5 C 64/2026-39 – Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 11. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 425 547,34 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 15. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut a vyplacen na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 11,70 % ročně z dlužné jistiny splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 789,10 Kč včetně úhrady smluvního pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě lustrací v dostupných databázích a na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, přičemž nebyly zjištěny žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků smlouvy prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 3. 2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni zahájení řízení činí dluh žalovaného na jistině 383 763,93 Kč, na smluvních poplatcích 4 708 Kč, na smluvním úroku do 23. 9. 2025 celkem 15 606,58 Kč, na úrocích z prodlení do 23. 9. 2025 celkem 21 468,83 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku nezaplatil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru s pojištěním klienta uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným 15. 4. 2021, sazebníkem poplatků právního předchůdce žalobce, výpisem z úvěrového účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, upozorněním právního předchůdce žalobce z 30. 1. 2025, jeho upomínkami zaslanými žalovanému z 2. 3. 2025 a 9. 10. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek z 18. 9. 2025 včetně její přílohy č. , hodnota, obsahující seznam postupovaných pohledávek a potvrzením o zaplacení úplaty dle této smlouvy.4. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným jako spotřebitelem byla dne 15. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému poskytnut a vyplacen na jeho účet č. , č. účtu, úvěr ve výši 500 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit včetně smluvního úroku ve výši 11,70 % ročně z dlužné jistiny splatit v pravidelných měsíčních splátkách po 7 789,10 Kč včetně úhrady smluvního pojištění. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Úvěruschopnost žalovaného byla právním předchůdcem žalobce zkoumána na základě lustrací v dostupných databázích a na základě pokročilých scoringových a sociodemografických modelů, přičemž nebyly zjištěny žádné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Vzhledem k tomu, že právní předchůdce žalobce je bankou podléhající dozoru ČNB a vázanou jejími pokyny ohledně zkoumání úvěruschopnosti klientů, považuje soud tento způsob ověření za dostačující. Žalovaný svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smluvním ujednáním účastníků smlouvy prohlásil úvěr za splatný ke dni 25. 3. 2025. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Ke dni zahájení řízení činí dluh žalovaného na jistině 383 763,93 Kč, na smluvních poplatcích 4 708 Kč, na smluvním úroku do 23. 9. 2025 celkem 15 606,58 Kč, na úrocích z prodlení do 23. 9. 2025 celkem 21 468,83 Kč. Co do výše je nárok žalobce prokazován výpisem z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jehož správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru. Žalovaný se rovněž dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný ocitl nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě včetně žalobcem požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalovanému ve splátkách.5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 540 Kč, odměny advokáta ve výši 29 580 Kč za tři hlavní úkony po 9 860 Kč při tarifní hodnotě sporu 383 763,93 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, tři paušální náhrady po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 6 495 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.