20 C 337/2025-48 — Okresní soud v Teplicích

1. Žalobkyně se v řízení domáhala žalobním návrhem, podaným u zdejšího soudu dne 12. 6. 2025, zaplacení plnění z úvěrové smlouvy ze dne 4. 8. 2019, sjednané mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, (soudu notoricky známé jako jeden z poskytovatelů nebankovních predátorských úvěrů s lichevními parametry, formou podomního zprostředkování/inkasování), s původní jistinou 8 000 Kč. Z úvěru se domáhala jistiny 7 999 Kč (důvod korunové redukce soud nezjistil, zřejmě jde o technické zaokrouhlení, když kontrolní platby tito věřitelé s podomním způsobem úvěrování neprovozují), úroku z prodlení 476,52 Kč a dále v sazbě 11,75 % ročně z jistiny od 18. 3. 2022 do zaplacení, poplatků za vyhodnocení, poskytnutí a inkasování 6 116,64 Kč, úroku z jistiny v sazbě 11,75 % ročně od 18. 3. 2022 do zaplacení a smluvní pokuty 10 000 Kč. Žalovaná na úvěr neměla zaplatit ničeho.2. Pokud je v tomto rozsudku použit výraz „lichevní“ či „lichva“, pak je míněn přinejmenším ve smyslu občanskoprávním dle § 1796 o. z.3. Dosud obvyklý rozpor nároku na obchodní úrok s kogentním omezením dle § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZoSÚ“), je zde pravidelně skryt v kapitalizovaném úroku (pro důvod nevyhovění je však nadbytečné jej přepočítávat). Bylo třeba nevydat platební rozkaz, nárok převést soudci a dovybrat soudní poplatek, neboť neoprávněně vysoký úrok ve smyslu § 122 odst. 4 ZoSÚ je zpravidla i nadále součástí kapitalizovaného poplatku a celkové RPSN úvěru bylo v hrubém rozporu s dobrými mravy (137,49 %). Soud však u těchto nároků žalobkyně (ať již úvěrů , právnická osoba, , , právnická osoba, , či , právnická osoba, .) pravidelně shledává, že pokud je přítomno hotovostní inkaso, incidence osob v exekučním inhibitoriu je drtivě převažující. Nejinak tomu bylo i v tomto případě a soud opět zaznamenal lichvu, kterou nelze řešit pouze cestou občanskoprávní. Je zarážející, že tyto nároky (těchto původních věřitelů) je ochotna u soudu uplatňovat další advokátní kancelář, než doposud. Uplatňování lichevní pohledávky již není pouhé zastupování účastníka v soudním řízení ani v případě, že advokát není vlastníkem žalobkyně (pohledávky)., právnická osoba, povinnosti zkoumat úvěruschopnost se žalobkyně blíže nevyjádřila dokonce ani při jednání po poučení (většina nebankovních úvěrů od této žalobkyně je ostatně poskytnuta po frapantním ignorování této zákonné povinnosti). V návrhu je tak pouze uvedeno, že byla zkoumána databáze NRKI a SOLUS. Centrální evidence exekucí zmíněna není. Žádný důkaz ovšem předložen nebyl, zůstalo jen u tvrzení, kterým senát 20C dlouhodobě nemá důvod důvěřovat, neboť výsledky posouzení těchto nároků jsou v podstatě uniformní. I soudem zjištěné údaje výsledek tohoto řízení determinovaly, tj. soud ani nemusel u příslušenství dovozovat jeho zjevný hrubý rozpor s dobrými mravy (RPSN 137,49 % !). Úvěr byl totiž opět poskytnut osobě v exekučním inhibitoriu.5. Soud na tomto místě nemůže nepřipomenout původnímu věřiteli, současnému věřiteli i jeho právnímu zástupci (který však tuto činnost ve zjevné iluzi nepostižitelnosti vykonává v průmyslovém měřítku již druhou dekádu), existenci trestného činu lichvy, případně původnímu věřiteli správní delikt dle § 122 ZoSÚ či trestný čin § 248 odst. 2 alinea třetí trestního zákoníku, pokud se týká systematického nedodržování schváleného postupu zkoumání úvěruschopnosti. Z databáze rozhodnutí České národní banky (https://www.cnb.cz/cs/dohled-financni-trh/vykon-dohledu/pravomocna-rozhodnuti/pravomocna-rozhodnuti-cnb-v-rizenich-zahajenych-po-datu-1.1.2009/) vyplývá, že to jsou v prvé řadě věřitelé, kdo na trh se spotřebitelskými úmysly vstupují s protizákonnými úmysly. Tento věřitel byl rovněž postižen rozhodnutím s právní mocí dne 25. 5. 2025 a byla mu vyměřena sice rekordně vysoká, leč relativně stále jen symbolická sankce 8 000 000 Kč, za porušování povinností dle ZoSÚ u úvěrů z let 2021 a 2022. Obdobně byla postižena i , právnická osoba, . (sankcí 2 500 000 Kč) a , právnická osoba, , v insolvenci (3 000 000 Kč a 1 000 000 Kč a podruhé již také odnětím licence). Tyto tři společnosti používají nápadně podobné typy úvěrů, smluv i podomních obchodních zástupců/výběrčích i lichevní schémata. Tato skupina úvěrů je pravidelně poskytována osobám v exekučním inhibitoriu, splácení má často probíhat týdně (či měsíčně) a především hotovostně, a to dokonce i u osob, které v žádostech deklarují, že mají účet. Pokud má tedy věřitel v úmyslu podávat trestní oznámení