20 C 159/2024-69 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , zaplacení plnění z úvěrové smlouvy č. , hodnota, ze dne , datum, , sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , s jistinou , částka, . Žalovaná již měla zaplatit , částka, , domáhala se plnění , částka, s úrokem , částka, , poplatky , částka, , s kapitalizovaným úrokem z prodlení , částka, a dále od , datum, z částky , částka, do zaplacení a s úrokem v sazbě 26,43 % ročně v kapitalizované výši , částka, a dále od , datum, z jistiny do zaplacení (tedy tradičně v přímém rozporu s kogentním ustanovením § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb.).2. Tvrzení žalobkyně ohledně splnění povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. byla i v tomto formulářovém návrhu banální a neurčitá, soud vyzval k jejich doplnění. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek v doplňujícím podání č. l. 62 uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované tak, že od ní získal údaje o osobních a majetkových poměrech dle zákaznické karty, prověřil žalovanou předložené doklady, vzal v potaz demografická data a informace z interních databází a externích registrů v NRKI a BRKI a vycházeje ze zákonné i smluvní povinnosti žalovaného uvádět pravdivé skutečnosti, zápůjčku poskytl. K tomu předložila jednu výplatní pásku, výstup z registrů jako v žádném předchozím případě nikoliv.3. Zda zkoumala externí evidence (při jistině , částka, to soud považuje za imperativ, zvláště pokud své úvěry sama zadává do registru NRKI), neprokazuje. Ostatně shodné odůvodnění používá právní zástupce pro nároky i dalších původních věřitelů, jejichž pohledávky hromadně nakupuje a uplatňuje. S ohledem na množství žalob, které již soud k těmto pohledávkám projednal, takovému tvrzení nelze důvěřovat ani pokud je výjimečně dotvrzena lustrace NRKI a BRKI. Soud si výpisy NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) v každém případě opatřil sám, byť pouze aktuální.4. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť zaslal stranám výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že strany zůstanou pasivní. Jelikož žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovaná na výzvu ve stanovené lhůtě nereagovala, důsledkem je předpoklad souhlasu s tímto postupem. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, i když se s návrhem seznámila. V praxi soudu jde bohužel o standardní situaci. Dlužno dodat, že nebankovním věřitelům plně vyhovuje a nehoráznými způsoby úvěrování, upomínání a vymáhání ji zjevně podporují, neboť soudní přezkum jim přináší četné redukce nároků, které po spotřebitelích vymáhají s vědomím, že spotřebitelé o jejich nezákonnosti nemají ani tušení.5. Soud právního zástupce žalobkyně (který je dle obsahu statutu svěřenského fondu zjevným skutečným majitelem žalobkyně) pro zjevnou neúčelnost nevyzýval k doplňování vágních tvrzení ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“), ani proč se i zde, tak jako ve stovkách dalších řízení, domáhá příslušenství v rozporu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., neboť tak činí systematicky a zjevně se nejedná o pouhý ojedinělý omyl. Stejně tak nevyzýval právního zástupce žalobkyně k vyjádření, zda je 100 % vlastníkem žalobkyně, neboť to dle názoru soudu vyplývá z obchodního rejstříku a ze zakladatelské listiny svěřenského fondu, který žalobkyni vlastní.6. Nemohla tak košatě připomenout soudu (jak to činí v doplňujících podáních), že uvedením nepravdivých údajů by se spotřebitel mohl dopustit trestného činu. Soud na tomto místě může pouze zopakovat, že to obdobně platí pro věřitele, zprostředkovatele a právního zástupce, pokud se týká trestného činu lichvy, případně pro původního věřitele, pokud se týká správního deliktu dle § 122 zákona č. 257/2016 Sb. či § 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku, pokud se týká systematického nedodržování schváleného postupu zkoumání úvěruschopnosti. Soud zde však není od toho, aby se „zalekl“ případných důsledků jednání stran pro strany samotné, ale aby posoudil skutečnosti, prokazované účastníky řízení, případně skutečnosti, které je povinen zkoumat z úřední povinnosti. Z databáze