21 C 21/2024-61 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 5. 2024 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 192 068 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 11. 3. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 54,82 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 7 762 Kč počínaje měsícem duben 2022. Současně byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na základě které byl úvěr použit částečně na úhradu dluhů žalované z jiných smluvních vztahů a zbývající část úvěru ve výši 79 519 Kč byla žalované vyplacena dne 11. 3. 2022. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou i z veřejně dostupných databází. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dle smluvního ujednání účastníků došlo ke dni 28. 8. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila žalobci pouze celkem 108 668 Kč. Zbývající část závazků ze smlouvy nezaplatila a nereagovala ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou jí před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, z 11. 3. 2022, předsmluvním formulářem ke smlouvě, informací pro klienta, oznámením o schválení úvěru, splátkovým kalendářem ke smlouvě, kartou klienta k předmětné smlouvě, oznámením žalobce z 28. 8. 2023 včetně dodejky, hodnocením klienta včetně výpisů z účtu a mzdových listů žalované, dohodou o konsolidaci z 25. 2. 2022, zprávou ČNB o měnové politice a klientských úrokových sazbách v době uzavření předmětné smlouvy, výzvami žalobce adresovanými žalované z 24. 8. 2022 a 28. 8. 2023 a výzvou žalobce adresovanou žalované z 6. 12. 2023.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaná v průběhu řízení nezpochybnila, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 11. 3. 2022 akceptací návrhu žalované na uzavření smlouvy uzavřena dle § 2395 a následujících občanského zákoníku smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalované spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 54,82 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách po 7 762 Kč počínaje měsícem duben 2022. Současně byla uzavřena dohoda o konsolidaci, na základě které byl úvěr použit částečně na úhradu dluhů žalované z jiných smluvních vztahů a zbývající část úvěru ve výši 79 519 Kč byla žalované vyplacena dne 11. 3. 2022. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena na základě dokladů a informací poskytnutých žalovanou i z veřejně dostupných databází. Bylo přitom zjištěno ze mzdových listů a výpisů z účtu žalované u , právnická osoba, ., že celkové příjmy žalované ze zaměstnání a důchodu činí 19 189 Kč, přičemž žalovaná pracuje v hlavním pracovním poměru na dobu neurčitou. Tento způsob ověření úvěruschopnosti žalované považuje soud vzhledem k výši měsíčních splátek za dostačující. Dále byla mezi účastníky dle § 2048 a následujících občanského zákoníku sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení v délce 30 dnů. Žalovaná svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnila a dle smluvního ujednání účastníků došlo ke dni 28. 8. 2023 k zesplatnění úvěru. Žalovaná dosud na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila žalobci pouze celkem 108 668 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru, přičemž dospěl k závěru, že tuto smlouvu jako její celek je třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaná při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupovala v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že zápůjční úroková sazba činila 54,82 % ročně a RPSN za celý úvěr činila 70,92 %. Dle zprávy ČNB o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že v únoru 2022 činila průměrná úroková sazba 7,96 % ročně. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba tak téměř 7krát převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaná celkem na splnění svých závazků ze smlouvy zaplatila 108 668 Kč a rozdíl mezi jistinou úvěru a plněním žalované ze smlouvy představuje 41 332 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalované na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 41 332 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalované k plnění lze považovat výzvu před zahájením řízení datovanou 6. 12. 2023, ve které žalobce vyzval žalovanou ke splnění závazků ze smlouvy do 15 dnů od data odeslání tohoto oznámení. Lze tak dovodit, že se žalovaná počínaje dnem 23. 12. 2023 ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 41 332 Kč a zákonných úroků z prodlení od 23. 12. 2023 proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Ve věci byla převážně úspěšná žalovaná, která však byla procesně nečinná a žádné náklady řízení jí nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.