9 C 114/2021-136 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 11. 5. 2021 se žalobce předně domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví k nemovitým věcem zapsaným na [list vlastnictví] katastru nemovitostí pro obec a [katastrální uzemí]. Žaloba byla odůvodněna tím, že účastníci byli manželé. Jejich první manželství bylo rozvedeno dne 20. 2. 2008, ovšem dne 20. 9. 2009 opět uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 30. 4. 2019, č.j. 16 C 65/2019 -10. Společné jmění manželů nebylo po rozvodu vypořádáno a ani nyní k jeho vypořádání zatím nedošlo. Nejpodstatnější položkou ve vlastnictví účastníků jsou nemovitosti nabyté za trvání prvního manželství, které jsou aktuálně vedeny v podílovém spoluvlastnictví, když každý z účastníků je vlastníkem ideální 1/2. V průběhu roku 2020 se účastníci snažili dohodnout na mimosoudním vypořádání spoluvlastnictví, přičemž bylo dohodnuto, že dům bude rozdělen na dvě bytové jednotky, s nimiž každý z účastníků bude nakládat volně. K tomuto postupu nakonec nedošlo. Žalovaná následně sdělila, že hodlá svoji polovinu prodat třetí osobě a že žalobce má zadat vypracování dohody o užívání. Žalobce neměl námitky proti rozhodnutí o rozdělení nemovitostí, byl však rovněž připraven převzít nemovitosti svého do výlučného vlastnictví. V rámci vypořádání bylo dle žalobce třeba zohlednit i investice, které učinil do vybavení domu a na nichž se žalovaná nepodílela, ačkoliv o nich byla s předstihem informována. Konkrétně šlo o platbu za nový kotel ve výši 70 000 Kč. Žalobce také postavil na zahradě domu pergolu v hodnotě 100 000 Kč. Dále žalobce požadoval v rámci vypořádání zohlednit 220 520 Kč, kterou výlučně sám vynaložil na společný úvěr u [právnická osoba], který byl použit na rekonstrukci domu, konkrétně pak výměnu střechy. Žalobce se zřetelem k ust. § 1144 odst. 1 o. z. navrhl rozdělení společné věci jako řešení, které by mělo být preferované. Zároveň byl ochoten přistoupit i na to, že budou nemovitosti přikázány do jeho výlučného vlastnictví, a to za vypořádací podíl. Nemovitosti od února 2019 užívá žalobce. Žalovaná žije v [obec]. Žalobce tak navrhl rozdělení předmětu spoluvlastnictví na bytové jednotky s odpovídajícími podíly na společných částech domu, případně přikázání nemovitostí do svého výlučného vlastnictví oproti zaplacení vypořádacího podílu žalované. 2. V průběhu řízení podáním ze dne 1. 6. 2022 žalobce uplatil nárok na vypořádání investice do pořízení nemovitostí, které byly z jeho strany zásadně vyšší než ze strany žalované. Za situace, kdy jsou vlastnické podíly obou spoluvlastníků stejné, se každý ze spoluvlastníků měl podílet na pořízení společné věci stejnou částkou. Žalobce tedy má nárok vůči žalované na zaplacení toho, co vynaložil nad rámec toho, co byl povinen, tedy de facto za ni. Jde tedy o určité dorovnání tak, aby oba účastníci vynaložili na pořízení věci stejné částky. Na pořízení nemovitosti a její stavby byl použit výnos z prodeje domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. St. [anonymizováno] a parc. [číslo] dále byla stavba nemovitosti financována z prostředků SJM (tehdy bezpodílového spoluvlastnictví). Žalobce ideální podíl o velikosti ½ na popsaných nemovitostech zdědil na základě rozhodnutí ze dne 30. 1. 1984, sp. zn. D 1594/83. Další podíl o velikosti ½ nabyli účastníci na základě kupní smlouvy ze dne 28. 11. 1984, uzavřené s matkou žalobce. Je nepochybné, že pokud by žalovaná nebyla manželkou žalobce, podíl na nemovitostech by nezískala. [adresa] a další nemovitosti na něj navazující pak prodali účastníci za částku 600 000 Kč na základě kupní smlouvy ze dne 13. 10. 1999. Kupní cena byla v plné výši investována do stavby domu, který je předmětem řízení, když na stavbu bylo vydáno stavební povolení dne 17. 11. 1997, pod. čj. [spisová značka] [číslo]. Pokud tedy žalobce a žalovaná dohromady vynaložili na pořízení věci mj. částku 600 000 Kč, jednalo se ze ¾ o vlastnictví žalobce, žalovaná pak investovala pouze ¼. Žalovaná tak fakticky investovala do stavby částku 150 000 Kč z prodeje domu [adresa], žalobce pak 450 000 Kč. Pokud platí, že do pořízení nemovitosti měli investovat oba stejně, mělo by být žalované uloženo z titulu bezdůvodného obohacení doplatit žalobci částku 150 000 Kč. 3. Žalovaná souhlasila se zrušením podílového spoluvlastnictví a s tím, aby nemovité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce oproti vyplacení částky odpovídající jedné polovině hodnoty nemovitostí. Žalovaná naopak nesouhlasila s návrhem žalobce na tzv. širší vypořádání spoluvlastnictví. K tomu uvedla, že o výměně kotle ani o vybudování pergoly nebyla ze strany žalobce informována, žalobce investice provedl bez jejího vědomí i souhlasu. Nejednalo se o nutné a nezbytné investice. Pokud je žalobce realizoval, musí si nést náklady ze svého. 