3 C 11/2023-39 — Okresní soud v Uherském Hradišti

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala vydání rozhodnutí, kterým by bylo žalovanému uloženo, aby zaplatil žalobkyni 24 600 Kč s příslušenstvím a nahradil náklady řízení. Svoji žalobu zdůvodnila žalobkyně tak, že s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytla žalovanému částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 7 200 Kč ve třech měsíčních splátkách. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím elektronických prostředků, kdy po registraci a uvedení verifikačního kódu byla smlouva uzavřena. Žalovanému byla poskytnuta bezhotovostním převodem částka 15 000 Kč. Žalobkyně požadovala vedle jistiny ve výši 15 000 Kč také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 7 200 Kč a poplatky za odeslání upomínek (ve výši 5 x 500 Kč) a smluvní pokutu ve výši 2 400 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě výzvou ze dne [datum]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, ačkoliv mu byla řádně doručena dle ustanovení § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř. 3. Oba účastníci souhlasili s projednáním věci bez nařízení jednání dle ustanovení § 115a o.s.ř. 4. K výzvě soudu dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. k tvrzení a prokázání, jak před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně schopnost žalovaného splácet závazek, žalobkyně doplnila, že informace o příjmu zjistila od žalovaného a z výplatních pásek. Výdaje zjistila opět dotazem na žalovaného, který uvedl, že jeho výdaje jsou 1 Kč, je rozvedeny, nemá nezletilé děti a bydlí v podnájmu. S ohledem na sdělené si žalobkyně odhadla výdaje žalovaného dle částky nezabavitelného minima a z doložených příjmů ve výši 18 288 Kč mu tak zbývalo na úhradu 10 415 Kč. 5. Soud po provedení žalobcem předložených listinných důkazů dospěl k těmto skutkovým závěrům: Strany mezi sebou dne [datum] uzavřely Smlouvu o zápůjčce, na základě které byla téhož dne poskytnuta žalovanému částka 15 000 Kč, a to bezhotovostním převodem, což prokazuje výpis z účtu. Žalobkyně předložila také všeobecné obchodní podmínky. Na dluh nebylo ze strany žalovaného nic uhrazeno. Pokud žalovaný plnil, takto bylo na prodloužení doby splatnosti. Z dokumentů týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že jeho čistý příjem v únoru [rok] byl 19 054 Kč a v březnu [rok] částka 19 231 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k vrácení částky několika výzvami, a to dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a předžalobní výzvou ze dne [datum], což prokazuje poštovní podací lístek. <i>6. Dle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění platí, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc ta, aby ji učil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle ustanovení § 2392 o. z. lze při peněžité zápůjčce sjednat i úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 124 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.</i> <i>8. Podle ustanovení § 122 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze</i> <i>a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu;</i> <i>b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení nebo</i> <i>c) smluvní pokutu.</i> <i>Podle odst. 2 uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Soud dospěl na základě zjištěného skutkového stavu a s ohledem na citovaná zákonná ustanovení k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze zčásti. V dané věci uzavřel právní předchůdce žalobkyně s žalovanou smlouvu o úvěru ve smyslu ustanovení § 2395 a násl. občanského zákoníku. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky č. j. [spisová značka] je nutné na nezkoumání úvěruschopnosti poskytovatele úvěru nadále nutné nahlížet jako na jednání absolutně neplatné, tedy aniž by bylo třeba žádat aktivitu na straně žalovaného. Soud I. stupně je vázán rozhodnutím vyšších soudů. Tedy ve světle této judikatury soud posoudil smlouvu o úvěru jako neplatnou, neboť bylo prokázáno, že poskytovatel úvěru řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované. V tomto případě žalobkyně po poučení dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. uvedla, že úvěruschopnost žalovaného zkoumala z údajů uvedených žalovaným, a že tyto informace si dále ověřila z výplatních pásek. Z těch bylo možné zjistit, že příjem žalovaného byl v době únor-březen [rok] kolem 19 000 Kč. Z údajů od žalovaného vycházela i při zjišťování výdajů, kdy žalovaný uvedl, že jeho měsíční výdaje jsou 1 Kč. Už to samo o sobě mělo žalobkyni vést k podrobnému zkoumání výdajů žalovaného, a to zejména za situace, kdy zápůjčka byla splatná ve třech splátkách po 7 200 Kč, žalovaný nijak nespecifikoval výši nájemného ani další výdaje. Za takové situace měla žalobkyně dbát na řádné zkoumání majetkové situace žalovaného. S žalobkyní předložených důkazů však jednoznačně vyplynulo, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost řádně, a tedy nesplnila podmínky dle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Co bylo prokázáno také je to, že žalovanému byla poskytnuta částka 15 000 Kč. Nebylo prokázáno, že by na dluh žalovaný něco uhradil. Soud s ohledem na ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posoudil smlouvu o zápůjčce jako absolutně neplatnou a vztah mezi účastníky jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Vzhledem k tomu pak soud zavázal žalovaného k úhradě nevrácené jistiny. Dále soud zavázal žalovaného k úhradě nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 400 Kč za jednu výzvu k úhradě dluhu, kdy soud má za to, že opakované výzvy zasílané dlužníkovi v týdenních frekvencích nejsou účelnými náklady. Co se týká výše nákladů za odeslání jedné upomínky, pak soud zjistil, že bankami jsou v obdobných případech uplatňovány náklady v rozmezí od 300- 500 Kč za jednu upomínku ([právnická osoba] – 500 Kč, [právnická osoba] – 500 Kč, [právnická osoba] – 300 Kč, [právnická osoba] – 500 Kč). Za takové situace se soudu jeví jako adekvátní částka 400 Kč za upomínku. Ve zbývajících nárocích, které vyplývaly ze smlouvy a byly uplatněné žalobkyní, byl návrh zamítnut, neboť smlouva byla soudem posouzena jako neplatná. 13. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, je povinen v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení. Je na místě stanovit výši úroku z prodlení v souladu s předpisy občanskoprávními. Při stanovení doby a počátku prodlení soud vycházel z ustanovení § 1968 a 1958 o. z., kdy počátek prodlení stanovil na den následující po lhůtě, kterou stanovila žalobkyně ve výzvě ze dne [datum]. Tedy od [datum] byl žalovaný v prodlení z nevrácené jistiny. 14. Co se týká lhůty plnění, pak soud nepostupoval dle rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], neboť postup dle ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. vyžaduje zjištění možností žalovaného jistinu vracet. Vzhledem k naprosté pasivitě žalovaného neb