14 C 171/2023-25 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 68 400 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I tohoto rozsudku z důvodu smlouvy o nájmu nebytových prostor sloužících k podnikání ze dne 29. 7. 2019, na základě které žalobkyně poskytla k dočasnému užívání žalované nebytový prostor jednotku [číslo] vymezenou v budově [adresa] na pozemku p. č. st. [číslo], [číslo], [číslo] v [katastrální uzemí] a žalovaná se zavázala za to platit nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně splatné vždy do 25. dne v měsíci. Ačkoliv byl nájem ukončen k 31. 10. 2021, za dobu jeho trvání žalovaná nehradila nájemné řádně a včas a dlužila částku 133 400 Kč, kdy na tento dluh uhradila 20 000 Kč (na základě upomínky) a 45 000 Kč dne 9. 3. 2023. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. V rámci provedeného dokazování soud z informace o jednotce z katastru nemovitostí zjistil, že žalobkyně je vlastníkem jednotky [číslo] jiný nebytový prostor, v budově [adresa] v [katastrální uzemí] (dále jen jednotka). Ze smlouvy o nájmu prostor sloužících podnikání ze dne 29. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala k dočasnému užívání žalované za účelem podnikání nebytový prostor – jednotku od 1. 8. 2019 do 31. 1. 2022 a žalovaná se zavázala za to platit žalobkyni nájemné ve výši 10 000 Kč měsíčně splatné vždy do 25. dne v měsíci a dále a za plnění spojená s užíváním – dodávky vody, odvádění odpadní vod, zálohově stanovené platby 1 441 Kč měsíčně splatné společně s nájemným. Z protokolu o stavu bytu a jeho předání bylo zjištěno, že žalobkyně přenechala žalované jednotku k užívání dne 29. 7. 2019. Žalovaná vypověděla smlouvu o nájmu s tříměsíční výpovědní lhůtou výpovědí ze dne 30. 6. 2021 z důvodu finančních problému souvisejících s pandemií Covid-19 a z důvodu přerušení činnosti žalované dle nařízení vlády. Z protokolu o stavu prostor a jeho předání bylo zjištěno, že žalovaná jednotku předala žalobkyni dne 4. 11. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 18. 8. 2022 bylo zjištěno, že od února 2020 začala žalovaná hradit nájemné pouze částečně, od října 2020 do října 2021 nebylo nájemné hrazeno vůbec a celkový dluh na nájemném od ledna 2020 do října 2021 činil ke dni vyhotovení výzvy 133 400 Kč. Dále bylo z této výzvy zjištěno, že žalobkyně obdržela výpověď žalované 1. 7. 2021. Z předžalobní výzvy ze dne 2. 3. 2023 včetně doručenky datovou schránkou ze dne 2. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě v částce 113 400 Kč, když doposud na dluh 133 400 Kč bylo uhrazeno jen 20 000 Kč. 4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti, pravosti listin a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Uzavření smlouvy odpovídalo okamžiku předání nebytového prostoru, sjednaná výše nájemného odpovídala způsobu vyčíslení dluhu v předžalobní výzvě ze dne 18. 8. 2022. Při hodnocení důkazů ve vzájemných souvislostech vzal soud za prokázané, že žalobkyni byla doručena výpověď žalované dne 1. 7. 2023, a přestože se jednalo o nájem na dobu určitou, byl naplněn výpovědní důvod dle § 2311 o.z. ve spojení s § 2287 o.z. spočívající ve změně okolností. Dle § 2310 odst. 2 o.z. počala žalované od 1.7.2021 běžet výpovědní doba, která uplynula 30. 10. 2021 dle § 2311 o.z. ve spojení s § 2286 odst. 1 o.z. a v souladu s tímto skončením nájmu žalobkyně i vyčíslila dlužné období nájemného do října 2021. Přestože listiny prokazovaly výši dluhu 113 400 Kč, konstatoval soud, že žalobkyně ve svůj neprospěch započítává platbu žalované 45 000 Kč, a proto vzal za prokázanou výši dluhu jen ve výši 68 400 Kč. 5. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) platí: nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 6. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužícího podnikání dle § 2302 o.z. ve spojení s § 2201 o.z., neboť mezi stranami byl pronajatý prostor účelově určen k provozování podnikatelské činnosti žalované. Ačkoliv žalobkyně své povinnosti ze smlouvy splnila tím, že žalované přenechala prostor k užívání, žalovaná své povinnosti nesplnila řádně a včas, když nehradila v termínech splatnosti sjednané nájemné v období od února 2020 do října 2021, čímž jí vznikl vůči žalobkyni dluh ve výši 68 400 Kč. Nezaplacením nájemného v termínech splatnosti (do 25. dne v měsíci) se žalovaná ocitla v prodlení dle § 1968 o.z. a v souladu s § 1970 o.z. vznikl žalobkyni také nárok na úroky z prodlení ve výši dle nařízení vlády 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud konstatoval důvodnost celého nároku žalobkyně a žalobě plně vyhověl výrokem I tohoto rozsudku. 7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 520,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 420 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 68 400 Kč sestávající z částky 3 860 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 480 Kč ve výši 2 620,80 Kč. 8. Lhůty plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované nahradit náklady řízení k rukám advokáta žalobkyně.