5 C 92/2021-170 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 147 000 Kč s příslušenstvím z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 2. 5. 2019, č.j. 12 C 81/2018-23. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku p. [číslo] v obci a k.ú. [obec], jehož součástí je rodinný dům [adresa] (dále jen předmětné nemovitosti), vlastnictví k těmto nemovitostem nabyl darem od svých rodičů v roce 2000. Účastníci jsou rodiči tří dětí, a to již zletilé dcery [jméno], [datum narození], dosud nezletilé dcery [jméno], [datum narození], a dosud nezletilého syna [jméno], [datum narození]. Žalobce opustil společnou domácnost v domu na adrese [obec a číslo] již v roce 2017, od té doby tuto nemovitost užívají žalovaná s dětmi a zřejmě i s jejím přítelem. Ode dne následujícího po právní moci rozsudku o rozvodu manželství přitom žalovaná předmětné nemovitosti užívá bez právního titulu, nic za užívání žalobci neplatí a odmítla žalobcem nabízenou možnost uzavření nájemní smlouvy. Obvyklé nájemné za předmětné nemovitosti by přitom činilo nejméně 7 000 Kč měsíčně, což za měsíce červenec 2019 až březen 2021 odpovídá částce 147 000 Kč. V této výši mu tak dle jeho názoru vzniklo právo na vydání bezdůvodného obohacení. Toto bezdůvodné obohacení mu žalovaná dosud ani částečně nevydala a nereagovala pozitivně ani na výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení. 2. Žalovaná nezpochybnila, že v žalobcem vymezeném období ona i obě nezletilé děti účastníků předmětné nemovitosti ve vlastnictví žalobce užívali k bydlení a žádnou úplatu za jejich užívání žalobci neplatila. Popřela však, že by s nimi v tomto období bydlela zletilá dcera [jméno] nebo její přítel. Požadavek žalobce na vydání bezdůvodného obohacení pokládá za odůvodněný maximálně pouze do výše 50 000 Kč. Poukázala v této souvislosti na jednání žalobce, který jí po rozvodu manželství neplatil na děti výživné a doplatil je až po prodeji předmětných nemovitostí v květnu 2021, nad rámec soudem stanoveného výživného na ně ničím nepřispěl a v současnosti nejeví o děti zájem. Neužívala rovněž obývací pokoj, který měl k dispozici žalovaný se svojí přítelkyní po dobu jeho styku s dětmi. 3. Žalobce i jeho právní zástupkyně se se k jednání soudu nařízenému na 15. 2. 2022 nedostavili, přestože k němu byli řádně předvoláni, a nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti. 4. Mezi účastníky není sporu o tom, že předmětné nemovitosti, které byly v jeho výlučném vlastnictví, žalobce v květnu 2021 prodal třetí osobě a žalovaná ani děti účastníků je již neužívají, v žalobcem vymezeném období je žalovaná i nezletilé děti účastníků k bydlení užívali a žádnou úplatu za užívání žalovaná žalobci neplatila. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. [spisová značka] soud zjistil. že manželství účastníků bylo rozvedeno rozsudkem ze dne 2. 5. 2019, č.j. 12 C 81/2018-23, který nabyl právní moci dne 5.6.2019. Rozsudkem ze dne 22. 1. 2019, č.j. [číslo jednací], který nabyl právní moci 11. 3. 2019, byla schválena dohoda účastníků, dle níž byly jejich nezletilé děti [jméno], [datum narození], a [jméno], [datum narození], pro dobu po rozvodu svěřeny do péče žalované a žalobce je povinen počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství přispívat na výživu nezletilé [jméno] částkou 2 000 Kč měsíčně a na výživu nezletilého [jméno] částkou 1 5000 Kč měsíčně. Z odůvodnění tohoto rozsudku mimo jiné vyplývá, že účastníci spolu fakticky nežijí a žalobce v [obec] nebydlel nejméně od roku 2017. Ze spisu Okresního soudu v Třebíči sp. zn. 12 C 180/2020 soud zjistil, že rozsudkem ze dne 30. 3. 2021, který nabyl právní moci dne 20. 5. 2021, byla žalované uložena povinnost předmětné nemovitosti vyklidit a žalobci předat do dvou měsíců od právní moci rozsudku. Z nájemní smlouvy uzavřené dne 16. 9. 2019 mezi pronajímatelkou [jméno] [příjmení] a zletilou dcerou účastníků [jméno] [celé jméno žalované] jako nájemkyní včetně jejího dodatku [číslo] z 31. 8. 2020 vzal soud za prokázané, že tato dcera účastníků měla od září 2019 zajištěno vlastní bydlení v [obec] a se žalovanou a sourozenci nežila. 5. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [jméno] pod [číslo] – [číslo], jehož správnost nebyla žádným z účastníků zpochybněna a který soud považuje co do zjištění i závěrů znalce za kvalitní a přesvědčivý, vzal soud dále za prokázané, že obvyklá výše nájemného za předmětné nemovitosti za žalobcem vymezené období od 1. 7. 2019 do 31. 3. 2021 při ocenění porovnávací metodou s obdobnými nemovitostmi činí 143 430 Kč. 6. Právní vztah mezi účastníky je nepochybně závazkovým právním vztahem z bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2999 odst. 1 věta první občanského zákoníku není-li vydání předmětu bezdůvodného obohacení dobře možné, má ochuzený právo na peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny. 7. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je co do základu důvodný. Žalovaná po žalobcem vymezené období skutečně spolu s oběma nezletilými dětmi účastníků užívala předmětné nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobce bez právního důvodu, neboť její předchozí právní titul k jejich užívání, který měla jako manželka žalobce, zanikl rozvodem manželství. O její povinnosti předmětné nemovitosti vyklidit a žalobci předat bylo ostatně již soudem pravomocně rozhodnuto. Protože za užívání předmětných nemovitostí neplatila žalobci žádnou úplatu, vznikalo jí užíváním nepochybně určité bezdůvodné obohacení. Vzhledem k okolnostem věci však dle názoru soudu nelze dovodit, že by mělo žalobci příslušet právo na zaplacení celého obvyklého nájemného za předmětné nemovitosti ve výši zjištěné znaleckým posudkem. 8. Předně nelze přehlédnout, že společně s žalovanou užívaly předmětné nemovitosti k uspokojování bytové potřeby i obě nezletilé děti účastníků. Na tyto děti bylo žalobci vyměřeno výživné odpovídající pouze polovině žalobcem požadovaného nájemného, které navíc žalobce průběžně neplatil a nedoplatek splatil až z kupní ceny obdržené za předmětné nemovitosti. Toto výživné zjevně zdaleka nepokrývalo polovinu potřeb nezletilých na bydlení, výživu, oblékání, obutí, školní pomůcky, kulturní vyžití i další potřeby, přičemž nad rámec stanoveného výživného na děti žalobce nijak nepřispíval. Zcela převažující část těchto potřeb proto musela po celou dobu po rozvodu hradit ze svých příjmů žalovaná. Žalobce měl rovněž k dispozici po celé jím vymezené období minimálně jeden pokoj k přespání o víkendech při realizaci styku s nezletilými dětmi. Soud přitom nemá důvod nevěřit tvrzení žalované, že její přítel v domě nikdy nebydlel a přijel pouze občas na návštěvu. Za této situace by dle názoru soudu bylo přiznání práva na zaplacení celého obvyklého nájemného žalobci za jím vymezené období za výklad a použití právního předpisu odporující dobrým mravům ve smyslu ustanovení § 2 odst. 3 občanského zákoníku. 9. Při úvaze o míře přiznání práva na vydání bezdůvodného obohacení žalobci dospěl soud vzhledem ke shora uvedenému k závěru, že žalobci přísluší toto právo vůči žalované pouze z jedné třetiny, zatímco zbývající dvě třetiny uplatněného nároku je třeba považovat za částečné plnění zákonné vyživovací povinnosti žalobce vůči jeho nezletilým dětem a v této části mu právo na vydání bezdůvodného obohacení nevzniklo. Vycházeje ze závěrů znaleckého posudku Ing. [jméno] proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 47 810 Kč představující jednu třetinu obvyklého nájemného za žalobou vymezené období a ve zbývající části ohledně částky 99 190 Kč s příslušenstvím žalobu jako nedůvodnou zamítl. 10. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník plnit, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. V projednávané věci žalobce ani netvrdí, že by žalovanou k zaplacení částky 147 000 Kč vyzval před zahájením řízení. Za výzvu k jejímu zaplacení je tak třeba považovat žalobu, která byla žalované doručena 18. 6. 2021. V den následující po doručení žaloby byla proto žalovaná povinna plnit a až dnem po něm následujícím, tedy dnem 20. 6. 2021, se žalovaná vůči žalobci ocitla v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení v