5 C 102/2026-13 – Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 2. 2026 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 6 500 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi účastníky. Žalobu odůvodnil tím, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 1 500 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen stejného dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 3. 2025, formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzením o vyplacení úvěru a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 5. 12. 2025 včetně doručenky. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil, vzal soud za prokázané, že mezi účastníky byla dne 30. 3. 2025 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 1 500 Kč nejpozději do 30 dnů od poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalovanému vyplacen stejného dne na jeho bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný dosud svoje závazky vyplývající z předmětné smlouvy ani částečně nesplnil a nereagoval ani na písemnou výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení jistiny z obchodních knih žalobce vedených certifikovaným softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb.4. Při hodnocení důvodnosti uplatněného nároku žalobce se soud musel zabývat v první řadě obsahem samotné smlouvy o úvěru. Z této zjistil, že zápůjční úroková sazba úvěru byla dohodnuta na 1 % denně a roční procentní sazba nákladů úvěru byla dohodnuta na 2 334 % ročně. Soudní judikatura přitom již dovodila například již v dosud použitelném rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci vedené u něj pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně převyšuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Dospěl k závěru, že tato sjednaná úroková sazba úvěru nepochybně více než desetinásobně převyšuje nejvyšší obvyklé úrokové sazby požadované bankami v době uzavření předmětné smlouvy a vzhledem k tomuto ujednání je tuto smlouvu jako její celek třeba shledat absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy v souladu s ustanovením § 580 odst. 1 občanského zákoníku, podle kterého je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. K neplatnosti právního jednání, které se příčí dobrým mravům, soud přihlédne dle § 588 občanského zákoníku i bez návrhu. Následkem jednání, které se příčí dobrým mravům, je pak absolutní neplatnost tohoto právního jednání.5. V projednávané věci je zřejmé, že žalovaný při uzavření smlouvy se žalobcem vystupoval v pozici spotřebitele podle § 1810 a následujících občanského zákoníku. Smlouva tak byla koncipována jednoznačně nevyváženě v neprospěch spotřebitele a soud je toho názoru, že při zohlednění celkové koncepce smlouvy nemůže takové právní jednání požívat právní ochranu s odkazem na autonomii vůle účastníků závazkového vztahu, která nemůže být bezbřehá a usměrňují jí korektivy předvídané právním řádem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovaný dosud na splnění svých závazků ze smlouvy nic nezaplatil a jeho dluh na jistině úvěru ve výši 5 000 Kč stále trvá. V důsledku absolutní neplatnosti předmětné smlouvy se tak právní vztah mezi účastníky řídí ustanoveními občanského zákoníku o bezdůvodném obohacení.6. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2993 věta první občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.7. Ze shora uvedeného vyplývá, že žalovanému na úkor žalobce vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 5 000 Kč. Bezdůvodné obohacení je dluhem splatným na výzvu dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Jistina byla splatná do 29. 4. 2025 a dnem následujícím se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu a žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobci přiznaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Ohledně částky 5 000 Kč a zákonných úroků z prodlení od 30. 4. 2025 do zaplacení proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách. Ve zbývající části pak žalobu jako nedůvodnou zamítl.8. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů. Převážně úspěšný byl ve věci žalobce, přičemž jeho náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady právního zastoupení advokátem za tři hlavní úkony (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení a podání žaloby) po 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč. Žalobce byl v řízení úspěšný po zaokrouhlení ze 77 % a vzniklo mu tak právo na zaplacení 54 % jemu vzniklých nákladů řízení (100 – 23 - 23), což odpovídá částce 1 001 Kč. Právě v této výši proto soud převážně úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznal.