9 C 90/2021-205 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru, která jí byla ze strany žalované doručena dne [datum], je neplatná a dále se domáhala nároků s tímto spojených tj. náhradu platu, částku [částka] odpovídající neoprávněně odebranému osobnímu příplatku, určení neplatnosti krácení dovolené a také se domáhala nároků vycházejících z tvrzení žalobkyně, že ze jí byla protiprávním jednáním žalované způsobena nemajetková újma, kdy došlo ze strany žalované k zásahu do osobnostních práv žalobkyně s tím, že se pak v tomto směru dožadovala písemné omluvy a zároveň částky ve výši 15.000 Kč. K odůvodnění žaloby pak zejména uvedla, že u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] od [datum] s pracovním zařazením vedoucí školní jídelny na dobu neurčitou. Žalobkyně obdržela od žalované po tom, co jí žalovaná doručila několik vytýkacích dopisů, výpověď z pracovního poměru ze dne [datum], přičemž důvodem pro výpověď z pracovního poměru byly opakované absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] s tím, že žalobkyně měla být upozorněna na protiprávnost jejího jednání, když žalovaná neuznala důvod absence žalobkyně v těchto dnech v zaměstnání jako zákonný důvod pro překážku v práci na straně zaměstnance z jiného zákonem předpokládaného důvodu podle § 199 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, v platném a účinném znění, (dále jen ZPr), ač podle žalobkyně v tyto dny byla ve [anonymizováno] nemocnici [obec], kde podstupovala léčebnou péči, o čemž řádně vždy uvědomila žalovanou. Další důvody pro výpověď z pracovního poměru podle § 52 písm. g) ZPr pak měly být její údajné neekonomické jednání při nákupu potravin (jogurtů a mlék) a nedodržování hygienických opatření ve školní kuchyni, kdy měla umožnit společné stravování podřízeným zaměstnankyním v rozporu s tehdy platnými nařízeními ministerstva zdravotnictví a v této souvislosti pak podle žalované mohlo dojít k rozšíření onemocnění covid-19 ve školní kuchyni. Žalobkyně s výpovědí nesouhlasila a vyzvala žalovanou k dalšímu zaměstnávání a přidělování práce. Zároveň pak žalovaná žalobkyni s ohledem na tvrzené neomluvené absence krátila dovolenou, nevyplatila jí náhradu platu za dny, kdy byla žalobkyně nepřítomná v zaměstnání z důvodu probíhající léčebné péče ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum], která byla vyčíslena žalobkyní na částku v celkové výši 9.726 Kč. Dále pak žalovaná provedla i odebrání osobního příplatku žalobkyni dne [datum], který činil částku [částka], kdy důvodem mělo být přehodnocení pracovních výsledků žalobkyně v průběhu roku 2020, kdy podle žalované již žalobkyně nedosahovala velmi dobrých pracovních výsledků a naopak byly její pracovní výsledky vyhodnoceny jako ne zcela uspokojivé. Ani s tímto postupem nesouhlasila, neboť v roce 2020 se jednalo o velmi složité období v souvislosti s pandemií SARS-CoV-2 (covid-19), přičemž všichni v rámci provozu školy musely zvládat množství úkolů, s nimiž se do té doby nesetkali. Celkově pak podle žalobkyně právě toto období kladlo na ni i na její podřízené ve školní kuchyni a jídelně značné nároky především stran logistiky a organizování stravování při dodržení všech striktních hygienických předpisů. V tomto případě se tedy domáhala částky [částka] odpovídající neoprávněně odebranému osobnímu příplatku za období února a března 2021. Žalobkyně pak byla přesvědčena o šikanózním postupu vůči její osobě ze strany žalované, respektive přímo ze strany ředitelky žalované, [anonymizováno] [jméno] [příjmení] s tím, že z tohoto důvodu požadovala také odškodnění nemajetkové újmy spočívající v písemné omluvě a zaplacení částky ve výši 15.000 Kč. 2. Žalovaná s podanou žalobou od samého počátku nesouhlasila. Pokud šlo o nesporné skutečnosti, pak žalovaná činila nesporným, že žalobkyně u ní pracovala na základě pracovní smlouvy ode dne [datum] s pracovním zařazením vedoucí školní jídelny na dobu neurčitou. Dále souhlasila také s tím, že jí v průběhu roku 2020 doručila několik vytýkacích dopisů a rovněž jí dne [datum] doručila výpověď z pracovního poměru, přičemž byla přesvědčena, že tato výpověď z pracovního poměru byla po formální a materiální stránce plně v souladu s příslušnými ustanoveními ZPr. Žalovaná byla přesvědčená, že žalobkyně neměla právo na čerpání osobního volna pro překážku v práci na straně zaměstnance z jiného zákonem předpokládaného důvodu podle § 199 odst. 1 ZPr a nenáležela jí tedy ani náhrada platu, jak