovitosti dobře vědom poměrů, které na místě již desítky let panují včetně toho, že k zakupované nemovitosti nemá zajištěn vlastní přístup.16. Po posouzení těchto skutkových zjištění podle ustanovení § 177 odst. 1 a § 178 o. s. ř. dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo sice zjištěno, že žalobce je faktickým držitelem užívacího práva k předmětnému pozemku, ale nebylo prokázáno, že žalovaná tuto držbu žalobce svémocně ruší.17. Ze všech shora rozebraných důvodů soud žalobě nevyhověl a výrokem I. usnesení tuto zamítl.18. Výrokem II. usnesení soud rozhodl o nákladech řízení dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalovaná byla ve sporu zcela úspěšná, a proto jí soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Přiznaná náhrada nákladů řízení sestává z nákladů zastoupení zahrnujících odměnu advokáta ve výši , částka, (2 x , částka, ) určenou dle § 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bodem 4. vyhlášky č. 177/1996 Sb. a dva režijní paušály