4. Žalovaná podala dne 2. 6. 2021 návrh na vypořádání zaniklého společného jmění manželů, o kterém zdejší soud původně rozhodoval pod sp. zn. 15 C 140/2021. Řízení o uvedeném návrhu bylo zastaveno usnesením ze dne 21. 10. 2021, č. j. 15 C 140/2021 – 16, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2021. Důvodem byla skutečnost, že dříve podaným návrhem v této věci žalobce mj. navrhl vypořádání zaniklého SJM, konkrétně částky 220 520 Kč, kterou po rozvodu manželství uhradil na společný závazek účastníků. Žalovaná v rámci jí podaného návrhu požadovala vypořádat finanční prostředky uložené na účtech žalobce, které však nebyla schopna jednoznačně identifikovat. Žalovaná proto navrhla, aby byly finanční prostředky přikázány žalobci za současného vyplacení částky, která bude odpovídat jedné polovině hodnoty, žalované. Žalovaná v této souvislosti navrhla, aby byly stavy na účtech žalobce zjištěny nejenom ke dni právní moci rozsudku soudu o rozvodu manželství, tj. k datu 30. 4. 2019, ale i za dobu deseti let před rozvodem manželství, neboť žalobce se dle názoru žalované na rozvrat manželství připravoval a nelze vyloučit odklon finančních prostředků z těchto účtů. Žalobce podnikal za dobu trvání manželství jako truhlář. Předmět zaniklého společného jmění manželů pak tvoří vybavení jeho truhlářské dílny sestávající se ze soustruhu, pily a ručního nářadí. Žalovaná navrhla, aby tyto movité věci byly přikázány do výlučného vlastnictví žalobce a aby mu byla uložena povinnost vyplatit žalobkyni jednu polovinu jejich hodnoty. Konečně žalovaná navrhla vypořádat osobní automobil zn. Fiat Doblo, který zůstal žalobci. 5. Podáním ze dne 1. 11. 2021 (č.l. 26) žalovaná navrhla vypořádání dalších věci náležejících do zaniklého SJM, konkrétně movitých věcí tvořících vybavení rodinného domu [adresa] v obci [obec], a to 3 x válendy, 2 x skříně, obrazu v obývacím pokoji, lustru v ložnici, rehabilitačního kola, hodin nástěnných, koberce v obývacím pokoji, sedací soupravy a 2 křesel, komody, manželské postele, pračky, mikrovlnné trouby, mixeru a obchodního závodu žalobce jako fyzické osoby podnikající pod [IČO]. 6. Při jednání dne 25. 5. 2022 soud vyzval žalovanou k upřesnění označení movitých věcí, jejichž vypořádání navrhla. Žalovaná byla poučena, že věci je nutno popsat takovým způsobem, aby je nebylo možno zaměnit s jinými věcmi téhož druhu. U spotřebičů je třeba uvést například značku a typ, rok pořízení, pokud možno i pořizovací cenu. U nábytku je třeba tento popsat (barva, materiál), je třeba rovněž uvést rok pořízení a pokud možno i pořizovací cenu. U obrazu je třeba uvést autora eventuálně popsat, co je na něm zobrazeno, uvést pořizovací cenu. Soud dále odkázal na rozhodnutí KSHK č. j. 19 Co 71/2021-572 ze dne 16. 9. 2021, v němž byla řešena situace, kdy účastník řízení o vypořádání SJM navrhne vypořádání finančních prostředků, které by se měly nacházet na nezjištěných účtech druhého účastníka u peněžních ústavů. Soud vyzval žalovanou, aby označila konkrétní tuzemský peněžní ústav, kde by se měly prostředky nacházet, a to jeho názvem, sídlem a IČO. V případě, že k takovému označení nedojde, jsou podmínky pro odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 2 o. s. ř. K návrhu na tzv. širší vypořádání byl žalobce vyzván k doplnění skutkových tvrzení k tomu, z jakého důvodu došlo k výměně kotle, zda a jakým způsobem o výměně žalovanou informoval a zda a jakým způsobem žalovaná na informaci reagovala. Stejná tvrzení měla být doplněna i k pergole. 7. Žalobce následně uvedl, že výměna kotle byla nutná z důvodu značného stáří vyměňovaného kotle (cca 30 let). Původní kotel byl z důvodu stáří a opotřebení poruchový a neekonomický. O výměně byla informována žalovaná žalobcem osobně, vyjádřila se ve smyslu, že je jí to jedno, nutnost investice nijak nesporovala. Následně byla dopisem ze dne 25. 2. 2021 informována o úhradě společného úvěru a instalaci kotle včetně toho, že tyto výdaje budou zohledněny ve vypořádacím podílu. Proti tomu se žalovaná nijak neohradila. Pouze sdělila, že očekává doložení podkladů k opravě střechy a výměně kotle. Zjevně tak nesporovala provedení, ale vynaloženou částku. Za žalovanou tak žalobce uhradil investici ve výši 39 500 Kč, kterou požadoval po žalované uhradit. Žalobce