14 C 271/2022-40 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 24 482,40 Kč (skládající se z jistiny 21 486,40 Kč, poplatků 196 Kč, nákladů na vymáhání 800 Kč a smluvní pokuty 2 000 Kč) s úrokem 3665,79 Kč (úrok 26,28% ročně z jednotlivých splátek od 13. 7. 2022 do 17. 10. 2022), úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 21 486,40 Kč od 18. 10. 2022 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 835,08 Kč (kapitalizovaný úroky z prodlení ve výši 15% ročně od 27. 7. 2022 do 17. 10. 2022), úrok z prodlení ve výši 15% ročně z částky 24 482,40 Kč od 10. 10. 2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že uzavřela s žalovaným dne 12. 6. 2020 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] s úvěrovým rámcem 70 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z aktuální dlužné částky vždy do 20. dne. Žalovaný načerpal částku 138 194,39 Kč, avšak splátky hradil nepravidelně a celkově zaplatil jen 127 665,37 Kč. Z důvodu prodlení žalovaného využila žalobkyně svého oprávněné ze smlouvy (čl. 7. úvěrových podmínek) a dluh žalovaného zesplatnila k 12. 7. 2022. Ačkoliv byl žalovaný o úhradu upomínán, dluh žalobkyni nezaplatil. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud ze smlouvy Kreditní karta [příjmení] [jméno] [číslo] dne 12. 6. 2020 zjistil, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr s výší rámce 29 000 Kč, úrokem 26,28% ročně, který se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4% z dlužné částky společně s poplatky uvedenými ve smlouvě. Ve smlouvě žalovaný prohlásil, že disponuje příjmem 31 000 Kč, má dvě děti, k nimž má vyživovací povinnost a příjem ostatních členů domácnosti činí 8 700 Kč Součástí smlouvy byly i úvěrové podmínky, dle kterých mohl být mimo jiné žalovanému navýšen úvěrový rámec až na 500 000 Kč a v případě prodlení žalovaného mohla žalobkyně prohlásit celý úvěr za splatný. 4. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vycházela z příjmu žalovaného 31 000 Kč, avšak tento příjem nebyl žádným způsobem ověřen. Žalobkyně dále vycházela z neověřeného příjmu partnera 8 700 Kč a splátek jiným společnostem ve výši 10 000 Kč měsíčně. Žalobkyni bylo před uzavřením smlouvy s žalovaným známo, že tento je veden v registrech – [příjmení], [příjmení], jap půjčka, [anonymizováno]. Z úvěrové zprávy bylo zjištěno, že žalobkyni před uzavřením smlouvy s žalovaným bylo [anonymizováno], že ke dni uzavření smlouvy byl žalovaným 1x odmítnut pro úvěr ve výši 100 000 Kč, nadále je zavázán splácet úvěr ve výši 1 000 000 Kč (spoludlužník k 7. 5. 2020), vedle toho splácí úvěr na kartě 715 778 Kč (květen 2020) měsíčními splátkami 3 525 Kč. 5. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému od 12. 6. 2020 do 17. 10. 2022 částku 138 194,39 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni 127 665,67 Kč. 6. Z výzvy ze dne 12. 7. 2022 včetně podacího archu pošty ze dne 13. 7. 2022 bylo zjištěno, že z důvodu prodlení žalovaného vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení celého dluhu do 14 dnů od sepsání výzvy, tj. do 27. 7. 2022. 7. Z předžalobní výzvy ze dne 29. 7. 2022 včetně podacího archu pošty ze dne 1. 8. 2022 bylo zjištěno, že žalovaný byl vyzván k zaplacení před podáním žaloby dne 17. 10. 2022. 8. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z. č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti či pravosti a zjištění učiněná z listin vzájemně korespondovala. Potvrzení o ověření bonity klienta ve spojení s úvěrovou zprávou, však neprokazovalo, že by žalobkyně při uzavíráním smlouvy s žalovaným posuzovala úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, neboť při existenci stávajících dluhů (viz úvěrová zpráva) žádným způsobem neověřovala příjem žalovaného ve výši 31 000 Kč, což je základní údaj k přijetí závěru o úvěruschopnosti žalovaného. Argumentovala-li žalobkyně tím, že při posouzení úvěruschopnosti vycházela ze statistického modelu, soud poznamenává, že i tento model vychází z neověřeného příjmu žalovaného ve výši 31 000 Kč jako základního údaje, z něhož jsou odčítány výdaje na životní minimum. Neověřením příjmu žalovaného ve spojení s pozitivní lustrací žalovaného v registrech a existencí a výši ostatních dluhů jsou založeny důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného hradit stávající závazky. Z těchto důvodů žalobkyně nemohla ani řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného a smlouvu s žalovaným uzavřela, přestože existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. 9. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 10. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 11. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout na požádání žalovaného a v jeho prospěch peněžní prostředky a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit a zaplatit úrok (26,28% ročně). Současně se tato smlouva řídila i úpravou z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, účinnou v době jejich uzavření, neboť dle § 2 tohoto zákona, šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala žalobkyni povinnost před uzavření smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 138 194,39 Kč – zaplacená část 127 665,67 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do této výše 10 528,72 Kč. Žalobu shledal nedůvodnou ve zbývající části jistiny a nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání – úroky, smluvní pokuty, poplatky, a proto ji soud výrokem II. zamítl. 12. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak, jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle ustanovení § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní vyzván k úhradě výzvou ze dne 12. 7. 2022 do 27. 7. 2022, ocitl se dnem následujícím 28. 7. 2022 v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlení před 28. 7. 2022 nebyl její nárok ještě splatným, a proto byla žaloba pro úroky z prodlení před datem splatnosti jako nedůvodná zamítnuta. 13. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst.2 o.s.ř. podle kterého by právo na náhradu nákladů řízení náleželo převážně úspěšnému žalovanému. Žalovaný byl však v řízení nečinný, náklady řízení mu nevznikly, a proto soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal. 14. Lhůta plnění byla stan