14 C 188/2021-55 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 31 883 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 7. 1. 2019 Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které, byla žalovanému poskytnuta částka 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle částky 35 000 Kč uhradit souhrnný poplatek ve výši 29 380 Kč, vše formou 60 týdenních splátek po 1 073 Kč se splatností poslední z nich do 2. 3. 2020. Žalovaný však na dluh neplatil řádně a včas uhradil jen 36 200 Kč poslední platbou ze dne 3. 9. 2019, nadále dluží na jistině 24 471,50 Kč, poplatku 7 411,50 Kč, úroku 4 135,23 Kč (19,07% ročně z částky 24 471,50 Kč od 3. 3. 2020 do 15. 1. 2021), úroku z prodlení 2 168,45 Kč (10% ročně z částky 24 471,50 Kč od 3. 3. 2020 do 15. 1. 2021), úrok 19,07% ročně z částky 24 471,50 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení 10% ročně z částky 24 471,50 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 přešel nárok [právnická osoba] na žalobkyni. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že částku zaplatil [právnická osoba] V rámci provedeného dokazovaní soud ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 7. 1. 2019 (včetně smluvních podmínek a zařazení zákazníka do pojistného programu) zjistil, že se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal zaplatit vedle částky 35 000 Kč také úrok 7 000 Kč (32,15% ročně), administrativní poplatek 7 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 14 000 Kč, poplatek za pojištění 840 Kč, poplatek za asistenční služby 540 Kč, vše formou 60 týdenních splátek po 1 073 Kč se splatností do konce týdenního období počínaje od sedmého dne ode dne uzavření smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky při podpisu smlouvy. Ze zákaznické karty ze dne 7. 1. 2019 soud zjistil, že [právnická osoba] při uzavírání smlouvy s žalovaným posuzovala schopnost žalovaného splácet úvěr porovnáním příjmů a výdajů, když vycházela z příjmů žalovaného 81 000 Kč měsíčně a výdajů 14 000 Kč měsíčně. Příjem žalovaného byl dle záznamu v zákaznické kartě ověřen výpisem z živnostenského rejstříku, fakturami za elektřinu, vodu, plyn, telefon a jinými fakturami bez bližšího určení. Soud vyzýval žalobkyni dle § 118a odst. 1 odst. 3 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.) k označení důkazů k prokázání svého tvrzení, že prověřila úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy a předložila důkazy, na základě kterých posuzovala příjmy a výdaje žalovaného uvedené v zákaznické kartě včetně poučení o následcích nesplnění této výzvy, avšak žalobkyně důkazy neoznačila. Z přehledu splácení bylo zjištěno, že žalovaný na dluh celkově uhradil 36 200 Kč platbami – 34 000 Kč dne 3. 9. 2019 a 2 200 Kč dne 10. 1. 2019. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 včetně seznamu postoupených pohledávek, uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že [právnická osoba] postoupila pohledávku za žalovaným žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 19. 2. 2021 včetně podacího lístku pošty ze dne 22. 2. 2021 bylo zjištěno, že [právnická osoba] oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni a současně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů ode dne obdržení dopisu. Z výzvy k plnění ze dne 13. 5. 2021 a z dokladu o odeslání ze dne 14. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 o.s.ř. konstatoval, že příjmy žalovaného uvedené v zákaznické kartě, nemohly být ověřeny výpisem z živnostenského oprávnění ani fakturami za elektřinu, vodu, plyn, telefon. Byl-li tento příjem ověřen„ jinými fakturami“ bez bližší specifikace, zakládá takový způsob ověření pochybnosti, zda jsou faktury způsobilé prokázat příjmy žalovaného. Při těchto pochybnostech soud vyzýval žalobkyni, aby listiny, kterými byl příjem žalovaného ověřován, předložila, avšak žalobkyně důkazy soudu nepředložila, a proto soud při hodnocení zjištění ze zákaznické karty uzavřel, že příjem žalovaného ve výši 81 000 Kč zjištěn. Z ostatních listin vzal soud za prokázaná zjištění z nich učiněná, neboť tato zjištění vzájemně obsahově korespondovala a nebyly žádnou ze stran vzneseny námitky správnosti či pravosti listin. Podle § 2991 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem ([právnická osoba]) a žalovaným nebyla platně uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o.z., neboť původní věřitel při uzavírání smlouvy porušil povinnost stanovenou v § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru tím, že poskytl žalovanému úvěr, přestože z výsledků posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplynuly důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet založené na nezjištěném příjmu žalovaného. Porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. zakládá absolutní neplatnost právního jednání dle § 580 odst. 1 o.z. pro rozpor se zákonem a k této neplatnosti přihlédl soud dle § 588 o.z. i bez návrhu také s ohledem na výklad čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008, obsažený v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 vydaného ve věci C -679/18, tak jak uvedl Nejvyšší soud České republiky v usnesení ze dne 31. 5. 2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Dle tohoto výkladu čl. 8 a 23 citované směrnice musejí být vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě obsažené v § 87 z.č. 257/2016 Sb., aby byla sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele uplatněna pouze tehdy, pokud spotřebitel tuto neplatnost namítne. Právní vztahy mezi žalobkyní, která vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvu o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o.z., a žalovaným se řídí úpravou bezdůvodného obohacení obsaženou v § 2991 a násl. o.z.. Nárok žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení není důvodný, neboť žalovaný vrátil částku 36 200 Kč, tedy částku převyšující poskytnutých 35 000 Kč, a to ještě dříve (poslední platba dne 3. 9. 2021) než se stal dluh žalobkyně na výzvu k zaplacení splatný dne 8. 3. 2021 (tj. uplynutím 10 dne ode dne obdržení výzvy k zaplacení, obsažené v oznámení o postoupení pohledávky podané na poštu 22. 2. 2021, při fikci dle § 573 o.z. doručené dne 25. 2. 2021 uplynula lhůta 8. 3. 2021). Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu jako nedůvodnou zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jež byl v řízení zcela úspěšný náklady nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši jedné paušální náhrady 300 Kč za vyjádření ve věci samé. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř.