Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 12 490 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, uzavřené dne 16. 1. 2025.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, AnonymizovánoSoud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřil, žalobce souhlasil.Z výpisu transakcí a z vyúčtování soud zjistil, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku 12 290 Kč dne 16. 1. 2025. Z dopisu ze dne 27. 6. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Z obsahu sdělení žalobce vyplývá, že věřitel ověřoval úvěruschopnost žalovaného ze sdělení a informací poskytnutých klientem a lustrací z veřejně dostupných databázíPodle § 86 odst. 1 z.s.ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.Podle § 87 odst. 1 z.s.ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. , spisová značka, povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.Podle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: žalobce poskytl žalovanému částku 12 290 Kč, kterou žalovaný včas nevrátil, a tudíž se bezdůvodně obohatil, když smlouva o úvěru je v důsledku neprokázání důkladného posouzení úvěruschopnosti žalovaného v souladu s právní úpravou výše neplatná. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci dluží sumu 12 290 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 o.z., který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (poplatky 200 Kč, smluvní úrok), byla v této části žaloba jako nedůvodná zamítnuta.Poněvadž je žalovaný od 24. 6. 2025 v prodlení se zaplacením jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení žalobci, neboť byl ve sporu neúspěšný v poměrně nepatrné části. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, odměnou advokáta, jenž jej v řízení zastupoval, ve výši 1 200 Kč za tři úkony právní pomoci stanovenou podle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., třemi režijními paušály (za převzetí zastoupení a sepis upomínky a žaloby) po 100 Kč stanovenými podle § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % daní z přidané hodnoty počítané z odměny a režijních paušálů, neboť zástupce žalobce je plátcem této daně. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupce žalobce dle § 149 odst. 1 o.s.ř.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh a náklady řízení ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.