9 C 85/2022-49 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo žalované uloženo zaplatit jí částku ve výši 103.193 Kč spolu s příslušenstvím představovaným zákonným úrokem z prodlení, a to z titulu nemajetkové újmy, která jí byla způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce civilního řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp.zn. 6 C 270/2008. K odůvodnění podané žaloby zejména uvedla, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod uvedenou sp.zn. 6 C 270/2008 vystupovala v pozici žalovaného, když toto řízení bylo zahájeno žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum], kterou se domáhala žalobkyně [jméno] [příjmení] po žalované (nyní žalobkyně) částky ve výši 684.430 Kč s příslušenstvím jako náhrady mzdy z neplatného rozvázání pracovního poměru. Toto řízení pak bylo ukončeno podle žalobkyně odmítnutím ústavní stížnosti žalobkyně ze strany Ústavního soudu usnesením ze dne [datum]. Podle žalobkyně tak řízení trvalo po dobu 13 let, 2 měsíců a 26 dnů a měla za to, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a tímto pak došlo k porušení práva žalobkyně jakožto účastníka řízení na projednání věci před soudem bez zbytečných průtahů. Podle žalobkyně pak délka řízení byla způsobena především pochybením na straně soudů, když soudy nepostupovaly v řízení koncentrovaněji, především pak podle žalobkyně ale soudy nebyly řádně připraveny na jednání, stejně tak soudy činily nesprávně právní a skutkové závěry v projednávané věci, což mělo za následek opakovaná podání v rámci řádných a mimořádných opravných prostředků. Podle žalobkyně, která byla v uvedeném řízení v postavení žalované, řízení nebylo nijak složité jak po skutkové, tak po právní stránce, když od samého počátku žalobkyně v postavení žalované jednoznačně namítala nedostatek pasivní věcné legitimace na její straně s tím, že toto byl také faktický důvod pro konečné zamítnutí žaloby v řízení sp.zn. 6 C 270/2008. Žalobkyně byla přesvědčena, že v tomto řízení bylo nutné se zabývat v podstatě jen otázkou platného či neplatného skončení pracovního poměru mezi účastníky, dále zda byla doručena výzva k dalšímu zaměstnávání a rovněž se zabývat vůbec otázkou pasivní věcné legitimace na straně žalované a případně správností výpočtu požadované částky. Uvedené však nebylo v řízení před soudy řádně zkoumáno, když na délce řízení se jistě také podepsalo zcela zmatečné rozhodnutí Krajského soudu v Brně, pobočka ve [obec], v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 6 C 384/2005, v němž se řešila otázka neplatnosti ukončení pracovního poměru žalobkyně. Žalobkyně tak podáním ze dne [datum] uplatnila svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení u žalované s tím, že požadovala celkově částku ve výši 320.000 Kč s tím, že základní roční náhrada činila podle žalobkyně 20.000 Kč, tj. 240.000 Kč a zároveň žalobkyně požadovala, aby tato základní náhrada byla navýšena minimálně o 30 %, tj. o 80.000 Kč. Žalovaná žádost žalobkyně posoudila a podáním ze dne 10. 5. 2022 č.j. [spisová značka] žádost co do podstaty vyhodnotila jako oprávněnou, délku řízení shledala nepřiměřenou a požadavek na přiměřené zadostiučinění v penězích za oprávněný. Žalovaná však nesouhlasila s požadovanou výší částky odpovídající nemajetkové újmě způsobené žalobkyni nesprávným úředním postupem soudů. Žalovaná za odpovídající základní částku za rok řízení považovala 18.000 Kč, což při zohlednění délky řízení znamenalo částku 217.250 Kč. Tuto základní částku však ponížila celkem o 35 %, neboť podle jejího názoru bylo řízení složité, což zohlednila snížením o 10 %, a o dalších 25 % tuto snížila z důvodu projednávání věci ve třech stupních soudní soustavy. Žalovaná tak přiznala a vyplatila žalobkyni zadostiučinění ve výši 141.213 Kč. Žalobkyně tedy i při zohlednění pohledu na věc žalovanou považovala za adekvátní částku ve výši 244.406 Kč, přičemž tato odpovídala základní částce 217.250 Kč při akceptaci částky ve výši 18.000 Kč za každý rok řízení navýšené o 25 %, když žalobkyně stejně tak byla srozuměna se snížením za řízení před třemi stupni soudní soustavy o 10 %. Při zohlednění již uhrazené částky ve výši 141.213 Kč tedy požadovala částku ve výši 103.193 Kč. Zároveň požadovala i zákonný úrok z prodlení z této částky od [datum]. 