5 C 80/2024-38 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 12. 2013 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 40 411,72 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 8. 7. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 070 Kč počínaje měsícem srpen 2022. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z výpisu z jeho běžného účtu dokladujícího mimo jiné výši jeho mzdy a stav konta i z veřejně dostupných registrů. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce více než 30 dnů. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a dle smluvního ujednání účastníků smlouvy došlo ke dni 19. 10. 2022 k zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena s účinností ke dni 28. 7. 2023 žalobci a postoupení pohledávky bylo žalobci písemně oznámeno. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, z 8. 7. 2022, dokladem o vyplacení úvěru, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 19. 10. 2022, smlouvou o postoupení pohledávek z 29. 6. 2023 včetně její přílohy obsahující seznam postupovaných pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky z 11. 8. 2023 včetně podacího lístku a výzvou z 3. 11. 2023 včetně podacího lístku.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 8. 7. 2022 dle § 2395 a následujících občanského zákoníku uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku v pravidelných měsíčních splátkách po 2 070 Kč počínaje měsícem srpen 2022. Úvěr byl žalovanému vyplacen na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Schopnost žalovaného splatit úvěr byla ověřena z výpisu z jeho běžného účtu dokladujícího mimo jiné výši jeho mzdy a stav konta i z veřejně dostupných registrů. Z účtu žalovaného bylo přitom zjištěno, že je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., s čistou měsíční mzdou asi 23 000 Kč a nesplácí jiné pravidelné závazky, což lze vzhledem k výši úvěru považovat za dostačující ověření úvěruschopnosti. Dále byla mezi účastníky sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení v délce více než 30 dnů. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a dle smluvního ujednání účastníků smlouvy došlo ke dni 19. 10. 2022 k zesplatnění úvěru. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 6. 2023 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena s účinností ke dni 28. 7. 2023 žalobci a postoupení pohledávky bylo žalobci písemně oznámeno. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.5. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 77,05 % ročně a předpokládané procentní sazby nákladů na úvěr činí 111,01 %. Dospěl k závěru, že vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Na tomto závěru nemůže nic změnit ani skutečnost, že se žalobce v rámci svého uvážení rozhodl žalobou požadovat zaplacení úroků nižších. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.6. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy s právním předchůdcem žalobce vystupoval v pozici spotřebitele podle § 419 občanského zákoníku. Ze smlouvy o úvěru přitom vyplývá, že zápůjční úroková sazba byla sjednána na 77,05 % ročně a RPSN za celý úvěr činila 111,01 %. Ze statistiky ČNB v systému ARAD o úrokových sazbách z nových spotřebitelských úvěrů vyplývá, že v červenci 2022 činila průměrná úroková sazba asi 9,40 % ročně. Ve smlouvě sjednaná úroková sazba tak více než 8krát převyšuje průměrnou úrokovou sazbu v době uzavření smlouvy. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný dosud na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatil a rozdíl mezi jistinou úvěru a plněním žalovaného ze smlouvy tak představuje 25 000 Kč. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními o bezdůvodném obohacení.7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.8. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 25 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Za výzvu žalovanému k plnění lze považovat oznámení o postoupení pohledávky datované 11. 8. 2023, ve kterém žalobce vyzval žalovaného ke splnění závazků ze smlouvy bez uvedení lhůty k plnění, které bylo žalovanému zasláno doporučeně na adresu jeho trvalého bydliště. Lze přitom předpokládat, že se tato písemnost dostala následujícího dne do dispoziční sféry žalovaného, dnem následujícím byl žalovaný povinen plnit a dnem 14. 8. 2023 se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 25 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 14. 8. 2023 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.9. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. S přihlédnutím k výši příslušenství pohledávky přitom nelze dovodit, že by žalobce byl ve věci převážně úspěšný. Žalovaný přitom byl procesně nečinný a žádné náklady řízení mu nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.