5 C 153/2024-21 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 12. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 24 006 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 16. 1. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku do 30 dnů od uzavření smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejně dostupných registrů. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % ročně z dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci a postoupení pohledávky bylo žalobci písemně oznámeno. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 16. 1. 2023, obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, výpisy z běžného účtu právního předchůdce žalobce ohledně vyplacení úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek z 8. 12. 2022 včetně její přílohy, oznámením o postoupení pohledávky z 14. 8. 2023 včetně podacího archu, výzvou z 18. 9. 2023 a výzvou žalobce z 4. 12. 2023 včetně podacího archu.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, , a žalovaným byla dne 16. 1. 2023 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku do 30 dnů od uzavření smlouvy. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z údajů poskytnutých žalovaným a z veřejně dostupných registrů. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % ročně z dlužné jistiny za každý den prodlení žalovaného. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 12. 2022 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena s účinností ke dni 7. 8. 2023 žalobci a postoupení pohledávky bylo žalobci písemně oznámeno. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 279,83 % ročně a předpokládané procentní sazby nákladů na úvěr činí 1141,2 %. Dospěl k závěru, že tato sjednaná úroková sazba úvěru nepochybně více než desetinásobně převyšuje obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný dosud na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatil a rozdíl mezi jistinou úvěru a plněním žalovaného ze smlouvy tak představuje 20 000 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 20 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalovanému k plnění lze považovat výzvu žalobce zaslanou žalovanému před zahájením řízení datovanou 4. 12. 2023, ve které žalobce stanovil lhůtu žalovanému k plnění nejpozději do 12. 12. 2023. Dnem následujícím po uplynutí této lhůty byl žalovaný povinen plnit a dnem 13. 12. 2023 se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 20 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 13. 12. 2023 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Převážně úspěšný byl v řízení žalobce a soud mu proto podle výsledku řízení přiznal právo na náhradu části nákladů řízení. Náklady řízení vzniklé žalobce představují soudní poplatek ve výši 936 Kč, odměnu advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání kvalifikované výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 300 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Celkem tak náklady řízení vzniklé žalobci činí 2 388 Kč. Z předmětu řízení bez příslušenství 24 006 Kč byl žalobce úspěšný z 83,3 % a přísluší mu tak právo na zaplacení 66,6 % vzniklých nákladů (100-16,7-16,7), což ve finančním vyjádření odpovídá částce 1 576 Kč. Právě v této výši proto soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.