2. Za žalovanou [příjmení] republiku v této věci jednala její organizační složka Ministerstvo spravedlnosti, a to podle § 6 odst. 2 písm. a) OdpŠk, neboť k tvrzené újmě mělo dojít v rámci soudního řízení o podané civilní žalobě před zdejším soudem, který tak byl i místně příslušný pro projednání a rozhodnutí o podané žalobě. 3. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná učinila nesporným, že žalobkyně u ní podáním ze dne [datum] uplatnila nárok na nemajetkovou újmu za porušení práva na přiměřenou délku soudního řízení. K projednání žádosti došlo dne [datum], když žalovaná konstatovala, že celkovou délku řízení lze hodnotit jako nepřiměřenou a poskytla žalobkyni zadostiučinění ve výši 141.213 Kč, když tuto částku také žalobkyni vyplatila. Žalovaná pak shrnula řízení vedené před zdejším soudem pod sp.zn. 6 C 270/2008, když především zdůraznila, že předmětem tohoto řízení zahájeného žalobou dne [datum], o čemž ostatně také nepanoval spor mezi účastníky, bylo zaplacení částky ve výši 684.430 Kč se zákonným úrokem z prodlení z titulu náhrady mzdy z důvodu neplatného rozvázání pracovního poměru, když žalobkyně byla v tomto řízení na straně žalované. Žalobkyně se o řízení dozvěděla doručením usnesení a žaloby dne [datum], přičemž podle žalované od tohoto data mohla být v nejistotě stran výsledku řízení a mohla jí vzniknout nemajetková újma. Soudní řízení pak trvalo z hlediska žalobkyně od listopadu 2008 do prosince 2021, přičemž celková doba řízení činila 13 let a 1 měsíc. Řízení bylo vedeno ve třech stupních soudů a před Ústavním soudem ČR, kdy soud I. stupně (zdejší soud) rozhodoval třikrát, soud II. stupně taktéž třikrát, Nejvyšší soud dvakrát a Ústavní soud rovněž dvakrát. Žalobkyně pak citovala z rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP), přičemž dále zpochybňovala význam řízení pro žalobkyni. V tomto ohledu především poukazovala na to, že žalobkyně byla v původním řízení v postavení žalované. Zpochybňovala, že by snad žalobkyně byla vystavena nejistotě postupem obecných soudů, kdy podle žalované v tomto řízení nevyvinula žalobkyně v postavení žalované dostatečnou aktivitu směřující k urychlení řízení a k odstranění tvrzených prodlev v řízení, když nevyužila procesní možnosti spočívající například v podávání stížností na průtahy v řízení u příslušné předsedkyně soudu, nevyužila ani možnosti dané jí § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, nedoručovala žádosti k rukám předsedkyně senátu projednávající věc, nečinila dotazy na stav řízení, když právě takový aktivní přístup by podle žalované svědčil spíše o významu řízení pro žalobkyni. Toto podle ní svědčilo spíše o menším významu řízení pro žalobkyni v postavení žalované. Žalovaná byla přesvědčena o složitosti řízení po stránce skutkové i právní, kdy bylo potřeba širšího dokazování, včetně řady listinných důkazů a výslechem svědků. Celková délka řízení sice byla žalovanou hodnocena jako nepřiměřená a proto poskytla žalobkyni odškodnění za vzniklou nemajetkovou újmu ve výši 141.213 Kč, když vycházela ze sjednocujícího stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum] sp.zn. Cpjn 206/2010, a výši přiměřeného zadostiučinění stanovila podle algoritmu uvedeného v tomto rozhodnutí částkou 217.250 Kč, přičemž částka byla ponížena celkem o 35 %, když o 10 % byla snížena z důvodu složitosti řízení a o 25 % z důvodu projednání věci ve třech stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem. Zároveň nesouhlasila ani s nárokem na zákonný úrok z prodlení, neboť podle žalované nemohla být v prodlení již od data uváděného žalobkyní, neboť poškozený má právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 OdpŠk. 4. Soud nařídil ve věci jednání na den [datum], k němuž se dostavil jak zástupce žalobkyně, tak i žalovaná, přičemž při tomto jednání provedl dokazování především obsahem spisu zdejšího soudu sp.zn. 6 C 270/2008, když toto dokazování bylo prováděno obsahem jednotlivých relevantních listin tohoto spisu. Soud pak rovněž v rámci dokazování vyšel i z nesporných tvrzení ze strany účastníků řízení, když taková nesporná tvrzení považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, k nimž tedy nebylo třeba provádět dokazování, respektive tato korespondovala i s provedenými důkazy soudem. 5. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů – jednotlivých listin obsažených primárně ve spisu zdejšího soudu sp.zn. 6 C 270/2008 (dále jen spis) – a nesporných tvrzení účastníků následující skutková zjištění: 6. Tak mezi účastníky nebylo žádn