Předmětem řízení je zaplacení částky 26 970,99 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného úvěru s poplatky dle úvěrové smlouvy - Smlouvy o nákupu na splátky č. L8907810007, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 1. 3. 2025. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 26 771 Kč, když úvěr byl sjednán jako účelový, a to za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, Žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 26 771 Kč zaplacením ceny zboží prodejci. Mezi účastníky byla sjednána úroková sazba ve výši 19,90 % ročně. Žalovaná byla povinna splácet úvěr v pravidelných měsíčních splátkách dle dohodnutého splátkového kalendáře. Žalovaná však úvěr nesplácela, proto odstoupila žalobkyně od smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 11. 9. 2025. Dlužná částka po částečném zpětvzetí žaloby ve vztahu k části příslušenství, v jehož rozsahu již bylo pravomocně řízení zastaveno, sestává z nesplacené jistiny ve výši 26 770,99 Kč, dlužných poplatků ve výši 200 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku a zákonného úroku z prodlení a dále ze smluvního úroku a zákonného úroku po zesplatnění do zaplacení.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu dne 6. 8. 2026 postupem dle § 49 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 24. 8. 2026.3. V tomto řízení vzal soud na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 1. 3. 2025 byla mezi účastníky uzavřena Smlouva o nákupu na splátky č. L8907810007, kterou byl žalované poskytnut úvěr za účelem koupě sjednaného zboží u prodejce , právnická osoba, Žalovaná vyčerpala úvěr ve výši 26 771 Kč zaplacením ceny zboží dne 3. 3. 2025 a smlouvou se zavázala splácet úvěr měsíčními splátkami po 1 380 Kč do zaplacení. Žalovaná však úvěr nesplácela řádně a včas, když neuhradila žádnou ze splátek, ačkoli byla o zaplacení upomínána. Proto žalobkyně odstoupila od smlouvy a úvěr zesplatnila ke dni 11. 9. 2025, o čemž byla žalovaná informována dopisem Předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne 12. 9. 2025. Naposledy byla o zaplacení upomenuta předžalobní výzvou, odeslanou právním zástupcem žalobkyně dne 11. 3. 2026.4. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o nákupu na splátky (smlouva o úvěru), z výpisu transakcí o zaplacení zboží žalobkyní, opakovanou výzvou k úhradě ze dne 31. 7. 2025, předžalobní výzvou k okamžité úhradě dluhu s oznámením o zesplatnění ze dne 12. 9. 2025 a z předžalobní výzvy s poštovním podacím archem.5. Podle § 86 odst. 1, 2 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ZSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.6. Podle § 87 odst. 1, 2 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.7. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.9. Soud na základě předložených důkazů dovodil, že žaloba je zčásti důvodná. Žalobkyně poskytla žalované na základě Smlouvy o úvěru – Smlouvy o nákupu na splátky ze dne 1. 3. 2025 částku 26 771 Kč, a to bezhotovostním převodem jako úhradou za nakoupené zboží. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, adresou, číslem telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalované, avšak k výzvě soudu doplnila, že měsíční výdaje žalované žalobkyně nezjišťovala.10. Současně soud dospěl k závěru, že řádné prověření úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru prokázáno nebylo. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Tím spíše věřitel shora uvedenému požadavku nedostojí za situace, kdy neposuzuje úvěruschopnost dlužníka vůbec, respektive ke svým tvrzením nepředloží žádné důkazy. Nelze mít tedy za to, že úvěr byl poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované, osoba žalované byla prověřena toliko ve veřejných databázích, příjmy žalované nebyly ověřeny a její výdaje žalobkyně ani nezjišťovala.11. Protože žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 1. 3. 2025 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.12. Protože žalobkyně uhradila na koupi zboží žalovanou částku 26 771 Kč, poskytla jí úvěr v této částce. Stalo se tak však na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 26 771 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná neprokázala (a ani netvrdila), že by na jistinu cokoli zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Žalobkyně vyplatila žalované na sjednaný úvěr částku 26 771 Kč, ze které žalovaná do podání žaloby nezaplatila ničeho. Žalované byla proto uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 770,99 Kč, požadovanou žalobkyní na neuhrazenou jistinu.13. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dlužných poplatků a smluvního úroku, byla žaloba zamítnuta, protože tento nárok měl základ v neplatné smlouvě o úvěru, přičemž žalobkyně se nemůže domáhat (nad rámec vydání shora uvedeného bezdůvodného obohacení) plnění, které bylo sjednáno v neplatné smlouvě.14. Pokud jde o zákonný úrok z prodlení, pak soud v tomto rozsahu žalobu zamítl s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022 ve věci sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, přiznal zcela právo na náhradu nákladů řízení žalobkyni, která byla neúspěšná pouze v minimální části nároku, a to pouze v požadovaném příslušenství. Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 080 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 400 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Celkem tak žalobkyně na nákladech vynaložila 2 895 Kč a žalovaná je povinna tyto náklady zaplatit. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).16. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalované v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.