25 C 1/2024-58 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 21 892 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že s žalovanou dne , datum, uzavřela prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, úvěrovou smlouvu, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 660 Kč, přičemž úvěr byl sjednán na 24 měsíců. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou, přičemž zaplatila celkem částku 10 489 Kč, a celý dluh z úvěru byl zesplatněn ke dni , datum, . Dluh žalované sestává z neuhrazené jistiny ve výši 15 830 Kč, poplatku za bezpečnou splátku v částce 396 Kč, poplatků za SMS servis v celkové výši 196 Kč, úroků ve výši 2 940 Kč, účelně vynaložených nákladů v částce 1 030 Kč a smluvní pokuty v částce 1 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, přičemž v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.4. Z provedených listinných důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.5. Žalobkyně na základě kopie občanského průkazu žalované dne , datum, vyhotovila návrh smlouvy, podle které měl být žalované poskytnut úvěr v částce 20 000 Kč za poplatek ve výši 660 Kč a úrok ve výši 49,2 % ročně (listina „úvěrová smlouva“, kopie občanského průkazu).6. Při posouzení schopnosti žalované splácet žalobkyně provedla lustraci v externích databázích (např. NRKI, CRIBIS) a vycházela z jejího příjmu ve výši 25 000 Kč (potvrzení o provedení ověření bonity klienta).7. Dne , datum, žalobkyně převedla částku 20 000 Kč na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem je žalovaná. Žalobkyně eviduje pohledávku vůči žalované na jistině ve výši 15 830 Kč a úhrady žalované v celkové výši 10 489 Kč (opis výpisu proplacení smlouvy, potvrzení o provedené platbě, výstup z internetového bankovnictví k uvedenému účtu, výpis čerpání, splátek a úhrad).8. Žalobkyně přípisem ze dne , datum, vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky z úvěru a výzvou ze dne , datum, odeslanou dne , datum, ji vyzvala ke splacení celého úvěru ve lhůtě do 14 dnů od sepsání výzvy. Žalobkyně dále dne , datum, odeslala žalované přípis, kterým ji vyzvala k úhradě dluhu ve výši 21 892 Kč ve lhůtě do 30 dnů od sepsání dopisu (výzva před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne , datum, , výzva ke splacení celé půjčky ze dne , datum, , předžalobní výzva k plnění ze dne , datum, , podací archy).9. Z dalších provedených listinných důkazů, a to zejména formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace o zpracování osobních údajů, výplatní pásky za říjen 2020, listiny „posouzení úvěruschopnosti klienta“ a sazebníku, soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.10. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně a žalovaná jednaly o uzavření smlouvy, podle které se žalobkyně měla zavázat poskytnout žalované částku 20 000 Kč a žalovaná se měla zavázat tuto částku vrátit a zaplatit úrok a poplatky, přičemž žalobkyně dne , datum, převedla na bankovní účet žalované částku 20 000 Kč. Žalovaná nevrátila 9 511 Kč, přestože byla žalobkyní vyzvána k úhradě dluhu mimo jiné ve lhůtě do , datum, .11. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení, když v projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 20 000 Kč, přičemž žalovaná připsáním uvedené částky na její bankovní účet získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byla povinna obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaná nezaplatila částku 9 511 Kč, přestože byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky. Protože je žalovaná v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (§ 1958 odst. 2, § 1968 občanského zákoníku), vznikla jí podle § 1970 občanského zákoníku rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.12. Pokud žalobkyně tvrdila, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 občanského zákoníku, svá tvrzení v tomto směru neprokázala, když nebylo prokázáno, že žalovaná učinila projev vůle směřující k akceptaci návrhu smlouvy o úvěru, resp. že se zavázala vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok a poplatky ve sjednaných splátkách a pro případ prodlení uhradit smluvní pokutu a náklady spojené s vymáháním dluhu. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně kromě uvedeného řádně netvrdila a neprokázala, že splnila svoji povinnost posoudit schopnost žalované úvěr splatit ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), a to zejména porovnáním údajů o příjmech a výdajích žalované, které náležitě ověřila. Žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela z měsíčního příjmu ve výši 25 000 Kč (viz listina „potvrzení o provedení ověření bonity klienta“), z provedených důkazů však nevyplývá, z jakého zdroje tento údaj zjistila a zejména že příjmy v uvedené výši ověřila (když předložila toliko výplatní pásku za měsíc říjen 2020), stejně tak že by zjišťovala výdaje žalované a tyto porovnala s jejími příjmy. Uvedené pak nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí „na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“, přičemž porušení této povinnosti má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Soud byl připraven poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnost a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. se tak sama připravila.13. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 9 511 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl, přičemž ve zbylém rozsahu žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl.14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně i žalovaná měly ve sporu částečný úspěch v obdobném rozsahu. Soud proto rozhodl o nákladech, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.15. Lhůta k plnění uložené povinnosti byla stanovena podle § 160 odst. 1 věty prvé o. s. ř.