14 C 101/2022-54 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 3 000 Kč od 12.10.2021 do zaplacení, úrokem z prodlení 257,67 Kč, s úrokem 4 222,76 Kč s náklady spojenými s uplatněním pohledávky 256 Kč, smluvní pokutou 1 500 Kč. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] dne 2.7.2020, na základě které poskytla žalovanému 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit do 1.8.2020 společně s poplatkem 3 276,30 Kč. Ačkoliv právní předchůdkyně žalobkyně splnila svoje povinnosti, žalovaný prostředky nevrátil. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11.10.2021 vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalovaného. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Po provedeném dokazování učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Smlouvou o úvěru [anonymizována dvě slova] ze dne 2.7.2020 uzavřenou prostřednictvím internetové stránky provozované [právnická osoba] poté, co žalovaný poskytl své osobní údaje a byl mu přidělen sms kód, došlo k uzavření smlouvy mezi [právnická osoba] a žalovaným, kterou se [právnická osoba] zavázala na požádání žalovanému poskytnout 3 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru 3 276,30 Kč do 1.8.2020 [právnická osoba] při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala informace za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti, bylo jí známo, že žalovaný již má pět půjček (viz. [anonymizováno] [číslo]), přičemž vycházela z výpisu z bankovního účtu žalovaného za leden 2020, z něhož vyplynul příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši 13 439 Kč, celkové příjmy ve výši 35 536,58 Kč, celkové výdaje žalovaného ve výši 35 601,94 Kč, konečný zůstatek debet 4 613,73 Kč. Dále z výpisu z účtu vyplynulo, že žalovaný v lednu 2020 čerpal další úvěry – 3.1.2020 částkou 1 400 Kč, 23.1.2020 částkou 20 000 Kč a také splácel předcházející úvěr částkou 470,91 Kč (platba 25.1.2020). Z porovnání příjmů a výdajů žalovaného vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet sjednaný úvěr jednorázovou platbou 6 374,93 Kč, neboť jeho dosavadní výdaje převyšovaly příjem. [právnická osoba] uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru, ačkoliv z výsledků prověřování žalovaného vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. [právnická osoba] poskytla žalovanému částku 3 000 Kč na jeho bankovní účet [bankovní účet] dne 2.7.2020. Vnitrostátní fúzí a smlouvou o postoupení pohledávek vstoupila žalobkyně do postavení věřitele žalovaného, přičemž žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno postupitelem výzvou ze dne 27.10.2021. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu výzvou ze dne 27.10.2021, a to do 10 dnů po obdržení dopisu, tj. 11.11.2021, když v souladu s § 573 o.z. se výzva dostala do dispozice žalovaného třetím dnem ode dne podání na poštu 29.10.2021, tj. dne 1.11.2021. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně ([právnická osoba]) a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 3 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 1.8.2020 společně s poplatkem za poskytnutí úvěru, který plní stejnou funkci jako úroky. Současně se smlouva řídila i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle § 2 z.č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru stíhala povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhu tak, jak ukládá § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18 tak, jak byl uveden v usnesení Nejvyšší soud České republiky ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu články 8 a 23 citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 3 000 Kč, neboť ostatní nároky odvíjející se od neplatných smluvních ujednání (výše úroků, poplatky, smluvní pokuta) byly nedůvodné. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ve výši 3 000 Kč ani poté, co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 27.10.2021, ocitl se po uplynutí lhůty od 12.11.2021 dle § 1968 o.z. v prodlení a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. ve výši 8,5 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení od 12.10.2021 a kapitalizované úroky z prodlení již od 17.8.2021 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), podle kterého spočíval částečný úspěch žalobkyně (při kapitalizaci příslušenství) v 34 % oproti úspěchu žalovaného 66 %. Jelikož by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo převážně úspěšnému žalovanému, kterému však náklady řízení nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 157 odst. 4 o.s.ř. bylo vyhotoveno odůvodnění rozsudku.