Žalobním návrhem podaným ku zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky ve výši , částka, z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaný prostřednictvím dálkové komunikace uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně – , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , který byl splatný , datum, společně s úrokem ve výši 36,5 % ročně a s poplatkem za úvěr ve výši , částka, . Žalovaný však ke dni splatnosti úvěru nic neuhradil. Proto právní předchůdkyně žalobkyně využila svého oprávnění dle smlouvy a požaduje po žalovaném i smluvní pokutu ve výši , částka, (0,1 % denně z dlužné částky od , datum, do , datum, – 1.2.1 smlouvy). Dále žalobkyně požaduje částku , částka, , která odpovídá výši smluvních nákladů za upomínání (za SMS a emaily – 1.3.2 smlouvy), částku , částka, jako jednorázový poplatek za administraci prodlení delšího než 14 dní (1.3.1 smlouvy), částku , částka, jako smluvní náklady na upomínání dluhu (2x500 Kč – 1.3.1 smlouvy) a částku , částka, jako kapitalizovaný úrok z úvěru ve výši 36,5 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, – čl. II odst. 1 smlouvy). Protože žalovaný předmětný smluvní závazek nesplnil, obrátila se žalobkyně se svým nárokem na soud.2. Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně odvozuje ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , kdy byla pohledávka postoupena na společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, , která následně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalovanému oznámeno ve znění předžalobní výzvy ze dne , datum, .3. Stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně uvedla, že její právní předchůdkyně přezkoumala jeho úvěruschopnost, když zejména zjistila, že žalovaný je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, . s čistým měsíčním příjmem , částka, , žije ve vlastním domě/bytě, kde jeho náklady činí , částka, , přičemž další měsíční náklady činí , částka, . Žalovaný nesplácel žádný úvěr.4. K výzvě soudu stran zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně doplnila, že vycházela z informací, jež jsou uvedeny pod bodem 3., přičemž dále doplnila, že žalovaný v domácnosti žil sám, neměl žádnou vyživovací povinnost, uvedl jiný druh příjmu – podnikatelská činnost. Její právní předchůdkyně rovněž zkoumala reálné pohyby na účtu. Vycházela přitom z bankovního reportu – žalovaný účet aktivně využíval, byly na něm evidovány pravidelné i nepravidelné platby; žalovaný disponoval pravidelným příjmem. S ohledem na zjištěné skutečnosti dospěla k závěru, že je žalovaný úvěruschopný. Ke svým tvrzením doložila písemnost – editace profilu klienta.5. Protože účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o.s.ř.), rozhodl soud pouze na základě předložených listinných důkazů, z nichž učinil skutková zjištění a z nich vyplývající závěr o skutkovém stavu s ohledem na § 132 o.s.ř.:6. Žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši , částka, (potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, ). Žalovaný ani po výzvě žalobkyně poskytnutou částku nevrátil, přičemž pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , smlouva o postoupení pohledávek , Anonymizováno, dne , datum, , podací lístek , Anonymizováno, , smlouva o postoupení pohledávky č. , hodnota, ze dne , datum, včetně příloh), Anonymizováno7. Další listinné důkazy soud nebral v potaz, a to pro jejich nadbytečnost v daném řízení, když nejsou zapotřebí k podpoření již zjištěného skutkového stavu.8. Po právní stránce hodnotil soud zjištěný skutkový stav takto:9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru se spotřebitelským úvěrem rozumí odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.13. Soud se v dané souvislosti nejprve zabýval otázkou platnosti úvěrové smlouvy, a to z hlediska dostatečného posouzení úvěruschopnosti, jakožto předsmluvní povinnosti žalobkyně.14. Žalobkyně byla soudem vyzvána usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , nechť doplní skutková tvrzení a předloží důkazy ke skutečnostem – tedy ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně reagovala tak, jak je uvedeno pod bodem 4. tohoto odůvodnění.15. Žalobkyně tedy tvrdila příjmy a výdaje žalovaného, nicméně vstupní údaje pro posouzení a ověření nijak nedoložila, nepodložila listinnými důkazy, soud tedy tyto skutečnosti nebyl schopen ověřit.16. V dané souvislosti má soud za to, že posouzením úvěruschopnosti tak, jak bylo nastíněno, nedošlo k odstranění důvodných pochybností soudu ohledně schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. V intencích projednávané věci soud uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při sjednávání úvěrové smlouvy s odbornou péčí, neboť důsledně nezkoumala schopnost žalovaného, jakožto dlužníka, úvěr splácet. V dané věci nutno zohlednit dlouhodobě jednotné závěry soudů vyšších instancí, zde zejména viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III ÚS 4129/18, jakož i rozsudek NS ČR ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 33 Cdo 656/2024. Nelze tedy za dostatečné informace stran zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považovat informace získané toliko od spotřebitele, ale naopak je presumován aktivní přístup věřitele, který by takto měl ověřovat správnost tvrzených výdajů (žalobkyně však žádné podklady nedoložila), přičemž je nutné se zabývat zejména výdaji na bydlením jídlo, ošacení, dopravu a další životní potřeby a jejich přiměřenost poměřovat taktéž veřejně dostupnými údaji, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu. Soud v dané věci dospěl k závěru, že žalobkyně tak zřejmě pouze formálně vykázala úvěruschopnost žalovaného, resp. spotřebitele, aniž by se blíže, detailněji jeho poměry zabývala, když aktivně nereagovala a soudu podklady ke zkoumání úvěruschopnosti nedoložila. Dle názoru soudu tak žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně nesplnila povinnost s odbornou péči posoudit schopnost spotřebitele úvěr splácet, proto soud shledal výše specifikovanou úvěrovou smlouvu v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jako neplatnou, a to absolutně.17. Na základě shora uvedeného tak soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti.18. Na základě shora uvedených skutkových zjištění, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným nebyla platně sjednána spotřebitelská úvěrová smlouva, když žalobkyně i přes poučení soudu nedokázala doložit dostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalovanému byly žalobkyní poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které nesplatil. Jelikož žalobkyně plnila bez právního důvodu, vzniklo tak na straně žalovaného bezdůvodné obohacení dle § 2991 a násl. o.z., které je žalovaný povinen vydat, a to ve výši, která dosud z poskytnuté částky nebyla uhrazena, tedy ve výši , částka, . Nezaplacením vzniklého bezdůvodného obohacení se žalovaný ocitl v prodlení, čímž založil svou povinnost k placení zákonných úroků z prodlení dle § 1970 o.z., kdy počátek prodlení s úhradou dané částky soud stanovil v souladu s předžalobní výzvou ze dne , datum, , a to dnem , datum, , když žalovanému byla poskytnuta lhůta k plnění 7 dnů od doručení výzvy (§ 573 o.z.). (výrok I)19. Co se týče zbylé části nároku, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, v této části shledal zdejší soud nárok nedůvodným, neboť je dané plnění požadováno na základě úvěrové smlouvy, která byly shledána neplatnou, proto byl nárok v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, zamítnut.20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení, když jejich úspěch a neúspěch byl téměř totožný (žalobkyně co do částky , částka, a žalovaný co do částky , částka, (výrok III).21. Lhůtu k plnění soud stanovil ve výroku I na základě § 160 odst. 1 o.s.ř, když neshledal podmínky k jejímu prodloužení.