Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 113 676,38 Kč s příslušenstvím představující dluh žalovaného vzniklý v důsledku porušování povinností vyplývajících mu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 27. 4. 2025 s tím, že žalobce případně požaduje částku ve výši jistiny (49 900 Kč) jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Soud ve věci rozhodoval v souladu s § 115a o.s.ř. bez nařízení jednání, když dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout na základě předložených listinných důkazů, žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu učiněné dle § 101 odst. 4 o.s.ř. k uvedenému postupu nevyjádřili.Z výpisu z bankovního účtu žalovaného soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému v období od 27. 4. 2025 do 29. 5. 2025 částku 63 700 Kč. Z dopisu ze dne 29. 9. 2025 vyplývá, že tímto byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky.Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.Z obsahu předložených listin a po právním posouzení věci dospěl soud k následujícím závěrům: Žalobce poskytl žalovanému částku 63 700 Kč, ze které žalovaný žalobci vrátil pouze 13 800 Kč, a tudíž se ve zbytku bezdůvodně obohatil. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný žalobci dluží sumu 49 900 Kč, a proto soud uložil žalovanému povinnost ji zaplatit, a to dle § 1908 odst. 2 občanského zákoníku, který říká, že dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas. Pokud žalobce požadoval více (smluvní úrok 58 862,27 Kč, poplatky 984,40 Kč a smluvní pokutu 3 929,71 Kč) byla v této části žaloba jako nedůvodná zamítnuta.Poněvadž je žalovaný od 30. 9. 2025 v prodlení se zaplacením jistiny, uložil mu soud též povinnost žalobci zaplatit podle § 1970 občanského zákoníku úroky z prodlení od 1. dne prodlení ve výši stanovené v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.O nákladech řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého nemá právo na jejich náhradu žádný z účastníků, když žalovaný byl ve věci poměrně úspěšnější, náklady řízení mu však nevznikly.O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 věty první o.s.ř., přičemž neshledal podmínky pro umožnění žalovanému zaplatit žalobci dluh ve splátkách či v delší než třídenní lhůtě běžící od právní moci rozhodnutí soudu.