20 C 205/2025-72 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 15. 4. 2025, zaplacení plnění z úvěru ze dne 11. 1. 2024, sjednaného s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, Dále se z těchto plnění domáhala úroku z prodlení od 19. 7. 2024 do zaplacení. Ke kontraktaci mělo dojít na webových stránkách zaplo.cz. Nárok tvoří jistina 13 200 Kč a navýšená 6 800 Kč a smluvní úrok 4 328 Kč a smluvní pokuta 160 Kč. Ohledně povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že právní předchůdce prověřil bonitu žalované i skrze CEE, ISIR, SOLUS, CNCB a CBCB.2. Žalovaná v řízení zprvu byla pasivní, v důsledku jeho nezájmu o dosažitelnost na adrese trvalého pobytu by se nejspíše o probíhajícím soudním řízení ani nedozvěděla, adresu pro doručování vedle své adresy trvalého pobytu ohlašovně nenahlásila. Soud však po ní pátral, zjistil její aktuální doručovací adresu a k jednání se dostavila. Uvedla, že se snažila s věřitelem dohodnout, chtěla splácet 4 tis. Kč měsíčně, nesouhlasili s tím, nějaký muž od nich byl i u ní před domem. Tyto skutečnosti jsou soudu z desítek předchozích řízení již známy (§ 121 o. s. ř.), součástí lichevního schématu tohoto věřitele je nátlak na spotřebitele, aby přednostně přistoupil na odklad splatnosti či sjednání nové smlouvy a lichevní schéma mohlo pokračovat další iterací. K druhému, odročenému jen proto, aby měla příležitost předložit své důkazy, se již bez omluvy nedostavila a soudu tak zbytečně zmařila část jednacího dne. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků.3. Senát 20C v prvé řadě konstatuje, že za chybné v této věci považuje vydání platebního rozkazu. Vydání platebního rozkazu však soudce nemohl ovlivnit, neboť jde o gesci vyšší soudní úřednice v rozkazním řízení. Senát 20C by však v této věci v žádném případě platební rozkaz bez provedení a doplnění dokazování nevydal, již s ohledem na předchozí řízení ohledně identických úvěrových produktů, trpících stále týmiž generickými důvody absolutní neplatnosti. K absolutní neplatnosti lichevní smlouvy, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru, přihlédne soud i bez návrhu (rozsudek Nejvyššího soudu ve sp. zn. 23 Cdo 2885/2022). Otázky souladu požadovaného úroku s dobrými mravy, s definicí lichvy dle § 1796 o. z., s omezením dle § 122 odst. 4 ZoSÚ, splněním povinnosti věřitele ve smyslu § 86 tamtéž však potenciálně představují důvod neplatnosti absolutní. Ignorování těchto skutečností (tedy v rozporu s elementární zásadou učení, zakotvenou i v § 122 o. s. ř.) je právě tím, co posiluje žalobkyni v uplatňování těchto nároků navzdory jejich rozporu hned s několika kogentními ustanoveními zákona. Platební rozkaz naštěstí nebyl úspěšně doručen a byl proto soudem následně opět zrušen. Senát 20C se domnívá, že ani doručení tohoto platebního rozkazu do vlastních rukou a nepodání odporu ze strany spotřebitele by nezaložilo plně zákonné rozhodnutí a byl by nucen podat podnět k částečnému zastavení exekuce exekučnímu soudu., právnická osoba, četných předchozích řízeních již senát 20C zjistil, že spotřebitelé mají v NRKI často zapsány i vyšší desítky záznamů od , právnická osoba, , přičemž důvodem může být jak sjednávání nových smluv, tak změny stávající smlouvy ve formě navyšování jistiny či odkládání splatnosti za poplatky. Opakovaně bylo zjištěno, že spotřebitel předchozími platbami jistinu výrazně přeplatil, jistina tak ostatně ani nebyla plněním, které by spotřebitel skutečně obdržel (pokud krátce předtím musel obdobně vysokou částku splatit) a předchozí úvěry na sebe těsně navazují (pokud není využita „synergie“ s působením jiného obdobně lichevně jednajícího věřitele). V této věci tomu mohlo být shodně, soud se tedy opět obával příslušného lichevního schématu a opatřil výpis NRKI a vyjádření původního věřitele.5. Takto ze zprávy od , právnická osoba, , ze dne 22. 9. 2025 (č. l. 65) zjistil, že žalovaná sjednala dne 27. 10. 2023 první úvěr s jistinou 2 100 Kč, došlo ke 4 navýšením na celkových 6 000 Kč a úvěr byl doplacen dne 13. 11. 2023 právě částkou 6 000 Kč.6. Ovšem hned dne 14. 11. 2023 (přičemž rozdíl pouhého jediného dne nemusí nutně znamenat více, než výkaz transakce, která fakticky proběhla téhož dne) došlo k opětovnému sjednání úvěru 6 000 Kč, byl 7x navýšen na celkových 25 000 Kč a byl doplacen dne 12. 12. 2023 částkou 30 263 Kč. Žalovaná tedy během necelého měsíce přeplatila 5 263 Kč.7. Ještě téhož dne (12. 