5 C 105/2026-31 – Okresní soud v Třebíči

1. Žalobci se žalobou doručenou soudu dne 23. 4. 2026 domáhali vydání rozhodnutí, kterým budou z exekuce vedené proti povinnému , jméno FO, , narozenému , datum, , bytem , adresa, , ve prospěch žalovaného jako oprávněného na základě pověření Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 1. 2026, sp. zn. , spisová značka, , u Exekutorského úřadu , adresa, soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, (dále jen exekuce) vyloučeny movité věci sepsané pod položkami 1 – 12 soupisu movitých věcí provedeného v jejich bydlišti zaměstnanci exekutora dne 18. 2. 2026. Žalobu odůvodnili tím, že povinný, který je jejich synem, se od října 2025 zdržuje v jejich domácnosti na adrese , adresa, , jedná se o dům s pečovatelskou službou ve vlastnictví , adresa, . Povinnému umožnili se u nich zdržovat poté, co se ocitl bez jakýchkoli finančních prostředků a možnosti pořídit si vlastní bydlení. Do soupisu movitých věcí ze dne 18. 2. 2026 byly pod položkami 1 - 12 pojaty movité věci v jejich společném jmění manželství pořízené dlouho předtím, než umožnili povinnému bydlet u nich, u dvou věcí se pak jedná o věci jejich vnuka, který si je u nich ponechal. Žalobci podali soudnímu exekutoru návrh na vyškrtnutí předmětných movitých věcí ze soupisu, nicméně tento návrh byl jeho usnesením ze dne 24. 3. 2026 zamítnut s odůvodněním, že žalobci dostatečně neprokázali svoje vlastnické právo k předmětným movitým věcem.2. Žalovaný ve svém vyjádření zejména zdůraznil, že mu nebyl soudním exekutorem návrh na vyškrtnutí předmětných movitých věcí ze soupisu zaslán a neměl vliv na postup exekutora. Dále uvedl, že závěr o tom, kdo je vlastníkem předmětných movitých věcí, lze učinit pouze po komplexním a pečlivém zvážení všech skutkových okolností věci, které je v kompetenci soudu.3. Žalobci i žalovaný se k jednání soudu nařízenému na 25. 6. 2026 nedostavili a nepožádali z důležitého důvodu o odročení jednání, přestože k němu byli řádně předvoláni. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.4. Z usnesení soudního exekutora , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 24. 3. 2026, č.j. , spisová značka, , vzal soud za prokázané, že tímto usnesením byl zamítnut návrh žalobců na vyškrtnutí předmětných movitých věcí pojatých do soupisu protokolem ze dne 17. 2. 2026 s tím, že vlastnické právo povinného , jméno FO, , narozeného , datum, , bytem , adresa, , k těmto věcem nebylo vyvráceno. Soud dále provedl dokazování výpovědí svědkyně , jméno FO, a písemným vyjádřením této svědkyně a sousedky žalobců , Anonymizováno, . Tato žalobci navržená svědkyně se z jednání soudu omluvila pro kolizi s dědickým řízením a vzhledem k níže uvedenému nepovažoval soud výpověď této svědkyně za nezbytnou. Z výpovědi svědkyně i prohlášení , Anonymizováno, vzal soud za prokázané, že žádná z předmětných movitých věcí není ve vlastnictví povinného , jméno FO, , neboť nemá důvod o správnosti jejich tvrzení pochybovat. Sepsané movité věci jsou převážně zařízením a vybavením domácnosti (obývací stěna, konferenční stolek, křeslo, dva televizory, vysavač, šicí stroj, obraz), přičemž nelze logicky předpokládat, že by žalobci před příchodem syna neměli byt zařízený a s těmito věcmi se k nim stěhoval zadlužený a zjevně nemajetný povinný mající trvalé bydliště na adrese ohlašovny. Všechny věci byly zjevně pořízeny dávno před nastěhováním povinného a vzhledem k jejich stáří nelze klást k tíži žalobců, že nedisponují doklady o pořízení těchto věcí.5. Podle § 267 o.s.ř. lze právo k majetku, které nepřipouští výkon rozhodnutí, uplatnit vůči oprávněnému návrhem na vyloučení majetku z výkonu rozhodnutí v řízení podle části třetí tohoto zákona.6. Na základě shora uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Žalobci prokázali, že jsou ve společném jmění manželů vlastníky předmětných movitých věcí kromě dvou (notebook a tablet pod položkami 1 a 3 soupisu), které si u nich nechal jejich vnuk. Rozhodně se nejedná o věci ve vlastnictví povinného a soud proto žalobě na vyloučení předmětných věcí z exekuce vyhověl.7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého obecně přísluší právo na náhradu nákladů řízení ve věci úspěšným žalobcům. Těm však žádné náklady řízení nevznikly a soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. O nákladech řízení vzniklých státu v souvislosti s přiznáním svědečného svědkyni , jméno FO, ve výši 1 035 Kč rozhodl soud dle § 148 odst. 1 za použití § 150 o.s.ř., podle kterých by obecně měl tyto náklady hradit ve věci neúspěšný žalovaný. Soud však dospěl k závěru, že se žalovaný na vzniku sporu nijak nepodílel, neměl možnost ovlivnit postup exekutora, a jsou tak dány důvody hodné zvláštního zřetele pro výjimečné nepřiznání práva na náhradu řízení státu.8. Protože byli žalobci soudem osvobozeni od placení soudních poplatků, přešla vyhovujícím rozsudkem dle § 2 odst. 3 věta první zákona č. 549/1991 Sb. v platném znění poplatková povinnost na žalovaného, u kterého předpoklady pro osvobození od soudních poplatků splněny nejsou. Soud proto rozhodl, že je žalovaný povinen soudní poplatek ve výši 2 000 Kč stanovený dle položky 4.1 písm. c/ přílohy k sazebníku soudních poplatků státu zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř. na účet Okresního soudu v Třebíči.