20 C 96/2025-194 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 7. 2. 2025, zaplacení plnění z úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 10. 2019, sjednaném mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., resp. její předchůdkyní , právnická osoba, . (fúze sloučením ke dni 14. 9. 2021) pro jistinu 245 000 Kč, splácenou měsíčně po 3 459 Kč (120 splátek, úrok 8,9 % ročně). K zesplatnění došlo věřitelem pro nehrazení splátek dne 11. 7. 2024. K postoupení na žalobkyni došlo 18. 10. Domáhala se jistiny 164 892,39 Kč, kapitalizovaného úroku 7 195,49 Kč a dále běžícího z jistiny v sazbě 8,9 % ročně od 15. 10. 2024 do zaplacení, poplatků 2 707 Kč a úroku z prodlení v sazbě 12,75 % ročně z jistiny od 15. 10. 2024 do zaplacení. 2024. K povinnosti věřitele zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek uvedla, že byly především zkoumány registry BRKI, NRKI, SOLUS a ISIR. Navrhla vydání rozsudku pro uznání, když žalovaný hradil i po zesplatnění úvěru.2. K projednání věci soud nařídil jednání. Po žalovaném pátral, zjistil jeho faktický pobyt na adrese jak v záhlaví shora, ale důvod pro vyslovení místní příslušnosti shledán nebyl, žalovaný stále má k obvodu zdejšího soudu přetrvávající vztah (č. l. 112). Závazek písemně uznal dne 6. 6. 2025 (č. l. 120) s tím, že si půjčil, ale přestal splácet, žádal o nespecifikované splátky.3. Žalobkyně poté podáním ze dne 27. 6. 2025 (č. l. 138) navrhla soudu schválit smír, odpovídající podané žalobě, s přihlédnutím k narůstajícímu příslušenství. Soud smír neschválil dříve, než provede dokazování, nařídil proto jednání a účastníky k němu předvolal. K prvnímu jednání dne 3. 9. 2025 se dostavili oba účastníci. K jednání dne 15. 10. 2025 se dostavili oba účastníci. Žalovaný potvrdil, že byl na vyšetření mozku, ale v dalších kontrolách nepokračoval. V té době bydlel v podnájmu, hradil asi 15 tis. Kč měsíčně v hotovosti. K jednání dne 18. 12. 2025 se žalovaný dostavil, žalobkyně nikoliv a soud proto jednal v její nepřítomnosti.4. Podle § 99 odst. 2 věta první o. s. ř. však současně platí, že soud rozhodne o tom, zda smír schvaluje; neschválí jej, je-li v rozporu s právními předpisy. Na toto ustanovení pak přímo odkazuje i § 153a odst. 2 tamtéž, týkající se rozsudku pro uznání, obdobně je tomu u rozsudku pro zmeškání. Bez provedení dokazování a zhodnocení, zda věřitel splnil svou zákonnou povinnost zkoumat schopnost spotřebitele splácet peněžitý závazek dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“) však zásadně nelze smír ohledně spotřebitelského úvěru schválit. Totéž pak tedy platí i pro vydávání rozsudku pro uznání (či zmeškání). Zkoumáním toho, zda věřitel řádně splnil povinnost dle § 86 ZoSÚ se musí soud zabývat z úřední povinnosti (ve shodě s rozsudkem Soudního dvora EU pod zn. C-679/18).5. Účastníkům řízení přirozeně nic nezabrání, aby si takovou platební povinnost ujednali jakkoliv jinak, mimo jakoukoliv ingerenci soudu. Dlužník např. může například čelit požadavku věřitele, aby se dostavil k notáři a tam podepsal notářský zápis se souhlasem k vykonatelnosti, když nelze vyloučit, že příslušný notář (kterého si na rozdíl od místně příslušného soudu a soudce dle rozvrhu práce vybírá věřitel zcela libovolně) přehlédne, co je povinen zkoumat soud. Případně uplatní (jako v této věci) nárok proti dlužníkovi návrhem k soudu, zejména po postoupení pohledávky na postupníka, v naději, že věc bude soudem v jiném soudním senátu posouzena odlišně. Spotřebitel pravidelně neví, že povinnost dle § 86 ZoSÚ existuje především k jeho ochraně. Nejde přitom ani o takové právo k ochraně spotřebitele, kterého by se mohl spotřebitel (po kvalifikovaném poučení vzdát), neboť důsledkem porušení takové zákonné povinnosti věřitelem je vždy absolutní neplatnost úvěru.6. Ani ochota dlužníka vyhovět uplatněnému nároku (trvající pravděpodobně jen do okamžiku, kdy jako právní laik před soudem poprvé vyrozumí, že může u soudu uspět i bez advokáta, že nalézací řízení může skončit i jinak, než plným vyhověním žalobnímu návrhu a že autonomie vůle stran není v tomto podnikání bezbřehá), nemůže ničeho změnit na případné absolutní neplatnosti právního jednání, z něhož taková platební povinnost vzešla. Takový nedostatek právního jednání soud nemůže při schvalování smíru zhojit formalistickým (restriktivním) způsobem výkladu § 99 odst. 2 věta první o. s. ř., který by tím redukoval na pouhou formální správnost formulace povinnosti ve smyslu vykonatelnosti rozhodnutí. Obdobně by soud postupoval i v případě, že by navržený smír vzešel z protiprávního činu (v této souvislosti má soud na mysli zejména lichvu ve smyslu § 218 trestního zákoníku, případně jakékoliv jiné jednání s charakterem , podezřelý výraz, činu, přestupku či jednání v hrubém rozporu s dobrými mravy). V těchto úvahách již naštěstí není zdejší soud prvního stupně osamocen, lze odkázat například i na rozhodnutí zdejšího odvolacího soudu (samozřejmě ale i na rozhodnutí Nejvyššího či Ústavního soudu a Evropský soudní dvůr) pod sp. zn. 11 Co 213/2021 ze dne 4. 1. 2022, který k odvolání věřitele potvrdil správnost neschválení smíru soudem prvního stupně, který shledal, že platnost závazku utrpěla nesplnění povinnosti ve smyslu § 86 ZoSÚ, současně i porušením dalších omezení (§ 122 odst. 2 a 4 ZoSÚ). Naopak by soud z tohoto důvodu nemohl smír neschválit, pokud by trpěl toliko nedostatkem relativní neplatnosti (a dlužník by se tak podpisem smíru ochrany z relativní neplatnosti svého právního jednání výslovně vzdal, byť pravděpodobně opět pouze z nevědomosti).7. Soud proto smír neschválil a nařídil jednání, neboť bylo třeba nejprve posoudit, zda je úvěrový závazek vůbec platný. Při prvním jednání žalovaný uvedl, že nedávno utrpěl úraz hlavy, má neurologické obtíže, včetně poruchy paměti. Nejprve uváděl, že dřívější úvěry neměl, dle výsledku dokazování připustil, že již předchozí úvěr měl. Také uvedl, že neměl exekuce, snažil se jim vyhnout, soud však z přehledu řízení (č. l. 148) zjistil, že žalovaný již měl exekuce čtyři. Soud shledal, že zkoumání ve smyslu § 86 ZoSÚ bylo zjevně neadekvátní a vyzval žalobkyni k doplnění. Ta podáním ze dne 29. 9. 2025 (č. l. 153) doplnila, že žalovaný poskytl údaje o svých poměrech v rámci dotazníku, ověřila příchozí mzdy od , Anonymizováno, a běžné výdaje na výpisu z běžného účtu. Dalším podáním ze dne 3. 11. 2025 (č. l. 184) doplnila přehled plateb, přijatých od žalovaného. Žalovaný uhradil 186 303,67 Kč právním předchůdcům a 30 000 Kč žalobkyni. V rozsahu 30 000 Kč proto současně vzala žalobu zpět.8. Podle § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) platí, že žalobce (navrhovatel) může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.9. Soud v důsledku zpětvzetí části žaloby II. výrokem tohoto rozsudku vyhověl a řízení v požadovaném rozsahu zastavil. Žalovaný vážný důvod nesouhlasu s tímto postupem neuplatnil (č. l. 192 p. v.). Ohledně zbývající části řízení pokračovalo a bylo rozhodnuto rovněž tímto rozsudkem.10. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům. Postoupení pohledávky je dostatečně prokázáno již dopisem č. l. 90 původního věřitele (a přehledem podaných zásilek č. l. 91), ale byly doloženy i další důkazy postoupení (dopis č. l. 94, potvrzení o úhradě ceny postoupení č. l. 16 a seznam postoupených pohledávek č. l. 17). Na posledně jmenovaném seznamu jsou uvedeny hned dva závazky žalovaného z „minutových půjček“, což pro řízení důležitá informace, kterou se zjevně věřitel snažil potlačovat (což se u tohoto věřitele opakuje i v dalších řízení, rovněž jsou pohledávky shodných dlužníků žalovány záměrně zvlášť).11. Ač k tomu soud žalobkyni opakovaně vyzýval (č. l. 147), samotnou žádost o úvěr soudu nebyla schopna předložit (č. l. 153). Ke splnění povinnosti dle § 86 ZoSÚ tak byly k dispozici jen následující důkazy:12. Žádost, pokud byla žalovaným vyplněna, byla zjevně poskytnuta prostředky elektronické komunikace na dálku, jak vyplývá z formy návrhu smlouvy č. l. 38, podepisované SMS kódem z účastnického čísla žalovaného , tel. číslo, .13. Tvrzení žalobkyně, že lustrovala SOLUS, ISIR, NRKI a BRKI nebylo ničím prokazováno. Shodně postupuje většina poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, s vědomím, že tehdejší výpisy již nelze opatřit dodatečně, neboť přinejmenším v NRKI a BRKI se archivují pouze údaje o závazcích, nevymožených v posledních 4 letech. Již tím by byl výsledek řízení determinován, neboť takto vysokou jistinu nelze poskytnout bez značně vysoké míry opatrnosti. Senát 20C zdejšího soudu si nicméně neváhá výpisy opatřovat alespoň v aktuální podobě, což ve většině projednávaných nároků ze spotřebitelských úvěrů postačuje ke spolehlivému dovození jejich absolutní neplatnosti. Soud zajistil i kombinovaný výpis z registru NRKI (CNCB) a BRKI (CBCB) žalovaného (od společnosti , právnická osoba, .). Z něj (č. l. 107) zj