25 C 330/2023-49 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne , datum, domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 18 000 Kč s příslušenstvím. Tvrdila, že uzavřela s žalovanou prostřednictvím webových stránek , Anonymizováno, ., Anonymizováno, dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla žalované poskytnuta částka 12 000 Kč, přičemž žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně (tj. v částce 6 961 Kč), a to prostřednictvím 3 splátek se splatností poslední splátky dne , datum, . Žalovaná ničeho nezaplatila a vznikla jí proto povinnost uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Žalobou požadovaná částka sestávala z jistiny ve výši 12 000 Kč a smluvní pokuty v částce 6 000 Kč vyčíslené za období od , datum, do , datum, .2. Žalovaná při jednání konaném dne , datum, k žalobě uvedla, že smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, s žalobkyní neuzavřela, o takové smlouvě jí není nic známo. V minulosti si na její jméno bral půjčky její přítel. Bankovní účet uvedený v žalobě byl jejím účtem a částka 12 000 Kč na něj přišla, domnívala se, že jde o plnění od bývalého zaměstnavatele. Tuto částku je ochotna zaplatit ve splátkách po 500 Kč měsíčně, když není schopna jednorázové úhrady, je samoživitelka a dosahuje příjmu z rodičovského příspěvku ve výši 13 000 Kč.3. V souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně, přičemž z provedených listinných důkazů dospěl k níže uvedeným skutkovým zjištěním.4. Z konceptu smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalobkyně vyhotovila návrh smlouvy, podle které se měla zavázat poskytnout žalované jako klientovi označené mimo jiné emailovou adresou , e-mail, částku 12 000 Kč s tím, že žalovaná vrátí poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 0,9 % denně ve třech splátkách a v případě prodlení zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky denně.5. Z výpisu z bankovního účtu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně převedla na účet č. , č. účtu, dne , datum, částku 12 000 Kč. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že majitelem tohoto účtu byla žalovaná, přičemž soud vzal toto shodné tvrzení účastníků podle § 120 odst. 3 o. s. ř. za své skutkové zjištění.6. Přípisem ze dne , datum, žalobkyně vyzvala žalovanou, aby uhradila svůj dluh ze smlouvy o spotřebitelském úvěru do , datum, (výzva k úhradě ze dne , datum, , podací arch).7. Z dalších provedených listinných důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti.8. Ze shora uvedených skutkových zjištění soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně poskytla žalované převodem na její bankovní účet částku 12 000 Kč, žalovaná tuto částku nevrátila, přestože ji žalobkyně vyzvala k zaplacení dluhu ve lhůtě do , datum, .9. Po právní stránce soud posoudil věc podle ustanovení § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), o bezdůvodném obohacení. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované částku 12 000 Kč, přičemž žalovaná připsáním této částky na její bankovní účet získala majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a byla povinna obohacení v uvedené výši vydat. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě do , datum, (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku), počínaje následujícím dnem je v prodlení s plněním svého peněžitého dluhu (§ 1968 odst. 1 občanského zákoníku) a v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku jí vznikla rovněž povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.10. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně co do zaplacení částky 12 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení, a proto jí ve výroku I. rozsudku v této části vyhověl.11. Ve zbylém rozsahu (tj. co do zaplacení částky 6 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč od , datum, do , datum, ) soud žalobu ve výroku II. rozsudku zamítl, když žalobkyně neprokázala, že uzavřela s žalovanou smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, neboť nebylo prokázáno, že žalovaná požádala o poskytnutí peněžních prostředků a zejména že akceptovala návrh smlouvy tvrzeného obsahu, resp. že se zavázala poskytnutou částku vrátit ve sjednaných splátkách a pro případ prodlení zaplatit smluvní pokutu. Nad rámec uvedeného soud dodává, že žalobkyně řádně netvrdila a neprokázala, že posoudila schopnost žalované poskytnutou částku splatit ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), když jednak neprokázala své tvrzení o tom, že učinila lustraci v databázi Solus a rovněž netvrdila a neprokázala z jakých konkrétních údajů o příjmech a výdajích žalované při posouzení její schopnosti splácet vycházela. Přitom nesplnění povinnosti podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost příslušné smlouvy. Soud byl připraven podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučit žalobkyni o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobkyně se však k nařízenému jednání nedostavila a o možnost poučení se tak sama připravila.12. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně měla ve věci úspěch jen částečný. Žalobkyně byla v řízení úspěšná z 68 % (žalovaná z 32 %) a má proto právo na náhradu 36 % účelně vynaložených nákladů řízení (68 - 32), které představují zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu za zastupování advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, výzva k plnění, sepis žaloby) ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) vypočtenou podle § 14b odst. 1 advokátního tarifu, tři režijní paušály po 100 Kč podle ustanovení § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, a dále 21 % DPH z odměny a režijních paušálů, tj. celkem na DPH částku 252 Kč. Celkem tak náklady žalobkyně činily 2 252 Kč, z čehož 36 % představuje 810,70 Kč. Protože byla žalobkyně v soudním řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalované povinnost, aby zaplatila podle § 149 odst. 1 o. s. ř. náhradu nákladů řízení k rukám tohoto advokáta.13. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř., ze kterého vyplývá, že soud je zásadně povinen lhůtu k plnění stanovit v délce tří dnů od právní moci rozsudku, přičemž ve výjimečných případech je možno stanovit lhůtu k plnění delší či určit plnění ve splátkách. Přitom soud přihlíží nejen k poměrům toho, komu je povinnost ukládána, ale i k okolnostem případu a postavení a oprávněným zájmům toho, komu má být plněno. Pokud soud určí plnění ve splátkách, měl by celý dluh s příslušenstvím být splacen zhruba do 1 roku. V projednávané věci soud s ohledem na sociální poměry žalované, jejímž jediným příjmem je rodičovský příspěvek, dospěl k závěru, že jsou splněny podmínky pro stanovení splátek, které určil ve výši 1 000 Kč tak, aby celý dluh s příslušenstvím byl splacen v době cca 1 roku, když takový odklad plnění dluhu nepovažuje za nepřiměřený zásah do práv žalobkyně.