7 C 92/2026-18 – Okresní soud v Třebíči

Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalovaném zaplacení částky 13 000 Kč z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 30. 3. 2025. Úvěr byl poskytnut ve výši 10 000 Kč na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Úrok byl sjednán ve výši 1 % denně. Úvěr byl splatný ve lhůtě 30 dní. Do dne podání žaloby však žalovaný dlužnou částku žalobkyni neuhradil.V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (žalobkyně), resp. ohledně tohoto potupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.) – žalovaný.Podáním ze dne 6. 5. 2026 vzala žalobkyně žalobu zpět v části specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku. Vzhledem k tomu, že tak učinila před prvním jednáním ve věci, nebyl souhlas žalovaného vyžadován a soud v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby řízení výrokem I. v souladu s ust. § 96 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, zastavil.Soud při svém rozhodování vycházel z žalobkyní předložených listinných důkazů a nezpochybněných tvrzení uvedených v žalobě. Dne 28. 2. 2025 uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru ID 66114510, a to prostřednictvím elektronických prostředků na dálku. Úvěr byl sjednán ve výši 10 000 Kč a byl splatný dne 30. 3. 2025. Žalovaný se zavázal splatit úvěr v jediné splátce ve výši 13 000 Kč. Denní úroková sazba byla sjednána ve výši 1 %, RPSN ve výši 2344 %. Dále byl smlouvou sjednán poplatek ve výši 100 Kč denně za první prodloužení splatnosti a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně, náklady za první upomínku ve výši 520 Kč a náklady za 2. upomínku ve výši 580 Kč. Byl sjednán též poplatek ve výši 0,50 % z předčasně splacené částky jistiny. Ve smlouvě je uveden účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalobkyně dne 28. 2. 2025 zaslala na účet č. 25156770002/5500 částku 10 000 Kč (viz potvrzení o provedené platbě). Předžalobní výzvou ze dne 5. 12. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě částky 14 842,78 Kč. Tato výzva byla žalovanému odeslána dne 9. 12. 2025.Po právní stránce posuzoval soud tento spor dle ust. § 2395 a § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen o. z.).Na základě tvrzení obsažených v žalobě a listin k ní přiložených dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, avšak pouze zčásti. Soud nemá za prokázané, že by mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 o. z. Smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, neboť sjednaný úrok ve výši 1 % denně, tj. 365 % ročně je jednoznačně úrokem lichevním. RPSN byla sjednána ve výši 2334 %. Není přitom vůbec podstatné, že žalobkyně touto žalobou uplatňovala pouze úrok ve výši 3 000 Kč. Smlouva též obsahuje další ujednání v neprospěch spotřebitele a je proto i celkově nevyvážená. Soud proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 1 a odst. 2 o. z. přiznal pouze částku 10 000 Kč, která představuje žalované skutečně poskytnuté plnění bez právního důvodu.Dle ustanovení § 87 č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru je žalovaný povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve lhůtě odpovídající možnostem spotřebitele, která bude dohodnuta účastníky řízení nebo soudem určena. Mezi účastníky řízení k takové dohodě nedošlo. S ohledem nezjištěnou finanční situaci žalovaného byla stanovena lhůta 3 dnů dle § 160 o. s. ř.. Nárok na případný úrok z prodlení by žalobkyni vznikl až v případě prodlení žalované s úhradou v takto stanovené lhůtě (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. 33 Cdo 3675/2021, bod 17. odůvodnění).Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku 10 000 Kč (výrok II.), ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok III.).Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT, neboť toto řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a dle ust. § 146 odst. 2 o.s.ř.Podle § 14b odst. 1 bodu 2. AT žalobkyni přísluší náhrada nákladů vynaložených na zastupování advokátem spočívající v odměně advokáta za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva k plnění před podáním žalobního návrhu a podání soudu s návrhem ve věci samé, částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 1 600 Kč (tedy 400 Kč za každý z úkonů), dále pak paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce, a to ve výši 100 Kč v souvislosti s každým úkonem právní služby (§ 14b odst. 6 písm. a/ AT), celkem 400 Kč, a podle § 137 odst. 3 o. s. ř. náhrada za daň z přidané hodnoty, jíž je zástupce žalobkyně plátcem, a to ve výši 21 % z odměny a paušálních náhrad. Náklady právního zastoupení žalobkyně tak činí 2 420 Kč a náklady řízení (s připočtením zaplaceného soudního poplatku 800 Kč) celkově 3 220 Kč. V poměru úspěchu a neúspěchu žalobkyně, kdy jako neúspěch soud zohlednil i částečné zpětvzetí žaloby, neboť žalobkyně neuvedla, že by k tomuto kroku přistoupila v důsledku jednání žalovaného, činí výše náhrady nákladů řízení, k níž je žalovaný jako převážně neúspěšný účastník povinen, částku 1 223,60 Kč (tj. 38 % z částky 3 220 Kč). Při hodnocení poměru úspěchu a neúspěchu v předmětu sporu zohlednil soud též požadované příslušenství pohledávky kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř., lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.