20 C 298/2024-35 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne , datum, , domáhala zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , dle které žalovanému poskytla , částka, a ten měl po týdenních splátkách , částka, uhradit celkem , částka, při RPSN 212,77 % (sic!). K posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet uvedla, že kontrolovala databázi neplatných dokladů, službu , právnická osoba, , insolvenční rejstřík, telefonicky zaměstnání a využila terénních znalostí zprostředkovatele.2. Soud věc rozhodl postupem dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) bez nařízení jednání, neboť žalobkyně s takovým postupem souhlasila předem a žalovanému soud zaslal výzvu k vyjádření se k případnému souhlasu s tímto postupem a připojil doložku ve smyslu § 101 odst. 4 o. s. ř. pro případ, že zůstane pasivní. Jelikož žalovaný na výzvu ve stanovené lhůtě nereagoval, důsledkem je předpoklad jeho souhlasu s tímto postupem. Žalovaný v řízení zůstal pasivní, na adrese trvalého pobytu mu bylo doručeno náhradním způsobem a obálka byla poté vhozena do označené domovní schránky.3. Ani tvrzení žalobkyně, že lustrovala alespoň databázi , právnická osoba, , nebylo ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysoké příslušenství nelze poskytnout bez extrémní míry opatrnosti. Obdobně je třeba hodnotit nedotazování Centrální evidence exekucí, když telefonicky nepochybně nelze u zaměstnavatele ověřovat, zda dlužník má či nemá exekuční srážky. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Takto soud opatřil aktuální výpis registru NRKI a Centrální evidence exekucí (dále jen „CEE“). Ochota kohokoliv akceptovat úvěr s lichevním navýšením s sebou nepochybně nese povinnost k velice podrobnému zkoumání důvodů takového jednání na straně spotřebitele. Pokud spotřebitel je bonitní a jedná z pouhé neznalosti faktu, že takové navýšení je v hrubém rozporu s dobrými mravy, i tak se jedná o lichvu, přinejmenším ve smyslu občanskoprávním (§ 1796 o. z.).4. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Evidenční kartou klienta č. l. 13 bylo prokázáno, že zprostředkovatel zapsal údaje k žalovanému, a sice, že bydlí jako spolubydlící, žije sám (?), je svobodný, nemá nemovitost ani automobil, nebyl trestně ani soudně (?) stíhán, se žalobkyní dosud úvěr nesjednával, pracuje na plný úvazek pro , právnická osoba, , adresa, s příjmem , částka, , má výdaje , částka, na bydlení a , částka, v kolonce „životní minimum na ověření“ (?), nemá bankovní ani nebankovní závazky, nesplácí exekuce. V kolonce „doplňující/upřesňující informace“ je dopsáno „o.p., prac. sml., výpl. p. 8.9/2021, náj. sml.“, což může znamenat předložené doklady (které soudu předloženy nejsou), ale také nemusí. Dle zprávy Úřadu práce (č. l. 21) byl žalovaný v evidenci uchazečů o zaměstnání od července 2020 do května 2021, důvod vyřazení vyjádřen není. Dle přehledu řízení žalovaného tento čelil nebo čelí exekucím v letech 2017, 2020 (2x), 2021 (2x) a 2022. Soud se dotázal na stav CEE a zjistil (č. l. 26 a 27), že ještě v současnosti žalovaný čelí třem exekucím z let 2020 a ze , datum, . Již tím byl výsledek řízení determinován, neboť žalobkyně je jednou ze společností, která dle znalosti soudu z předchozích řízení pravidelně poskytuje úvěry osobám v exekučním inhibitoriu, což obchází týdenními hotovostními splátkami. Soud si opatřil i kombinovaný výpis z registru NRKI a BRKI (č. l. 29), kam však tato žalobkyně své úvěry nezadává a kde jsou pouze dva úvěry pozdější (mimo další také od , právnická osoba, , která používá shodný úvěrový model, jako žalobkyně, a rovněž systematicky exploatuje osoby v exekučním inhibitoriu lichevními úvěry, mnohdy zřetězenými a souběžnými).5. Byla předložena úvěrová smlouva č. l. 11 s přílohovým letákem č. l. 12, její obsah však není pro výsledek řízení podstatný. Dle úvěrové historie žalovaný na závazek uhradil , částka, . Právní zástupce žalobkyně doložil dopisem (č. l. 15) vypracování i zaslání (č. l. 16) jednoduché předžalobní výzvy ve smyslu § 142a o. s. ř. do dispoziční sféry žalovaného.6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“), platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 tamtéž platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 tamtéž platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému. Z úpravy tak vyplývá, že případné nesplnění takové povinnosti věřitele má za následek neplatnost absolutní, tedy soudem zohledňovanou z úřední povinnosti. Soud dovozuje (a to i ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18), že splnění této povinnosti bylo třeba i před , datum, zkoumat z úřední povinnosti, neboť jde o důvod absolutní neplatnosti (tedy i po zrušení zákona č. 145/2010 Sb. s účinností ke dni , datum, a nahrazení zákonem č. 257/2016 Sb.). Od , datum, je tato povinnost (v souladu se závaznými předpisy Společenství) uzákoněna výslovně jako povinná součást soudního přezkumu nároku ze spotřebitelského úvěru.7. Z ustálené judikatury vyšších soudů se především podává, že za náležitou obezřetnost nelze vždy považovat toliko spoléhání se na pravdivost údajů, poskytnutých samotným spotřebitelem (spolukontrahentem). Ustanovení § 9 předchozího zákona, resp. 86 aktuálně platného zákona o spotřebitelském úvěru má charakter nejen individuální, ale i generální prevence, neboť chrání spotřebitele i před nimi samými, včetně situací, kdy nejednají při žádosti o spotřebitelský úvěr v dobré víře (resp. nikoliv ve finanční tísni). Ostatně čerpání těchto krajně nevýhodných finančních produktů je zcela pravidelně činěno z důvodu dlouhodobého nedostatku peněz a finanční tísně dlužníků, kteří ani nemají přístup k výhodněji úročeným běžným bankovním půjčkám. Dostupnost splatitelných úvěrů spotřebitelům je z hlediska (nejen) měnové politiky státu klíčová a nezbytně regulovaná oblast a ponechání tohoto trhu bez náležité regulace by vedlo k rychlé pauperizaci celé sociální třídy a její vydání napospas těm, kteří se rozhodli své jmění, vzdělání a profesní zdatnost realizovat na úkor ekonomicky nejzranitelnější části populace. Sám spotřebitel přitom zpravidla nedisponuje takovými znalostmi a zkušenostmi, aby své budoucí ekonomické možnosti ohledně splácení úvěru mohl posoudit lépe, než profesionální poskytovatelé spotřebitelských úvěrů. Posouzení úvěruschopnosti je především zákonnou povinností věřitele, současně i garantovanou službou pro zájemce o spotřebitelský úvěr, teprve druhotně se jedná o překážku pro případně nedostatečně bonitního dlužníka na cestě ke sjednání úvěru. Ostatně pokud spotřebitelé pravidelně podepisují takto predátorské úvěrové smlouvy, tím snáze podepíší i formulář s vyplněnými zavádějícími či nepravdivými osobními a majetkovými poměry (ze