tvrdila. Žalovaná se vždy snažila postupovat v rámci pracovněprávních vztahů s péčí řádného hospodáře a opakovaně nejen žalobkyni upozorňovala na to, že si mají osobní věci pokud možno řešit mimo pracovní dobu, aby tak nedocházelo k zbytečným absencím na pracovišti a byla řádně konána práce ze strany zaměstnanců. Tak byla i žalobkyně na uvedené upozorněna, a to opakovaně, kdy jí bylo sděleno, že jí bude umožněno se lékařské péči podrobit, avšak že jí nenáleží pracovní volno s náhradou platu, přičemž si měla tedy na tyto dny čerpat dovolenou, případně jí bylo nabídnuto, že jí bude poskytnuto neplacené volno. Žalobkyně však tohoto nijak nedbala, i nadále byla přesvědčená, že jí právo ve smyslu § 199 odst. 1 ZPr náleží a žalovaná tedy její absence v zaměstnání z důvodu podstupující léčby vždy jednou za měsíc považovala za neomluvenou absenci, na což také žalobkyni opakovaně upozornila. Žalovaná byla přesvědčena, že za tohoto stavu postupovala zcela správně, jestliže jí nepřiznala za dny [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a dne [datum] náhradu platu a stejně tak byla přesvědčená i o oprávněnosti dalších kroků vůči žalobkyni tj. krácení dovolené, odebrání osobního příplatku. Kategoricky odmítala, že by snad vůči žalobkyni postupovala šikanózně, že by docházelo k jakémukoliv protiprávnímu jednání vůči žalobkyni, které by naplňovalo důvody pro odškodnění za nemajetkovou újmu žalobkyně, potažmo odmítala způsobení jakékoliv nemajetkové újmy žalobkyni. Navrhovala pak žalobu zamítnout. 3. Soud tak v rámci tohoto řízení učinil z důkazů a nesporných tvrzení účastníků, která považoval v souladu s § 120 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném a účinném znění, (dále jen OSŘ), za svá vlastní skutková zjištění, následující skutková zjištění: 4. Tak mezi účastníky nebylo žádného sporu o tom, že žalobkyně u žalované pracovala na základě pracovní smlouvy uzavřená mezi nimi dne [datum] (na č.l. 12-13) na pracovní pozici vedoucí školní jídelny s nástupním dnem do zaměstnání od [datum], kdy původně byl pracovní poměr sjednán na dobu určitou do [datum] a následně dohodou o změně pracovní smlouvy ze dne [datum] (na č.l. 14) byl pracovní poměr změně na dobu neurčitou. Z platového výměru ze dne [datum] (na č.l. 15) pak soud mohl bezpečně zjistit, že žalobkyni byl přiznán plat v základní tarifní výši 25.910 Kč, přičemž měla přiznán i příplatek za vedení ve výši [částka] a osobní příplatek ve výši [částka]. Dále bylo z tohoto listinného důkazu zjištěno, že výplatní den byl stanoven tak, že plat bude vyplácen 14. dne v kalendářním měsíci, přičemž ale podle čl. 9 pracovní smlouvy byl termín výplaty platu stanoven 15. den měsíce, přičemž byl splatný po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vznikl zaměstnanci nárok na plat nebo některou jeho složku. 5. Z emailové komunikace (na č.l. 16) mezi žalobkyní a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], ředitelkou žalované, bylo zjištěno, že statutární zástupkyně žalované komunikovala [datum] s žalobkyní, přičemž mimo jiné po ní požadovala rozpis návštěv ve [anonymizováno] nemocnici [obec] a upozorňovala i na to, že dosud nemá stanovisko právníka ohledně případného nároku žalobkyně na tzv. placené volno. V této komunikaci pak bylo řešeno i to, jak má být vedena evidence docházky a ředitelka žalované požadovala předem sdělit, jestliže nějaký zaměstnanec školní kuchyně (školní jídelny) by měl odejít k lékaři včetně důvodu a proč se má konat návštěva u lékaře v pracovní době. Byly zde i další organizační věci ohledně návratu pedagogů a dětí do školy, kdy většina pedagogů byla v karanténě z důvodu možného onemocnění covid-19. 6. Mezi účastníky také nebylo sporu o tom, že žalobkyně obdržela od žalované na pracovišti výpověď z pracovního poměru ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [anonymizováno] [spisová značka], přičemž důvodem pro tuto výpověď byla opakovaná neomluvená absence žalobkyně v zaměstnání ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a konečně dne [datum] a jako další důvody byly uvedeny neekonomické nakládání s prostředky při nakupování potravin (surovin) a dále nerespektování nařízení – pokynu zaměstnavatele v měsíci září roku 2020 k eliminování šíření viru SARS-CoV-2 (covid-19), přičemž ve výpovědi byla zmíněna i výtka ze dne [datum] a dále také vytýkací dopis ze dne [datum]. Právní kvalifikace pak byla podle § 52 písm. g) ZPr s tím, že se mělo jednat o soustavné a závažn