14 C 271/2021-38 — Okresní soud v Uherském Hradišti

Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 662 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10 662 Kč od [datum] do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne [datum] prostředky komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku splatit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru do [datum]. Žalovaný dluh nezaplatil, nadále dluží 10 662 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10 662 Kč od [datum] do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka na žalobkyni. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. V rámci provedeného dokazovaní soud ze Smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] uzavřené prostředky komunikace na dálku mezi žalovaným a [právnická osoba] ([IČO]) zjistil, že se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 6 000 Kč, s úrokem 40 % ročně, poplatkem za poskytnutí úvěru 4 662 Kč„ před slevou“ v celkové výši 10 800,08 Kč„ před slevou“. Žalovaný se smlouvou zavázal dluh 10 800,08 Kč vrátit do [datum]. Z potvrzení o platbě i z oznámení [právnická osoba] bylo zjištěno, že [právnická osoba] poskytla žalovaného 6 000 Kč dne [datum] na jeho bankovní účet. K prokázání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně výslovně nenavrhla žádný důkaz. Ze smlouvy o postoupení pohledávek z [datum] včetně seznamu postoupených pohledávek, uzavřené mezi [právnická osoba] ([IČO]) jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem bylo zjištěno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve výši 18 571,19 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] v bylo zjištěno, že [právnická osoba] ([IČO]) oznámil žalovanému, že došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni v celkové výši 18 571,18 Kč ze smlouvy o úvěru a současně byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do tří dnů. Z výzvy k úhradě ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhu. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že není pravdivé tvrzení žalobkyně, že by žalovaný uzavřel s firmou [právnická osoba] [IČO] smlouvu o úvěru, neboť obsah smlouvy prokazoval, že žalovaný uzavřel smlouvu s [právnická osoba], [IČO]. Postupovala-li firma [právnická osoba] svoji pohledávku za žalovaným, nebyla to pohledávka z předložené smlouvy, a proto smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] neprokazovala aktivní legitimaci žalobkyně. I přes tento rozpor byla aktivní legitimace žalobkyně prokázána, a to Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterým právě [příjmení] [příjmení] a.s [IČO] jako postupitel oznamovala žalovanému, že došlo k postoupení na žalobkyni. Jestliže by se v souladu s tímto oznámením žalovaný dle § 1882 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) zprostil svého závazku plněním postupníkovi dle oznámení postupitele, je v souladu s hmotným právem i postavení žalobkyně jako věřitele žalovaného a žalobkyně je tedy ve věci aktivně věcně legitimována. Přestože mezi původním věřitelem [právnická osoba] a žalovaným došlo k uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku, neměl soud pochybnosti o obsahu smlouvy a určení jednající osoby, neboť žalovaný stvrdil obsah smlouvy sms kódem a současně poskytl své osobní údaje (včetně rodného čísla) a číslo svého bankovního účtu, který jak prokazovala zpráva [právnická osoba] skutečně náležel žalovanému. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému bylo prokázáno zprávou [právnická osoba] i potvrzením o platbě. Poskytnutá výše peněz 6 000 Kč i blízká časová souvislost mezi uzavřením smlouvy a poskytnutím peněžních prostředků na účet žalovaného, jsou okolnosti, který svědčí o uzavření smlouvy mezi účastníky. Podle § 2991 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, která se současně řídila i úpravou z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o odloženou platbu v rozsahu předmětu úpravy § 2 z.č. 257/2016 Sb.. V souladu s ust. § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně povinnost před uzavřením smlouvy s žalovaným posoudit jeho úvěruschopnost na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv bez zjištění nezbytných informací, (v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně vůbec nějaké informace zjišťovala) musela mít důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o.z. ve spojení s § 588 o.z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Soud se odchýlil od svého dřívějšího názoru, dle kterého porušení citované povinnosti zakládalo relativní neplatnost smlouvy, které se mohl žalovaný dovolat v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy tak, jak je uvedeno v § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb., a to díky výkladu čl. 8 a čl. 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23.4.2008, obsaženém v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5.3.2020 vydaného ve věci C -679/18 tak, jak byl uveden v usnesení Nejvyšší soud České republiky ze dne 31.5.2021 čj. 29 ICdo 3/2021-55. Podle tohoto výkladu články 8. a 23. citované směrnice musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 6 000 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do této výše a naopak nedůvodným shledal nárok žalobkyně na zaplacení 4 662 Kč. Jelikož žalovaný nesplnil tento dluh ani poté, co byl právní předchůdkyní žalobkyně vyzván výzvou ze dne [datum], které se mohla dle §573 o.z. dostat do dispozice žalovaného 6.4.2021 a třídenní lhůta k plnění ve výzvě obsažená uplynula 9.4.2021, ocitl se žalovaný od [datum] v prodlení a žalobkyni náležel nárok i na úroky z prodlení ve výši 8,25 % ročně dle § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády 351/2013 Sb. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před [datum], nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého byla žalobkyně úspěšná jen z 56,27 % oproti žalovanému, který byl úspěšný z 43,72 %. Žalobkyni náleží právo na náhradu nákladů z 12,5 % z celkových 2 252 Kč, což je 282Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 662 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované nahradit náklady řízení advokátu.