Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 22 246,26 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze Smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 2. 2024.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů. Žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. a doručené mu dne 16. 8. 2026 k uvedenému postupu nevyjádřil, žalobce s výzvou souhlasil.Ze Smlouvy o úvěru a obchodních podmínek soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu, kterou žalobce žalovanému poskytl úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal zaplatit ve splátkách po 1 189 Kč měsíčně. Bylo smluveno, že nedílnou součástí této smlouvy jsou obchodní podmínky, přičemž žalovaný potvrdil, že se s nimi seznámil a souhlasí s nimi. Z dopisu žalobce vyplývá, že tento zesplatnil úvěr ke dni 14. 2. 2026.Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle ust. § 2399 odst. 1 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr a žalovaný se zavázal úvěr vrátit a vyslovil souhlas s obchodními podmínkami žalobce. Žalobce uvedený úvěr žalovanému poskytl, žalovaný však úvěr řádně nesplácel, proto předchůdce žalobce prohlásil úvěr ke dni 14. 2. 2026 za splatný a žalobce vyčíslil výši dluhu ke dni podání žaloby částkou 22 246,26 Kč. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci dluží sumu 22 246,26 Kč, z toho 19 746,26 Kč na jistině, 2 500 Kč na poplatcích spolu s 1 926,67 Kč na úroku, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku, který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.Poněvadž je žalovaný v prodlení se zaplacením dlužné jistiny a úroků, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého má právo na jejich náhradu žalobce, neboť byl ve sporu plně úspěšný. Celkové náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 113 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh včetně nákladů řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.