Žalobou doručenou soudu dne 11. 5. 2026 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 58 090,20 Kčs příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že se žalovaným uzavřela dne 4. 10. 2021 Smlouvu o Úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a Ceník žalobkyně. Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala zřídit a vést žalovanému účet stavebního spoření do Cílové částky a dále poskytnout žalovanému při splnění sjednaných podmínek úvěr ze stavebního spoření / překlenovací úvěr.2. K prověřování úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že při schvalování úvěru vycházela žalobkyně z údajů poskytnutých klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalovaný na žádosti o úvěr uvedl příjem ve výši 31 519 Kč, což bylo ověřeno na základě příchozích transakcí na účet žalovaného vedený u , právnická osoba, . Z výpisu z účtu je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Banka dále pomocí interního napojení na Insolvenční rejstřík ověřila, že žalovaný ani jeho zaměstnavatel nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Z informací z CBCB žalobkyně ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. Z historie v interní evidenci klientů ověřila, že neměl žádné relevantní negativní informace. Žalovaný na žádosti uvedl výdaje ve výši 0 Kč a nájemné ve výši 0 Kč. Banka stanovila životní výdaje na základě dat sdělených žalovaným (např. počet vyživovaných osob, způsob bydlení, atd.) v kombinaci s interními informacemi banky, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 595 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalovaného stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu 43,22 % po poskytnutí úvěru. Žalovaný v žádosti uvedl splátky ve výši 0 Kč. Banka dotazem do CCB a vlastních systémů zjistila, že měl v době úvěrové žádosti následující poskytnuté úvěry: Kontokorentní úvěr v , Anonymizováno, s limitem 1 000 Kč a s orientační splátkou 30 Kč, spotřební úvěr v , Anonymizováno, ve výši 983 000 Kč se splátkou 10 944 Kč, úvěr na stavební spoření v , Anonymizováno, ve výši 50 000 Kč se splátkou 341 Kč, revolvingový úvěr v , Anonymizováno, s limitem 5 000 Kč a s orientační splátkou 250 Kč, kreditní karta splátková v jiné bance s limitem 30 000 Kč a s orientační splátkou 900 Kč, kreditní karta splátková v jiné bance s limitem 25 000 Kč a s orientační splátkou 750 Kč. Splátka nového úvěru činila 407 Kč. Nové splátkové zatížení tedy činilo 13 622 Kč. Příjem žalovaného byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalovanému zbylo 17 897 Kč k pokrytí životních nákladů.3. Žalobkyně svoji povinnost ze Smlouvy splnila, když zřídila a vedla žalovanému účet stavebního spoření, a dále v souladu s odst. 3.1. b) Smlouvy poskytla žalovanému dne 6. 10. 2021 úvěr ve výši 60 000 Kč dle odst. 3.1 a) Smlouvy, a to bezhotovostním převodem. Úvěr byl sjednán jako účelový za účelem změny, údržby domu/bytu dle čl. 3.2 Smlouvy. Žalovaný se dle odst. 8.1. Smlouvy zavázal hradit poskytnutý úvěr včetně sjednaného úroku formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 444 Kč, vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci čerpání úvěru. Úrok z úvěru byl sjednán ve výši 5,05 % ročně. Dále byl žalovaný povinen hradit případné úroky z prodlení a poplatky dle odst. 5 Smlouvy, smluvní pokuty a náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Dále se dle odst. 3.4. Smlouvy zavázal poskytnout nejpozději do 30. 9. 2022 doklad o použití čerpaných prostředků na Smlouvou sjednaný účel. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Na úvěr uhradil částku ve výši 17 061,89 Kč. Dle odst. 10.1. Smlouvy o úvěru má žalobkyně právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením požadovat po žalovaném smluvní pokutu představující rozdíl mezi roční úrokovou mírou 10 % a aktuální úrokovou mírou úroku z prodlení, a dále úrok z prodlení v zákonné výši. Dále byla žalobkyně oprávněna v souladu s odst. 10.1. b) podmínek prohlásit úvěr za zcela splatný a požadovat zaplacení veškerých dlužných částek včetně příslušenství. Jelikož žalovaný neuhradil zcela splátku za měsíce 10/2024, 11/2024, 12/2024, 1/2025, a to ani po výzvě ze dne 11. 1. 2025, využila žalobkyně svého práva a prohlásila úvěr za zcela splatný dne 28. 2. 2025, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením více než dvou splátek úvěru zároveň. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Dluží proto žalobkyni částku 56 080,20 Kč na jistině úvěru, poplatky v celkové výši 2 010 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 1 674,20 Kč od 31.3.2025 do 29.01.202, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 6 447,20 Kč od 31.3.2025 do 29.01.2026 a dále sjednaný úrok a zákonný úrok z prodlení od 30. 1. 2026 do zaplacení. Žalovaný na dluh neuhradil ničeho ani na předžalobní upomínku.4. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání spolu s žalobou mu bylo doručeno na adresu jeho bydliště dle evidence obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 17. 8. 2026. Neúčast při jednání žalovaný neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Žalobkyně se k jednání soudu omluvila. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků.5. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 6. 