Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobkyně k důvodům žaloby uvedla, že dne 26.1.2024 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, . (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně) s žalovaným smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě, které poskytla žalovanému peněžní prostředky 18 000 Kč se splatností na dobu neurčitou. Žalovaný prostředky nevrátil, ačkoliv byl k vrácení vyzván.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. V rámci provedeného dokazování soud zjistil, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 26.1.2024 prostředky komunikace na dálku uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky 18 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto prostředky vrátit společně s úrokem 457,5% ročně a ostatními poplatky rpsn 4678,99 % do 6. dne v měsíci (Smlouva o spotřebitelském úvěru, všeobecné obchodní podmínky). Žalovaný poskytl právní předchůdkyni žalobkyně při uzavírání smlouvy kopii svého občanského průkazu (občanský průkaz). Právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy s žalovaným zjišťovala informace od žalovaného k posouzení jeho úvěruschopnosti, přičemž vycházela z příjmu 53 700 Kč, výdajů na měsíční splátky jiných úvěrů 10 000 Kč, výdajů domácnosti 4 000 Kč. Příjmy ani výdaje žalovaného nebyly ověřeny (Čestné prohlášení klienta, Vysvětlení k posouzení smlouvy). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému před uzavřením smlouvy informace dle § 95 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (Standardní informace o spotřebitelském úvěru). Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 18 000 Kč na jeho bankovní účet dne 26.1.2024 (Potvrzení o provedené platbě, zpráva , právnická osoba, . ze dne 28.4.2026). Právní předchůdkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dne 6.5.2024 (Oznámení o předčasné splatnosti, odeslání emailu). Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 3.11.2025 a následně ze dne 4.11.2025 včetně dodatků a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně byla postoupena nejprve společnosti , právnická osoba, . a následně žalobkyni (citované smlouvy včetně příloh). Žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky na žalobkyni oznámením ze dne 21.11.2025 (citované oznámení, včetně podání na poštu). Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k zaplacení (předžalobní výzva ze dne 21.11.2025 včetně podání na poštu).4. Soud hodnotil provedené důkazy samostatně i ve vzájemných souvislostech dle § 132 z.č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále je o.s.ř.) a konstatoval, že shora uvedené listiny prokazovaly zjištění z nich učiněná, neboť žádná ze stran nevznesla námitky správnosti, pravosti listin, zjištění vzájemně korespondovala.5. Podle ust. § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.), platí Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Při právním posouzení věci soud konstatoval, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 o. z., neboť žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s úrokem. Současně se smlouva řídila i úpravou zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o odloženou platbu poskytovanou spotřebiteli. V souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stíhala právní předchůdkyni žalobkyně jako poskytovatele úvěru povinnost před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost žalovaného zejména porovnáním příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů tak, jak ukládá § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně však této povinnosti nedostála, neboť poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr, ačkoliv existovaly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Tyto důvodné pochybnosti existovaly již v době uzavření smlouvy, neboť úvěruschopnost žalovaného byla posuzována bez ověření příjmů a výdajů žalovaného. Důsledek porušení povinnosti dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. spočívá v absolutní neplatnosti smlouvy pro rozpor se zákonem dle § 580 odst. 1 o. z. ve spojení s § 588 o. z., k níž soud přihlédl i bez návrhu. Z těchto důvodů posoudil soud nárok žalobkyně, jež vstoupila do postavení věřitele žalovaného postoupením pohledávky dle § 1879 o.z. , z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v plnění, aniž by tu byl platný závazek, a to ve výši poskytnutých peněžních prostředků 18 000 Kč, a proto soud zavázal žalovaného k zaplacení této částky.7. Soud nemohl stanovit splatnost jistiny dle možností žalovaného, tak jak ukládá ustanovení § 87 odst. 1, zákona č. 257/2016 Sb., když žalovaný byl v řízení zcela nečinný, v důsledku toho zůstaly jeho aktuální možnosti vrácení dluhu neznámé a tyto nevyšly najevo ani z obsahu spisu. Možnosti k vrácení dluhu nelze posuzovat dle poměrů zjištěných v době sjednání smlouvy, neboť ani v té době nebyly majetkové možnosti žalovaného nijak ověřeny. Díky neznalosti aktuálních možností žalovaného k vrácení dluhu dle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. ani nevznikl mezi účastníky spor o tom, jaká je doba přiměřená možnostem spotřebitele, v němž by mohl soud k návrhu některé ze stran určit dobu odpovídající možnostem spotřebitele. Žalovaný se svým pasivním postojem vzdal ochrany, která je poskytována ustanovením § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., který předpokládá aktivní přístup spotřebitele prokazujícího své možnosti k vrácení dluhu a tím de facto odvrací negativní dopad splatnosti dluhu z bezdůvodného obohacení na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o.z. Pro nezjištění možností žalovaného k vrácení dluhu nepostupoval soud při stanovení splatnosti dluhu dle speciální úpravy ustanovení § 87 odst. 1, odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., nýbrž podle obecné úpravy dle zákona č. 89/2012 Sb. a vázal splatnost jistiny na výzvu věřitele dle § 1958 odst. 2 o. z. Jelikož žalovaný nesplnil dluh ani poté, co byl vyzván k úhradě celého dluhu výzvou do 6.5.2024, ocitl se dnem následujícím v prodlení dle ustanovení § 1968 o. z. a žalobkyni vznikl nárok také na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 14,75 % ročně.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 300 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 18 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Při vyčíslení výše náhrad nákladů řízení použil soud ust. § 14b) a.t., neboť řízení bylo zahájeno návrhem na ustáleném vzoru, smlouva byla uzavřeny na formuláři, což ve spojení s množstvím postoupených pohledávek nasvědčuje závěru, že žalobkyně opakovaně žaluje ve skutkově a právně obdobných věcech a výše plnění nepřevyšovala 50 000 Kč.9. Lhůta plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.