rozhodnutí České národní banky (https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/pravomocna-rozhodnuti/pravomocna-rozhodnuti-cnb-v-rizenich-zahajenych-po-datu-, datum, /) vyplývá, že to jsou velmi často v prvé řadě věřitelé, kdo na trh se spotřebitelskými úmysly vstupují s protizákonnými úmysly. Pouze původní věřitel ví, zda i vůči němu probíhá či neprobíhá obdobné a vždy několik let trvající řízení, které postihlo většinu jeho přímých konkurentů. Z předchozích desítek řízení o nárocích této původní věřitelky vyplývá, že i tato systematicky zneužívá povinnost ve smyslu § 86 ZSÚ toliko k nastavení parametrů smlouvy (nebonitní klient typicky splácí týdenní a hotovostní splátky), nikoliv k neposkytnutí úvěru osobě, která zjevně není schopna takový úvěr splácet. Pokud má tedy věřitel v úmyslu podávat trestní oznámení, nechť tak učiní – na průběh a obsah tohoto řízení to samo o sobě nemá vliv. Stejně tak nemá na průběh posouzení splnění povinnosti věřitele ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb. aktivita spotřebitele, neboť se jedná o veřejnoprávní povinnost a soud je povinen k jejímu splnění přihlížet z moci úřední, bez ohledu na ojedinělá rozhodnutí soudů, konstatujících v rozporu se smyslem ochrany spotřebitele dle komunitárního práva opak. Práva na ochranu spotřebitele jsou všeobecně platnou výjimkou z obecné úpravy právních jednání (která zahrnují především dřívější „obchodní“ závazky), nikoliv benefitem jen pro procesně aktivní spotřebitele. Porušení povinnosti věřitele dle § 86 ZSÚ je pro soud důvodem i pro neschválení případného smíru účastníků a pro nevydání rozsudku pro zmeškání a pro uznání, podmíněné absencí porušení kogentních ustanovení práva. Pokud žalobkyně neustále uvádí, že zanedbání této povinnosti vede pouze k neplatnosti relativní, sama velmi dobře ví, že takový právní názor je již několik let vyvrácen a proti bezpočtu částečných či úplných zamítnutí jejích žalob se pro zjevnou nadbytečnost sama neodvolává. Zjevně tedy pouze zkouší zmást účastníky, kteří se nespolehnou na soudní ochranu a podlehnou záměrně nepravdivým informacím od původní věřitelky/(advokáta) žalobkyně.7. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem původního věřitele č. l. 37 (i když žalobkyně předložila i další důkazy – smlouvu a seznamy postoupených pohledávek). Zákaznická karta předložena nebyla, netradičně se jedná o smlouvu, uzavřenou prostředky elektronické komunikace na dálku, je doložena fotografie žalované s občanským průkazem a samotného průkazu. K poměrům žalované tak soud od žalobkyně prakticky nedostal žádné informace. Dle úvěrové smlouvy č. l. 26 činí úroková sazba 54 % ročně, RPSN činila 70,81 %, úvěrový rámec , částka, . V terminologii je smlouva nesrozumitelná i pro soud, úvěr je definován jako „kreditní linka“. Výše splátky výslovně není výslovně definována, místo to je uvedeno, že minimální měsíční platbu do uhrazení celého dluhu se zákazník dozví každý měsíc z rozpisu plateb, kde bude uvedena konkrétní výše, počet a četnost plateb. Není tedy sjednána konkrétní splatnost závazku, neboť není stanoveno ani slovně, do kdy má být úvěr splacen. Shodně je koncipován i informační leták, avšak teprve tam je zmíněno, že splátka je koncipována jako anuitní a pro dobu 24 měsíců. Byl doložen rozpis splátek č. l. 33, vyplývá z něj čerpání , částka, dne , datum, a , částka, dne , datum, a jediná splátka , částka, dne , datum, . Je doložena upomínka č. l. 36. Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 39) vypracování i zaslání (č. l. 41) kvalifikované předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. na adresu žalované.8. Soudu je z úřední činnosti známo, že manžel žalované sám čelil nebo čelí několika exekucím (č. l. 46).9. Soud po žalované pátral, při té příležitosti od zaměstnavatele vyžádal kopie výplatních pásek za březen až květen 2022 (č. l. 55 a 56). Vyplývá z nich čistý příjem , částka, , , částka, a , částka, a absence srážek ze mzdy.10. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala externí databáze, nebylo ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysokou jistinu a takto excesivní příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opa