11 C 91/2021-81 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou dne [datum] domáhala rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku [částka] s příslušenstvím, s odůvodněním, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno], ve znění elektronicky uzavřeného dodatku z téhož dne, jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání a to až do výše [částka]. Čerpání mělo být poskytnuto na běžném účtu žalovaného, vedeného žalobkyní na základě [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Za povolené přečerpání si strany sjednaly úrok ve výši 18,9 % ročně. Žalovaný své povinnosti vyplývající z citované smlouvy plnil řádně do měsíce srpna roku 2018. Poté přestal plnit své povinnosti, na výzvy žalobkyně k úhradě dlužných částek nereagoval, proto žalobkyně využila svého práva, od shora uvedené smlouvy odstoupila ke dni [datum] a k tomuto dni také dlužnou částku zesplatnila. Jelikož žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy neuhradil, podala žalobkyně tuto žalobu, jíž se domáhá úhrady částky [částka], jež je tvořena dlužnou jistinou ve výši [částka] a dlužnými poplatky a pojištěním ve výši [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Soud ve věci rozhodl dle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně listinné důkazy, na jejichž základě soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalobkyně na základě Smlouvy [anonymizována tři slova] č. [anonymizováno] uzavřené dne [datum], jejíž nedílnou součástí byly [ulice] podmínky a sazebník, poskytla žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr ve formě povoleného přečerpání disponibilního zůstatku až do výše [částka], který pak následně byl navyšován příslušnými dodatky ke smlouvě o povoleném přečerpání až do výše [částka], na [anonymizováno] č. [bankovní účet], vedeného žalobkyní a zřízeného na základě Smlouvy o vedení účtu u [anonymizováno] dne [datum]. Žalovaný se zavázal sjednaný úvěrový limit nepřekročit a povolené přečerpání splatit a zaplatit úroky a případně jiné příslušenství v pravidelných měsíčních splátkách. U povoleného přečerpání byl sjednán úrok ve výši 18,9 % ročně a může se měnit dle platného úrokového lístku. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a úvěr ke dni s účinností ke dni [datum] zesplatnila, o čemž žalovaného písemně informovala a zároveň jej vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však na výzvy k úhradě nijak nereagoval a na dlužnou částku ničeho neuhradil. Žalovaný v průběhu řízení nijak neprokázal, a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku do dnešního dne uhradil. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne, na jeho požádání a v jeho prospěch, peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 2399 odst. 1 občanského zákoníku, úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 7. Podle § 2665 občanského zákoníku, ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru. 8. Ve smyslu § 562 občanského zákoníku je písemná forma zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Smlouva byla shledána platnou, neboť bylo dostatečně zabezpečeno určení jednající osoby a žalovanému v postavení spotřebitele byly dostatečným způsobem poskytnuty všechny potřebné informace. 9. Podle § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. 10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 87 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s přihlédnutím k výše citovaným zákonným ustanovením k závěru, že nárok uplatněný žalobou je důvodný. V souzené věci bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným vznikl smluvní vztah na základě uzavřené smlouvy o vedení účtu č. [bankovní účet], u [anonymizováno] a následně pak i dle Smlouvy o [anonymizována čtyři slova] [bankovní účet] uzavřené dne [datum]. Soud shledal uvedené smlouvy za platné. Žalobkyně své povinnosti splnila řádně, žalovaný však nikoliv, když nehradil řádně a včas sjednané splátky a to ani přes opakované urgence žalobkyně. Žalobkyně proto využila svého práva a dlužnou částku zesplatnila a od shora uvedených smluv ke dni [datum] odstoupila. Žalovaný nijak neprokázal a ani z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by dlužnou částku uhradil. Naopak žalobkyně prokázala jak existenci závazku za žalovaným, tak i jeho výši. Soud proto vyhověl žalobě v plném rozsahu a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka]. 13. Soud přiznal žalobkyni také právo na úhradu úroku z úvěru ve výši 18,9 % ročně, když tento nárok vyplývá z čl. II. bodu 1. Smlouvy [anonymizována dvě slova] č. [anonymizováno] [bankovní účet]. Žalobkyně tento úrok zkapitalizovala částkou [částka] za dobu od [datum] do [datum] (do data zesplatnění), ode dne [datum] pak tento úrok požaduje do zaplacení. 14. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu vůči žalobkyni, je povinen v souladu s § 1968 a násl. občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Při stanovení doby a počátku prodlení soud akceptoval návrh žalobkyně, která úrok z prodlení požadovala ode dne následujícího po dni odstoupení od smlouvy, tj. od [datum] do zaplacení. Úrok byl vyčíslen podle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým je stanovena mimo jiné výše úroku z prodlení. 15. Soud tedy vyhověl žalobě i v části týkající se úroku a úroku z prodlení a rozhodl tak, jak je ve výroku I. rozsudku stanoveno. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka] Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. 17. Dle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně. 18. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku.