Podanou žalobou domáhala se žalobkyně stanovení povinnosti žalované zaplatit jí částku 29 187,09 Kč s příslušenstvím v podobě smluvního úroku z úvěru a zákonného úroku z prodlení z titulu smlouvy o úvěru k účtu č. , č. účtu, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou jako smluvními stranami dne 3. 8. 2022. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované úvěr ve výši 100 000 Kč. Žalovaná úvěr vyčerpala bezhotovostně ke dni 3. 8. 2022 a zavázala se jej splatit v 36 měsíčních splátkách po 3 377 Kč spolu s úrokem z úvěru ve výši 11,50 % ročně. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, když uhradila pouze 30 předepsaných splátek. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný ke dni 28. 1. 2026. Žalovaná však dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradila. Předžalobní výzvou ze dne 2. 2. 2026 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin žalobkyní předložených učinil soud závěr, že žalobkyně uzavřela se žalovanou smlouvu o spotřebitelském úvěru ve výši 100 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 11,50 %. Měsíční splátka úvěru byla sjednána ve výši 3 377 Kč. Poplatky spojené s uzavřenou smlouvou byly blíže specifikovány v Sazebníku, na který smlouva odkazuje. Výňatek ze Sazebníku je součástí smlouvy, resp. je k této připojen. Před poskytnutím úvěru žalobkyně zjistila, že žalovaná má středoškolské vzdělání bez maturity, žije ve vlastním domě/bytě, je rozvedená, nemá žádné děti, její měsíční příjem činí 35 000 Kč a náklady na bydlení činí 1 550 Kč měsíčně. Žalobkyně kalkulovala s celkovými náklady ve výši 7 910 Kč měsíčně. Žalobkyně u žalované dále lustrovala ve veřejně dostupných registrech (ISIR, CEE, BRKI, NRKI, SOLUS), přičemž nezjistila žádné negativní skutečnosti k osobě žalované. Žalobkyně měla majetkovou situaci žalované za ověřenou též výpisy z jejího běžného účtu za šest měsíců roku 2022, z něhož vyplývá průměrný čistý měsíční příjem 26 387 Kč. A takto zjištěné příjmy konfrontovala s pravděpodobnými výdaji žalované zohledňující instituty z oblasti sociální politiky (např. životní minimum) a z částek vycházejících ze statistických dat. Žalovaná byla dopisem ze dne 10. 12. 2025 vyzvána k okamžitému splacení dluhu ve výši 15 527,08 Kč s tím, že nebude-li tato částka uhrazena, stane se ke dni 28. 1. 2026 splatným celý dluh. Výše dlužné částky byla prokázána historickým výpisem z úvěrového účtu žalované.4. Předžalobní upomínka byla žalované zaslána dne 5. 2. 2026 (viz upomínka a potvrzení o jejím podání).5. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále též jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.8. Podle § 2001 o. z. od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon.9. Podle § 2002 o. z. poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není.10. Podle § 1970 o. z. věta první po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým povinnostem, jež jí ukládá citované ustanovení § 2395 o. z. a jemu následující, jakož i sjednaným povinnostem smluvním, žalovaná ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru, představující prodlení s úhradou měsíčních splátek úvěru, přiměla k zesplatnění úvěru, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázala žalobkyni splatnou finanční hotovost a dostala se tak do prodlení se splněním svého závazku. Vzhledem k tomu, že samotný rozsah žalobou uplatněného nároku nebyl žalovanou v řízení nikterak zpochybněn a soud jej má za prokázaný listinami předloženými žalobkyní, stanovil soud žalované povinnost k jeho úhradě k návrhu žalobkyně výrokem I. tohoto rozsudku. S ohledem na skutečnost, že mezi žalovanou a žalobkyní byly platně sjednány úroky z úvěru, přiznal soud žalobkyni i tento nárok.12. V části žaloby týkající se příslušenství pohledávky v podobě zákonného úroku z prodlení má pak soud za zcela prokázané, že žalovaná se neuhrazením dlužných částek dostala do prodlení s plněním peněžitého závazku. Žalobkyně tak důvodně ve smyslu shora uvedeného zákonného ustanovení uplatnila proti žalované i právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě i v této části vyhověl.13. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 168 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), jelikož se jedná o návrh podaný na ustáleném vzoru uplatňovaném opakovaně týmž žalobcem (u zdejšího soudu pod sp. zn. 5 C 253/2025 či 7 C 101/2025) ve skutkově i právně obdobných věcech, tj. spory ze smluv o úvěru, v němž předmětem řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění a písemné podání soudu týkající se věci samé), celkem 1 200 Kč, za doplnění žalobních tvrzení ze dne 12. 8. 2026 soud odměnu nepřiznal, neboť tyto údaje měla žalobkyně uvést již v samotné žalobě, 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby, celkem 300 Kč.14. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.15. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.