14 C 225/2022-43 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 53 608 Kč, úroku z prodlení 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení 5 258,33 Kč (úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 30 000 Kč od 17. 4. 2020 do 7. 1. 2022), úroku 13 219,45 Kč, (úrok 25,14 % ročně z částky 30 000 Kč od 17. 4. 2020 do 7. 1. 2022), úroku ve výši 25,14 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 21. 2. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný se zavázal vedle této částky uhradit úrok za sjednanou dobu trvání smlouvy 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč, pojištění s poplatkem 720 Kč, vše formou 60 týdenních splátek po 912 Kč počínaje od 28. 2. 2019 se splatností poslední z nich 16. 4. 2020. Žalovaný neplatil dluh řádně a včas, zaplatil jen 1 112 Kč, nadále dluží částky požadované žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 21. 2. 2019 (včetně příloh) uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 6 000 Kč (úroková sazba 32,15 % ročně), administrativním poplatkem 6 000 Kč, poplatkem za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč, poplatkem za pojištění 720 Kč, vše formou 60 týdenních splátek po 912 Kč splatných vždy do týdne od předcházející splátky, počínaje od první splátky splatné do 7 dne ode dne uzavření smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky při podpisu smlouvy. 4. Z žádosti žalovaného o úvěr – karta zákazníka soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace týkající se jeho příjmů a výdajů a vycházela z ověřeného příjmu 25 213 Kč měsíčně (ověření výplatní páskou a pracovní smlouvou) a neověřených výdajů 13 350 Kč, mezi které nebyly zahrnuty žádné splátky dluhů. 5. Z insolvenčního rejstříku žalovaného sp. zn. [insolvenční spisová značka] bylo zjištěno, že insolvenční řízení žalovaného bylo zahájeno dne 5. 2. 2020 a skončilo 20. 8. 2021 neschválením oddlužení a zastavením řízení. Mezi přihláškami pohledávek z roku 2020 byly také pohledávky soudních exekutorů, a to [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pohledávka vzniklá v roce 2017, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pohledávka vzniklá 2017, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pohledávka vzniklá v roce 2017, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pohledávka vzniklá v roce 2016, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], pohledávka vzniklá v roce 2016. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek 7. 1. 2022 (včetně seznamu pohledávek) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávky za žalovaným. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 2. 2022 včetně podacího archu pošty ze dne 4. 2. 2022, bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Výzva došla žalovanému dle ustanovení § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) dne 7. 2. 2022. 8. Z výzvy ze dne 3. 2. 2022, předžalobní výzvy ze dne 4. 4. 2022 včetně podacího archu bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 9. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle ustanovení § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala a žalovaný na svoji obranu neuvedl žádné skutečnosti. Soud vzal za prokázané insolvenčním rejstříkem žalovaného, že v době uzavření smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vycházela právní předchůdkyně žalobkyně z neověřených výdajů žalovaného a současně nebyla provedena ani lustrace žalovaného v databázích. Neověření výdajů žalovaného (informacemi od žalovaného) vyžadovalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného také dle informací získaných z databází nebo z jiných zdrojů, tak aby mohly být posouzeny výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Jelikož právní předchůdkyně výdaje žalovaného vůbec neověřovala, poskytla žalovanému úvěr, přestože v době uzavření smlouvy existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet, a to existence několika exekucí pro dluhy vzniklé z let 2016 až 2017. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 54 720 Kč uhradil jen 1 112 Kč. 10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 12. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť dle ustanovení § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá ustanovení § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na zcela neověřených výdajích žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s ustanovením § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 30 000 Kč po odečtení úhrady 1 112 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 28 888 Kč. Žaloba byla zamítnuta ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, administrativní poplatek, poplatek za hotovostní inkaso splátek poplatek za pojištění (částka 24 720 Kč, úrok 13 219,45 Kč, úrok 25,14 % ročně z částky 30 000 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení). 13. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu, a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle ustanovení