14 C 36/2023-45 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 260,56 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení 1 436,61 Kč, kapitalizovaným úrokem 2 745,46 Kč, úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem 29 % ročně z částky 7 944,41 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. K důvodům žaloby uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] uzavřela s žalovaným dne 2. 10. 2019 Smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které poskytla žalovanému v hotovosti v den uzavření smlouvy částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit včetně s úrokem a poplatky v souhrnné výši 8 917 Kč formou 60 týdenních splátek po 316 Kč, s tím, že poslední splátka byla splatná dne 25. 11. 2020. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, zaplatil jen 4 440 Kč a nadále dluží žalobkyni částky požadované žalobou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. V rámci provedeného dokazovaní soud zjistil ze smlouvy o zápůjčce ze dne 2. 10. 2019 [číslo] včetně smluvních podmínek uzavřené mezi [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným, že se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 10 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s úrokem 1 789 Kč (29 % ročně), poplatky ve výši 7 128 Kč, tj. celkem 18 917 Kč formou 60 týdenních splátek, kdy 59 splátek měl uhradit po 316 Kč a poslední 60. splátku měl uhradit ve výši 273 Kč, splatných vždy ke konci týdenního splátkového období, které začalo běžet dnem uzavření smlouvy. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky v hotovosti při uzavření smlouvy. 4. Ze zákaznické karty- žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným vyžadovala od žalovaného informace týkající se jeho příjmů a výdajů. Vycházela z ověřeného příjmu žalovaného 9 007 Kč měsíčně, neověřených příjmů domácnosti 35 000 Kč a neověřených výdajů žalovaného 1 500 Kč. Příjem žalovaného 9 007 Kč byl podle záznamu v kartě ověřen potvrzením o příjmu-výměrem důchodu z měsíce prosince roku 2018. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, nevlastní osobní automobil, bankovní účet ani kreditní kartu a nemá zápůjčky u jiné společnosti. 5. Z tabulky umoření bylo zjištěno, že žalovaný uhradil na dluh jen 4 440 Kč, a to první platbou 320 Kč dne 10. 10. 2019, druhou platbou 400 Kč dne 16. 10. 2019, třetí platbou 320 Kč dne 23. 10. 2019, čtvrtou platbou 1 500 Kč dne 3. 11. 2019, pátou platbou 400 Kč dne 13. 3. 2020 a naposled platbou 1 500 Kč dne 10. 4. 2020. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek 28. 1. 2022 (včetně seznamu postoupených pohledávek) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek. 7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 (včetně podacího lístku ze dne 24. 2. 2022) bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu do 10 dnů od doručení dopisu. Výzva byla doručena žalovanému dle § 573 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o. z.“) dne 27. 2. 2022 Lhůta k zaplacení marně uplynula dne 9. 3. 2022. 8. Z předžalobní výzvy ze dne 6. 6. 2022 (včetně podacího lístku ze dne 7. 6. 2022) bylo zjištěno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu. 9. Z informací o zpracování osobních údajů nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti ve věci. 10. Z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] nebyly zjištěny rozhodné skutečnosti, neboť spor se týkal jiné věci. 11. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech podle § 132 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti a pravosti listin a učiněná zjištění vzájemně korespondovala. 12. Soud vzal za prokázané zákaznickou kartou- žádostí o úvěr, že v době uzavření smlouvy s žalovaným existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, neboť právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení jeho úvěruschopnosti ze sice ověřeného příjmu žalovaného ve výši 9 007 Kč, ale i z neověřeného příjmu domácnosti ve výši 35 000 Kč a zcela neověřených výdajů žalovaného ve výši 1 500 Kč měsíčně. Právní předchůdkyně žalobkyně si musela být vědoma nereálnosti výdajů žalovaného v celkové výši 1 500 Kč měsíčně, neboť tato částka neodpovídala ani výši životního minima v roce 2019 ve výši 3 410 Kč, a i přesto nevyžadovala doklady k ověření výdajů žalovaného. Závěr o existenci důvodných pochybností o schopnosti žalovaného splácet úvěr je také podložen faktickým splácením ze strany žalovaného, který na dluh v celkově sjednané výši 18 917 Kč uhradil jen 4 440 Kč. 13. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o. z.) platí, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 14. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru platí, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěru splácet. 15. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena v souladu s § 2390 o. z. smlouva o zápůjčce, neboť žalobkyně jako zapůjčitel poskytla žalovanému jako vydlužiteli věc- peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti při podpisu smlouvy tak, aby je užil dle libosti a po čase vrátil (peněžní prostředky společně se sjednanými poplatky a úrokem). Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb. šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů, tak jak ukládá § 86 odst. 2 z. č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv z výsledků posouzení úvěruschopnosti vyplynuly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet založené na jediném zdroji příjmu při neověření výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti právní předchůdkyně žalobkyně dle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 10 000 Kč po odečtení úhrad 4 440 Kč a konstatoval důvodnost žaloby jen do výše 5 560 Kč. Z těchto důvodů byla žaloba ve zbývající části týkající se nároků odvíjejících se od neplatných smluvních ujednání (úroky, odměna za hotovostní inkaso splátek), shledána nedůvodnou. 16. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného tak jak ukládá § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalovaný byl v řízení zcela nečinný a v důsledku toho zůstaly jeho možnosti vrácení dluhu neprokázány. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je mu poskytována dle § 87 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím odvrací negativní dopad jednorázové splatnosti jistiny v případě absolutně neplatné smlouvy. Z těchto důvodů nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle úpravy bezdůvodného obohacení dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté co byl žalobkyní (tato vstoupila do postavení věřitele žalovaného smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dle § 1879 o. z.) vyzván k úhradě výzvou ze dne 30. 1. 2022 do 9. 3. 2022, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 15 % ročně od 10. 3. 2022. Požadovala-li žalobkyně úroky z prodlen