12. 2023) byl ovšem sjednán další úvěr, s jistinou 16 500 Kč, posléze navýšený na 20 000 Kč, který byl doplacen dne 11. 1. 2024 částkou 24 600 Kč. Žalovaná tedy během tří týdnů přeplatila 4 600 Kč.8. Ještě téhož dne byl sjednán předmětný úvěr s původní jistinou 13 200 Kč, posléze navýšenou na 20 000 Kč. Žalovaná poté zaplatila 5x poplatek za odklad splatnosti á 4 600 Kč, celkem tedy 23 000 Kč. Na samotnou pohledávku tak dle věřitele neuhradila ničeho.9. Soudu tak mělo být ze strany původního věřitele, žalobkyně a advokáta, který je skutečným vlastníkem žalobkyně zatajeno, že žalovaná v rámci tohoto lichevního schématu již uhradila 32 863 Kč a z této částky ani jeden z věřitelů nezapočetl nic na plnění, kterého se domáhá v tomto řízení. Jednotlivé iterace lichevního schématu přitom oddělují úvěrové smlouvy, které věřitel prohlašuje za platné, zatímco senát 20C s téměř 100 % incidencí shledává, že jde o absolutně neplatná právní jednání, mnohdy i z více než jediného právního důvodu současně (a to navíc aniž by senát 20C dovozoval neprůkaznost elektronické kontraktace, jak pravidelně činí jiné senáty C zdejšího soudu). Podle § 555 o. z. platí, že (1) právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. (2) Má-li být určitým právním jednáním zastřeno jiné právní jednání, posoudí se podle jeho pravé povahy.10. V předchozí věci sp. zn. , spisová značka, obdobně jednajícího původního věřitele (, právnická osoba, , dnes , Anonymizováno, , právnická osoba, .) byla předložena nabídka uznání dluhu a dohody na splátkovém kalendáři od , právnická osoba, , dle které měl žalovaný zaplatit násobně více, než činila původní jistina. K tomu doložil další upomínky od téže agentury (6 kusů) se stupňujícími se požadavky. Dále se na vymáhání podílela , Anonymizováno, , která zaslala dvě výzvy. Dále se na vymáhání podílela , IČO, ) se šesti výzvami, vrcholící informací „oznámení o zahájení inkasního řízení a upozornění na podezření z úmyslného maření povinnosti uhradit dluh“, „domníváme se, že došlo k trestnému činu úvěrového podvodu, kdy jste vědomě uvedl v omyl věřitele na základě výňatku ustanovení zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku“ a „pokud nezaplatíte dlužnou částku v níže uvedené lhůtě, může být proti vaší osobě zahájeno trestní řízení, ve kterém vám hrozí v případě odsouzení odnětí svobody až na dvě léta, zákaz činnosti nebo propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty“. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Dále se na vymáhání podílela , právnická osoba, , dvěma výzvami. Na vymáhání lichevní pohledávky se dokonce podílel i advokát , jméno FO, dvěma výzvami, který se v jeden okamžik domáhal pro klienta částky obdobně lichevně navýšené, jako všechny předchozí výzvy. Tím soud dokresluje situaci spotřebitelů, kteří čelí společnostem, používajícím spřízněná lichevní schémata okolo krátkodobých úvěrů, kde se věřitelé snaží pro případ soudního přezkumu (či před finančním arbitrem) zamaskovat předchozí přijatá plnění a domáhají se již údajně jen jistiny, případně jejího mírného navýšení, které sice bývá neplatně vysoké, ale alespoň neodporující omezení dle § 122 odst. 4 ZoSÚ (to však neplatí pro předžalobní výzvy od advokátů kolem těchto subjektů). I zde se žalovaná nepochybně domnívala, že „poplatek za prodloužení“ není platbou, která by měla snížit výši jejího závazku, přičemž soudu tak takovou skutečnost prakticky nikdy žádný ze žalovaných nesdělí, i když se jinak svých práv spotřebitele domáhá. Přitom však nepřiměřeně vysoký poplatek za odklad splatnosti zjevně zakládá potřebu opětovně zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet (§ 86 ZoSÚ), což dosud nikdy soud u těchto věřitelů nezaznamenal, a následná jednání jsou tak pravidelně absolutně neplatnými jednáními. O tomto právním závěru ostatně byla již společnost , právnická osoba, , poučena v sankčním rozhodnutí od České národní banky, která jí v této souvislosti udělila pokutu 7 500 000 Kč (rozhodnutí je veřejně dostupné na webových stránkách ČNB). Těmito dalšími smlouvami/dodatky se připravuje na nevyhnutelnou platební neschopnost spotřebitele (resp. ji sama způsobuje) a současně tím obchází omezení § 122 odst. 4 ZoSÚ tak, že bude následně požadovat již pouze jistinu, mnohdy v legendou, že jde pouze o bezdůvodné obohacení a úvěrová smlouva není soudu prezentována vůbec. Zde se nároku z úvěru domáhá dále s ú