na spotřebitele (jak předchozí právní zástupce povětšinou soudu sděloval v písemném doplnění), nechť tak učiní – na průběh a obsah tohoto řízení to samo o sobě nemá vliv. Z vyjádření spotřebitelů vůči soudu ostatně vyplývá, že právě hrozbou trestního stíhání jsou ze strany věřitelů a inkasních agentur často přesvědčování k přednostním úhradám pohledávek, když věřitel získal na zákaznickou kartu se spornými údaji podpis spotřebitele a tyto zákaznické karty přitom zpravidla vyplňuje zprostředkovatel úvěru, v jehož zájmu je rovněž sjednání úvěru. Stejně tak nemá na průběh posouzení splnění povinnosti věřitele ve smyslu § 86 ZoSÚ aktivita spotřebitele, neboť se jedná o veřejnoprávní povinnost a soud je povinen k jejímu splnění přihlížet z moci úřední, bez ohledu na ojedinělá opačná rozhodnutí soudů. Práva na ochranu spotřebitele jsou všeobecně platnou výjimkou z obecné úpravy právních jednání (která zahrnují především dřívější „obchodní“ závazky), nikoliv benefitem jen pro procesně aktivní spotřebitele. Porušení povinnosti věřitele dle § 1 o. z., § 9 z. č. 145/2010 Sb., resp. § 86 či § 122 ZoSÚ je pro soud důvodem i pro neschválení případného smíru účastníků a pro nevydání rozsudku pro zmeškání a pro uznání, podmíněné absencí porušení kogentních ustanovení hmotného práva.6. Soud věc rozhodl při jednání, žalobkyně s jiným postupem již předem nesouhlasila. Žalovaná v řízení zůstala pasivní, soud zjistil její pobyt v zařízení , právnická osoba, a tam jí doručil dne 19. 12. 2025. Žalovaná se nevyjádřila, o účast na jednání (dle instrukcí soudu) zájem neprojevila. Což je u těchto nároků obvyklé. Spotřebitelé se pravidelně cítí provinile, že „zklamali“ hodné obchodní zástupce a že neuhradili nic ani několika inkasním agenturám, které se lichevně navýšené příslušenství obvykle pokoušely vymáhat. Stejně tak se obávají záležitost tematizovat, neboť podléhají exekučnímu inhibitoriu a splácení těchto úvěrů je inherentně protiprávní ve vztahu ke starším pohledávkám spotřebitelů. Jejího vyjádření k věci samé však v tomto případě nebylo nezbytně třeba, neboť se jedná o spotřebitelský úvěr a soud by měl zohlednit ustanovení na ochranu spotřebitele a dobré mravy z moci úřední, což senát 20C důsledně činí – zjevně však nejde o převažující praxi, neboť nezaznamenal úbytek tohoto typu žalob se zjevně protiprávními prvky či jakoukoliv zdrženlivost advokátů při páchání tohoto typu lichvy (opět – přinejmenším ve smyslu občanskoprávním). V praxi soudu jde ohledně problematiky nedosažitelnosti a procesní pasivity spotřebitelů bohužel o standardní situaci. Dlužno dodat, že nebankovním věřitelům plně vyhovuje a nehoráznými způsoby úvěrování, upomínání a vymáhání ji zjevně podporují, neboť soudní přezkum jim přináší četné redukce nároků, které po spotřebitelích vymáhají s vědomím, že spotřebitelé o jejich nezákonnosti či snadné (procesní) obraně nemají v důsledku nízké finanční gramotnosti či mizivému právnímu povědomí ani tušení. Dokonce i u těch, kteří se nárokům vzpěčují a obrátí se na Finančního arbitra, je bráněno v úspěchu např. promptním zahájením soudního řízení či nabídkou smíru, který však opět pouze kodifikuje lichevní parametry podkladového závazku.7. Nedostavila se ovšem ani žalobkyně, písemně se omluvila. Připravila se tak o (opakované) poučení, že neunáší důkazní břemeno ke svým tvrzením ve smyslu § 86 ZoSÚ.8. Po skutkové stránce soud dospěl po provedení a zhodnocení níže uvedených důkazů k následujícím závěrům.9. Důkazy k tvrzením žalobkyně ohledně splnění povinností dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. absentovaly. Zda zkoumala externí evidence (při poplatcích nad 1 tis. Kč, bezplatnosti přístupu do NRKI, kam sama údaje zasílá, a excesivním navýšení jistiny to soud považuje za imperativ a nezbytné minimum), a to již proto, aby se věřitel nedopouštěl trestného činu lichvy úvěrováním úvěrem s lichevní sazbou u osoby, která jedná ve finanční tísni. Tento původní věřitel informace má v dokumentech na své webové prezentaci informace o využívání NRKI. Naopak informace o užívání SOLUS soud nedohledal a není si tak jistý, nakolik tento právní zástupce tvrdí tuto lustrraci správně a nakolik jde jen o projev formulářového návrhu. Věřitel tedy zjevně do registru NRKI má přístup, dle desítek předchozích řízení (§ 121 o. s. ř.) jej však využívá nikoliv k účelu, kterému jedině slouží (§ 88 ZoSÚ), ale toliko k adjustaci lichevních schémat pro konkrétního spotřebitele. Soud již nemá jak ověřit, jaký byl stav registrů v okamžiku sjednávání úvěru. S ohled