Žalobou podanou dne 29. 1. 2026 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky ve výši 87 131,83 Kč a příslušenství. Žaloba byla odůvodněna tím, že předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, ) jako poskytovatel úvěru uzavřela se žalovanou smlouvu spotřebitelském úvěru č. 5713141861. Na základě smlouvy se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky a žalovaná se zavázala peněžní prostředky vrátit a zaplatit jí úroky a poplatky. Na základě uzavřené smlouvy poskytl předchůdce žalobkyně žalované peněžní prostředky opakovaně až do výše 80 000 Kč. Žalovaná vyčerpala celkem částku 98 877,39 Kč. Žalovaná se zavázala platit minimální měsíční platby, a to vždy do doby, dokud neuhradí celkovou dlužnou částku. Žalovaná nesplnila smluví podmínky řádně a včas, dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Žalovaná uhradila celkem částku 56 234,24 Kč. Na základě smlouvy o postoupení byla pohledávka dne 29. 9. 2025 postoupena na žalobkyni. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 74 673,38 Kč, dlužný poplatek ve výši 916,77 Kč, dlužný úrok z jistiny do zesplatnění 15. 6. 2025 ve výši 11 541,68 Kč, kapitalizované úroky od 16. 6. 2025 do 29. 9. 2025 ve výši 5 588,16 Kč, kapitalizované úroky z prodlení od 16. 6. 2025 do 29. 9. 2026 ve výši 2 782,85 Kč. Dále požaduje úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 75 590,15 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení a úrok ve výši 12 % ročně z částky 74 673,38 Kč od 30. 9. 2025 do zaplacení.2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu trvalého pobytu postupem podle § 49 odst. 2, odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dne 22. 6. 2026. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání výslovně souhlasila. Protože byly splněny podmínky podle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl veřejně vyhlášen dne 20. 7. 2026.3. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 29. 9. 2025 došlo k postoupení pohledávky za žalovanou z původní věřitelky na žalobkyni, které bylo žalované i oznámeno. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným byla dne 15. 4. 2024 uzavřena smlouva o úvěru č. 5713141861, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě kreditní linky s možností opakovaného čerpání až do výše 80 000 Kč. Datum minimální měsíční platby byl každý 15. den kalendářního měsíce. Na základě potvrzení o transakcích bylo doloženo, že žalovaná celkem čerpala částku ve výši 98 877,39 Kč. Předžalobní výzva k plnění byla žalované zaslána dne 31. 12. 2025.4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZSÚ“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.6. Podle § 87 odst. 1, 2 a 3 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.7. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.8. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je částečně důvodná. Žalobkyně prokázala, že žalované její právní předchůdkyně poskytla úvěr až do výše 80 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr vrátila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut.9. Žalobkyně, resp. její předchůdkyně ovšem nesplnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka (žalované). Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). V žalobě a k výzvě soudu žalobkyně uvedla pouze obecný postup a to, že byly zkoumány transakce na běžném účtu žalované. Žádná další konkrétní tvrzení ohledně žalované zkoumaná výše příjmů či výdajů uvedena nebyla, nebyla předloženy ani žádné listiny. Tvrzení žalobkyně tak zůstala pouze v obecné rovině bez konkretizace postupu ověřování úvěruschopnosti v případě žalované. Takto provedené posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr nelze považovat za řádné a odpovídající ustanovení § 86 ZSÚ.10. Protože právní předchůdkyně žalobkyně neprověřila řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 15. 4. 2024 podle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobkyně se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.11. Protože žalované byla vyplacena částka celkem ve výši 98 877,39 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že na neplatnou smlouvu o úvěru plnila žalovaná částku 56 234,24 Kč. Tuto částku je nutno odečíst od poskytnuté částky ve výši 98 877,39 Kč. Žalovaná je tak povinna žalobkyni vrátit částku 42 664,15 Kč. V rozdílu 44 488,68 Kč, který byl na jistině uplatněn žalobkyní navíc, soud žalobu zamítl.12. Soud pak zamítl žalobu i v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení smluvní pokuty, poplatků a smluvního úroku, neboť uvedené nároky mají základ v neplatné smlouvě o úvěru, které se žalobkyně dovolávat nemůže.13. Soud pak zamítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení zákonného úroku z prodlení, a to jak běžícího, tak částečně kapitalizovaného. Zde soud odkazuje na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, podle kterého ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení. Toto ustanovení, podle kterého je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu úvěru v době přiměřené jeho možnostem, tak představuje určitý typ soukromoprávní sankce určené poskytovatelům „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok pouze na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, a to v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která se neodvíjí od výzvy věřitele k plnění. Nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. tak v době rozhodování soudu dán nebyl.14. Jelikož žalovaná netvrdila v průběhu řízení žádné skutečnosti, které by soud vedly k tomu, aby se odchýlil od obecné lhůty k plnění podle § 160 odst. 1 o. s. ř. (ve spojení s ustanovením § 87 odst. 1 ZSÚ), rozhodl tak, že žalovaná je povinna dlužnou jistinu vrátit ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku, když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší.15. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto právo by sice podle § 142 odst. 1 o. s. ř. svědčilo žalované, která byla úspěšná v nepatrné části, avšak žalovaná byla v řízení nečinná a žádné náklady, které by bylo třeba nahrazovat, jí nevznikly, a proto bylo na místě rozhodnout o nákladech řízení způsobem uvedeným shora.