6 C 296/2022-26 — Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhal se žalobce prostřednictvím své právní zástupkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 20 000 Kč s dalším příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce uzavřené mezi účastníky řízení jako smluvními stranami dne 16.6.2020. V průběhu řízení žalobce svoji žalobu částečně omezil, proto soud v tomto rozsahu rozhodl výrokem I. tohoto rozsudku o zastavení řízení (ustanovení § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu). Žalovaná v dalším průběhu řízení nárok, který byl proti ní žalobou uplatněn, písemně uznala. Doplnila pouze, že není v jejích možnostech pohledávku žalobce uhradit jednorázově a požádala o možnost hradit dluh měsíčními splátkami po 1 000 Kč. <i>Podle ustanovení § 153a odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v platném znění, uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok nebo základ nároku, který je proti němu žalobou uplatňován, rozhodne soud rozsudkem podle tohoto uznání.</i> <i>Podle ustanovení § 157 odst. 3 občanského soudního řádu v odůvodnění rozsudku pro uznání nebo rozsudku pro zmeškání uvede soud pouze předmět řízení a stručně vyloží důvody, pro které rozhodl rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.</i> Vzhledem k tomu, že žalovaná zcela uznala žalobou uplatněný nárok žalobce a zákon nevylučuje ve věci rozhodnout formou rozsudku pro uznání, když daný předmět řízení je takovou věcí, ve které lze uzavřít a schválit smír účastníků (ustanovení § 153a odst. 2 občanského soudního řádu a contrario v odkazu na ustanovení § 99 odst. 1 a 2 občanského soudního řádu), postupoval soud ve smyslu shora uvedených zákonných ustanovení a rozsudkem rozhodl podle uznání žalované ve znění petitu žalobce (ustanovení § 153a) odst. 1 občanského soudního řádu). Za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu přitom soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Rozsudkem stanovený způsob splnění povinností žalované nachází své opodstatnění v ustanovení § 160 odst. 1 větě před středníkem občanského soudního řádu, dle kterého uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; neboť soud v této souvislosti neshledal v tvrzeních žalované odkazujících v podstatě toliko na„ drahotu“ žádné důvody hodné zvláštního zřetele, které by byly způsobilé opodstatnit úvahu o aplikaci věty za středníkem výše citovaného zákonného ustanovení. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: 1. soudní poplatek ve výši 800 Kč, 2. odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve výši 3x 1 900 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva), 3. 3x 300 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobce nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 občanského soudního řádu; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.