14 C 44/2020-161 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 24.2.2020 po připuštění změny usnesením ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] s právní mocí od 31.7.2020 domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví účastnic k pozemku p.č.st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa] rodinný dům a k pozemku p. [číslo] vše v k.ú. [část obce], v obci [obec]. Dále se v rámci tzv. širšího vypořádání spoluvlastnictví domáhala vůči žalované zaplacení částky 470 833,05 Kč a částky 139 446,95 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že účastnice jsou spoluvlastníky předmětných nemovitostí, každá vlastní podíl id. ½, nemovitosti, užívá pouze žalovaná, aniž by žalobkyni cokoliv platila. Žalovaná trvale brání žalobkyni užívat nemovitosti, žalobkyně se domáhala náhrady za nadužívání nemovitostí žalovanou v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], avšak přestože byla úspěšná žalovaná, vymohla jen menší část pohledávky. Žalobkyně již nemá zájem setrvat ve spoluvlastnictví s žalovanou, chce nemovitosti užívat k bydlení, chce je rekonstruovat a je solventní. Navrhla, aby byly nemovitosti přikázány do jejího vlastnictví s povinností vyplatit žalované vypořádací podíl 1 165 000 Kč. Částka 470 833,05 Kč představuje náhradu za nadužívání nemovitostí žalovanou za období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020 (88 měsíců) a částka 139 446,95 Kč představuje kapitalizovaný úrok ve výši zákonného úroku z prodlení z jednotlivých měsíčních náhrad za nadužívání od prvního dne následujícího měsíce, za který je náhrada požadována do 14.4.2020. Částka 139 446,95 Kč představuje užitky a plody z bezdůvodného obohacení, které by se jinak žalobkyni dostaly dle § 3004 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, neboť tím, že se žalobkyni nedostalo náhrady, žalovaná jakoby měla peníze odpovídající výši náhrady za nadužívání půjčené od žalobkyně, a žalobkyni by měl náležet užitek (ušlý zisk žalobkyně) – úrok ve výši zákonného úroku z prodlení. Splatnost náhrady za nadužívání spoluvlastnického podílu vzniká až okamžikem, kdy je zrušeno a vypořádáno spoluvlastnictví a úroky by se žalobkyni měly dostat jako náhrada za úrok z prodlení. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení náhrady předžalobní výzvou ze dne 12.2.2020. 2. Žalovaná souhlasila se zrušením spoluvlastnictví, avšak částku na vypořádací podíl 1 165 000 Kč považovala za nepřiměřeně nízkou a při výši vypořádacího podílu pohybující se 1 150 000 Kč projevila zájem o nemovitosti. K důvodům přikázání uvedla, že by užívala nemovitosti v případě přikázání k svému bydlení společně se synem, dlouhodobě zde bydlí, a to již před vznikem spoluvlastnictví a nemovitosti jsou lépe využitelné pro bydlení žalované a jejich rodinných příslušníků. Žalovaná hradila náklady na údržbu nemovitostí dle svých možností. Ve vztahu k nárokům na vypořádání v širším smyslu žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Žalobkyně měla možnost nemovitosti užívat (pouze v období roku 2010 se žalobkyně snažila v nemovitosti ubytovat osoby, které byly za účasti Policie ČR z domu vykázány), žalobkyně v posledních čtyř letech neprojevila snahu nemovitosti užívat, od roku 2014 nebylo žalobkyni bráněno v přístupu do nemovitosti a obě účastnice se dohodly na společném prodeji nemovitostí. Tento prodej měl být realizován přes aukční společnost, byl dotčen tím, že žalobkyně bez souhlasu žalované 13.1.2014 uzavřela zástavní smlouvu na svůj spoluvlastnický podíl. Žalovaná užívala nemovitosti do konce roku 2016 společně se synem a bývalým manželem, od počátku roku 2017 žalovaná užívala nemovitosti jen se synem, avšak v menším rozsahu – jen přízemí domu, horní patro skládající se ze tří pokojů včetně samostatného příslušenství nebylo od počátku roku 2017 nikým užíváno a žalobkyně toto od žalované věděla a nic jí nebránilo sdělit žalované termín, kdy se hodlá ujmout svého práva, což se však nestalo. Žalovaná vznesla námitku promlčení nároků žalobkyně na zaplacení 470 833,05 Kč a 139 446,95 Kč, kdy tyto byly uplatněny u soudu 24.2.2020 až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. 3. Žalobkyně k námitkám žalované ve vztahu k nárokům v širším vypořádání uvedla, že v období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020 neměla od nemovitosti klíče, neměla přístup do nemovitosti, projevila snahu o užívání nemovitostí v roce 2010 ještě před počátkem žalovaného období, byla vyloučena z užívání, došlo k fyzickému napadení, nevěděla od kdy je patro domu volné, žádala o zpřístupnění nemovitosti předžalobní výzvou a také opakovaně ústně i telefonicky. 