10. 2021 Smlouvu o úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření. Na základě této smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému účelově vázaný úvěr ze stavebního spoření ve výši 60 000 Kč. Byla sjednána úroková sazba 5,05 % p. a. Úvěr měl být splacen pravidelnými měsíčními splátkami po 444 Kč splatnými vždy do 25. dne v měsíci počínaje kalendářním měsícem následujícím po prvním čerpání úvěru. Součástí splátky 444 Kč bylo pojistné ve výši 35 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně. Žalobkyně svoji povinnost ze Smlouvy splnila, když zřídila a vedla žalovanému účet stavebního spoření, a dále v souladu s odst. 3.1. b) Smlouvy poskytla žalovanému dne 6. 10. 2021 úvěr ve výši 60 000 Kč dle odst. 3.1 a) Smlouvy, a to bezhotovostním převodem. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil částku ve výši 17 061,89 Kč ve splátkách po 444 Kč od 16. 10. 2021 do 17. 9. 2024 a mimořádné splátce 1 521,89 Kč ze dne 1. 11. 2023. Počínaje splátkou za říjen 2024 se žalovaný ocitl se splácením v prodlení a dále na úvěr neuhradil ničeho, a to ani po výzvě k úhradě dlužné částky ze dne 11. 1. 2025. Žalobkyně proto využila svého práva sjednaného ve smlouvě a prohlásila úvěr za zcela splatný dne 28. 2. 2025, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 4. 3. 2025. Naposledy žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 2. 2. 2026.6. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Ověřila v žádosti o úvěr uvedený příjem ve výši 31 519 Kč žalovaného z výpisu z běžného účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . Dále ověřila, že žalovaný ani zaměstnavatel žalovaného nebyl v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. Nezjistila žádné relevantní negativní informace, např. záznam o podvodném jednání či záznam o exekučním řízení. Životní výdaje stanovila na základě dat sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení na 13 595 Kč. Vypočetla tak disponibilní příjem žalovaného. Dále příslušnými dotazy zjistila stávající úvěrové zatížení žalovaného. Po připočtení splátky poskytovaného úvěru činilo nové splátkové zatížení žalovaného 13 622 Kč. Žalobkyně dospěla k závěru, že příjem žalovaného je dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. S tímto závěrem se soud ztotožňuje.7. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o Úvěru od , Anonymizováno, a o stavebním spoření s účtem č. , č. účtu, , Všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, Ceníku žalobkyně, Výpisu z účtu Úvěr od , Anonymizováno, č. , č. účtu, , poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 11. 1. 2025, zesplatňovacího dopisu ze dne 4. 3. 2025 a předžalobní výzvy z 2. 2. 2026 s poštovním podacím archem. Zprávou Ověření úvěruschopnosti žalovaného bylo prokázáno posouzením úvěruschopnosti klienta ze dne 30. 9. 2021, žádostí o úvěr a výpisem z účtu žalovaného u , právnická osoba, . za období od 1.9.202 do 30.9. 2021.8. Dle § 2395 občanského zákoníku (o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (v platném znění) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky (smlouva o úvěru). Prokázala i to, že před uzavřením smlouvy o úvěru ověřila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný ostatně po dobu 35 měsíců své závazky ze smlouvy o úvěru plnil, tedy byl schopen sjednané splátky hradit. Nelze tak dovozovat, že by smlouva byla neplatná pro nesplnění povinnosti poskytovatele úvěru ověřit úvěruschopnost klienta. Protože však následně došlo k porušení závazku z úvěrové smlouvy, žalobkyně využila svého práva úvěr zesplatnit a požadovat jednorázovou úhradu dlužných částek včetně příslušenství. Výše dlužných částek byla doložena výpisem z úvěrového účtu. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že úvěr řádně splácel, případně že po zesplatnění na úvěr zaplatil jakékoliv finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně oprávněně požaduje sjednaný úrok z úvěru, jehož výše odpovídá ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném od 24. 4. 2020), a úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Žalobkyně smluvní úrok a úrok z prodlení částečně kapitalizovala. Ze všech uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.10. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (o.s.ř.). Žalobkyně měla ve věci plný úspěch a současně zaslala žalovanému předžalobní výzvu ve smyslu § 142a os.ř. (viz výzva k úhradě dluhu ze dne 2. 2. 2026), žalovaný je proto povinen nahradit jí vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 2 324 Kč; dále odměnu advokáta ve výši 10 380 Kč dle § 7 odst. 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen AT), a to za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby) po 3 460 Kč; 3 režijní paušály za tytéž úkony právní služby po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Zástupce žalobkyně je plátcem DPH, proto náleží na náhradě nákladů řízení též 21 % DPH z odměny a paušálních náhrad dle § 137 odst. 3 o.s.ř. ve výši 2 463,30 Kč. Po připočtení soudního poplatku činí celkové náklady řízení žalobkyně 16 517,30 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. se náklady řízení platí k rukám advokáta žalobkyně.11. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.