4. V rámci provedeného dokazování vzal soud za svá tato nesporná skutková tvrzení účastníků dle § 120 odst. 3 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) [adresa], jenž je součástí pozemku p. č. st. [číslo] v k.ú. [část obce], v obci [obec] není díky své šíři vertikálně dělitelná, kdy doposud sloužila k bydlení. Při vertikálním dělení by nebylo možné rozdělit stavbu, tak aby vznikly dvě stavby sloužící k bydlení, které by měly samostatné vchody, samostatné rozvody. Náklady na rozdělení by převyšovaly 15 % z obvyklé ceny nemovitostí. Pozemek [parcelní číslo] zahrada byl vždy užíván jako jednotný funkční celek s pozemkem p. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba [adresa]. Na pozemek [parcelní číslo] je vstup jen přes pozemek p. č. st. [číslo], dělení pozemku by bylo neúčelné, když takto vzniklé části by neměly samostatné přístupy a nebyly by samostatně obdělavatelné a rozdělením by pozemek ztratil dosavadní účel spočívající v užití společně s pozemkem [parcelní číslo]. Nejméně od doby, kdy vzniklo spoluvlastnictví účastnic žalovaná bydlí v nemovitosti společně se synem, žalobkyně v nemovitostech nikdy nebydlela, neměla k nemovitosti klíče. Žalobkyně za dobu existence spoluvlastnictví nehradila náklady na údržbu. V období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a za období od 23.1.2013 do 12.3.2020 nebyla mezi účastnicemi uzavřena dohoda o užívání předmětných nemovitostí. Obvyklá cena za užívání spoluvlastnického podílu o vel. id ½ předmětných nemovitostí v celém období od 10.11.2010 do 21.1.2011 a od 23.1.2013 do 12.3.2020 činila 5 312 Kč za měsíc. Žalovaná fakticky nezískala užitky představované vyčíslenými úroky 139 446,95 Kč. 5. Soud dále z provedených důkazů, a to ze znaleckého posudku [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ze dne [datum] zjistil obvyklou finanční náhradu v daném místě a čase odpovídající náhradě za užívání id. ½ nemovitostí – domu [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo], pozemku p. č. st. [číslo] a pozemku [parcelní číslo] vše k.ú. [část obce], obci [obec] v období od 10.11.2018 do 10.11.2010 ve výši 127 490 Kč. Součástí tohoto posudku byl také výpis z katastru nemovitostí [list vlastnictví] k datu 20.10.2010 z něhož bylo zjištěno, že účastnice byly zapsány jako spoluvlastnice předmětných nemovitostí, každá k podílu id. ½ a vůči žalované bylo evidováno osm exekučním příkazů k prodeji spoluvlastnického podílu. Z katastrální mapy, která byla rovněž součástí tohoto posudku bylo zjištěno, že p. č. st. [číslo] je zastavěna domem [adresa] v celé šíři, který je těsně přistaven k sousedním domům z obou stan. Pozemek p. č. st. [číslo] není přístupný z ulice, jen přes dům [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo]. 6. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] bylo zjištěno, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 120 000 Kč přestavující náhradu za užívání nemovitostí p. č. st. [číslo], domu [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo] a pozemku [parcelní číslo] nad rámec spoluvlastnického podílu v období od 10.11.2008 do 10.11.2010. Rozsudek v této části nabyl právní moci dne 2.7.2013. Soud tehdy vzal za prokázané, že žalobkyně a žalovaná byly spoluvlastnice předmětných nemovitostí, každá k podílu id. ½, neexistovala mezi nimi dohoda o způsobu užívání nemovitostí, žalovaná společně se synem a manželem výlučně užívala nemovitosti, žalobkyně se opakovaně snažila o vstup do nemovitostí, žalovaná ji to nikdy nedovolila, dne 12.11.2006 neumožnila žalovaná vstup žalobkyně, dne 28.9.2010 při incidentu asistovala Policie ČR a žalovaná zabránila žalobkyni ve vstupu do předmětných nemovitostí, kdy tehdy chtěla žalobkyně ubytovat v nemovitosti osoby, s nimiž měla uzavřenou nájemní smlouvu. Žalovaná opakovaně vyzývala žalovanou k možnosti ujmout se svého vlastnického práva, a to i dopisy tehdejšího právního zástupce žalobkyně. Dále soud vycházel ze zjištění, že obvyklá výše náhrady za užívání id ½ nemovitostí v žalovaném období činí 127 490 Kč. Soud při zjištění skutkového děje vycházel mimo jiné také ze spisu Policie ČR, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], [anonymizováno] [číslo] [rok] [číslo], dopisů právního zástupce žalobkyně – [anonymizováno] [příjmení] ze dne 16.12.2008, 10.2.2009, 19.2.2009, 14.1.2010 odpovědí žalované ze dne ze dne 11.1.2009, 18.2.2009, 7.1.2010 protokolů o jednání. 7. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitostem ze dne 13.1.2014 uzavřené mezi [právnická osoba] jako zástavním věřitelem a žalobkyní jako zás